Zámek, bývalý pohraniční hrad Frýdlant, se pyšní nejen nejdelší turistickou prohlídkou v České republice, ale také spoustou temných pověstí. V jeho zdech se navíc praktikovala černá magie. Podle staré pověsti hrad, střežící odedávna česko-lužické pohraničí, vlastně založil ďábel, kterému se na tři roky upsal vlastní krví nešťastník, jehož

zachránil před sebevraždou. Mužovu duši zachránil až poutník vracející se ze Svaté země, který mu poradil, ať svůj domek na břehu řeky vykropí svěcenou vodou. Zachráněný sebevrah tak učinil, ale to čerta strašně rozzuřilo. Ze vzteku začal kolem pro něj nedobytného území stavět vysokou kamennou zeď. O půlnoci dosáhla takové výše, že se sama sesula a pohřbila dům i s jeho obyvatelem. V ten moment se ozval příšerný ďábelský smích. Když se na místo přišli lidé ráno podívat, našli tu místo roviny kolem řeky zcela nový vysoký kamenný kopec. Na něm pak postavili hrad. Ďábel měl ale pro Frýdlant slabost i v dalších staletích. Hradní pán Bedřich z Bíbrštejna s ním prohrál v kostkách svou duši. Na oplátku mu alespoň čert zoral hradní skálu svými kouzelnými vraníky, a tak je dodnes vidět hradní skálu zbrázděnou čedičovými varhany. Když zanedlouho poté Bedřicha pochovávali v cínové rakvi do rodinné hrobky, všimli si nosiči, že je nápadně lehká. To bylo důkazem, že si pánovu duši opravdu odnesl ďábel do pekla.

Bezcitná Kateřina z Redernu

Se smrtí, kouzly a zlem si zahrával i další majitel hradu - maršálek Melchior z Redernu. V mládí se zde zabýval černou magií a díky tomu se stal slavným vojevůdcem. Mimo jiné, jak říká místní legenda, dokázal jednou ze zasetého obilí na poli vypěstovat vojsko - místo klasů se mu prostě urodili vojáci. Po maršálkově smrti byl jeho duch opakovaně spatřen v hradních chodbách, jak se prochází po vrzajících parketách a schodech a nakukuje do pokojů. Podle dobových drbů (i seriózních pramenů) měl Melchior z Redernu tak zlou manželku, že před ní raději prchal do válek. I její duch nedošel kvůli krutému srdci po smrti klidu, a tak se Kateřina z Redernu na Frýdlantu zjevuje jako Černá paní. Byla spatřena, jak kouká z oken na svá panství a hlasitě sténá. Jednou totiž podkova (ta pak dlouhá staletí visela na okenní mříži frýdlantského kostela) jejího koně zabila nešťastnou náhodou žebráka, přičemž Kateřina se tehdy ani nezastavila, ani nedala svým poddaným pokyn, aby nešťastníka ošetřili. Co by to bylo za hrad, kdyby z něj nevedly tajné chodby? Ovšem ty frýdlantské jsou pořádně dlouhé - podle místních pověstí vedou až do Jizerských hor, konkrétně pod kaňon řeky Smědé na Hartu a do Skalního hradu nad Oldřichovským sedlem. Jiná chodba vede i na frýdlantské náměstí, kde končí v domě Redernů č. p. 2, kterému se dodnes říká „Na panské zvůli“.

(bla)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2199475
DnesDnes252
VčeraVčera549
Tento týdenTento týden2977
Tento měsícTento měsíc9225

Partnerské weby