Rozhodne-li se člověk rychle zbohatnout, nabízí se několik možností, z nichž nejběžnější je sázet nebo krást. U prvního se úspěch dostavuje velmi pozvolna, u druhého jde o činnost nevhodnou pro gentlemana. Elegantnější je padělání peněz, směnek nebo uměleckých děl.

Konkrétně padělat obrazy, o kterých se nevědělo, že je autor namaloval a náhodou se našly. To je ta správná inovace v padělatelském oboru.

Holandský malíř 17. století Jan Vermeer nepracoval právě rychle. Snad proto si přivydělával uměleckým obchodem. Byl malířem chladného rozptýleného světla a vybíral si náboženské příběhy. V jeho obrazech dosáhla delfská malířská škola 17. století svého vrcholu. Známý je jeho obraz Kuplířky z drážďanské galerie, což by mělo být jeho nejranější dílo. Co však nestačil namalovat skutečný Jan Vermeer, stihl za něho, a v dobré „kvalitě“, vytvořit jeho krajan Han van Meegeren - geniální malířský padělatel 20. století.

K čemu vedly posměšky kritiků?

Van Meegeren se narodil v roce 1889 a začal malovat už v osmi letech. Byl považován za módního malíře, ale toužil se stát uznávaným umělcem. Odborná kritika měla pro jeho tvorbu jen slova opovržení, byl nazýván diletantem, který jen krade náměty jiných obrazů a pak je zpracovává do svých děl. Prostě podle veřejného mínění byly obrazy van Meegerena nevalné úrovně třetí kategorie. Malíř se tedy rozhodl pomstít za posměšky a slavným kritikům umění vystavit účet, kterým je zesměšní před celým světem. Svůj talent chtěl prokázat kuriózním způsobem, a sice uměleckým padělatelstvím. A když padělat obrazy, tak rovnou jednoho z největších vlámských malířů. Vybral si rodáka ze stejného města, ve kterém dlouhý čas působil, z holandského Delftu. A tím dotyčným nebyl nikdo jiný než Jan Vermeer.

Jak se „vyrábí“ legenda

Nejdříve bylo třeba „vyrobit“ legendu, co všechno Vermeer namaloval. Přesvědčit veřejnost, že toho bylo mnohem více a je třeba se jen po dosud neobjevených dílech poohlédnout. Van Meegeren se tedy rozhlížel. Od Jana Vermeera existovalo asi 37 obrazů a do povědomí veřejnosti se dostalo, že to není zdaleka všechno. Z toho zákonitě vyplynulo, že část obrazů čeká na objevení.

To byla vlastně úplně nová myšlenka a je velké podezření, že za ní stojí sám van Meegeren. Byla to story, která pasovala do jeho ďábelského plánu. Padělatelé obvykle napodobovali už existující díla, ale nacházet ztracené pravé obrazy, to byl naprosto originální trik.

Přípravy trvaly roky

Bylo třeba zjistit, jak se určuje pravost obrazů. Co dělá obraz pravým a jak se zjišťují falsa. Han van Meegeren byl dobrým restaurátorem, malířem i obchodníkem. Sotva tedy vymyslel způsob pomsty, dal se hned do práce. Přípravy, a velice důkladné, trvaly celých šest let. Studoval Vermeerův styl malby, materiál, barvy, štětce, pojidla. Jako nepřekonatelné se ukazovaly barevné pigmenty. Van Meegeren však nalezl metodu i na to, jak zvládnout pigmenty, a padělatelství přivedl k dokonalosti.

Začal systematicky. Nejprve si opatřil barvy od těch ze 17. století k nerozeznání. Bylo třeba mít jistotu. Koupil i velmi drahou lápis lazuli. Za pouhých 140 gramů zaplatil 12 tisíc guldenů. V  té době, na začátku 20. století, velmi pozoruhodný obnos, v podstatě malé jmění. Barvy si pak připravoval sám podle starých receptur.

Koupil obyčejný obraz ze 17. století, odstranil původní malbu a na podklad namaloval obraz ve stylu Jana Vermeera. Vše nechal zatvrdnout a „dopéct“ v kuchyňské troubě při teplotě kolem 110 stupňů Celsia. Přitom dbal, aby obraz měl patřičné trhliny prokazující jeho stáří (trhliny tvořil napínáním obrazu na válec). Byla to v podstatě šílená manufaktura, ale ve hře byl až milion guldenů. Za takovou sumu byl v Holandsku velmi slušný dům.

Petr Vokáč

(Dokončení v příštím čísle)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2281335
DnesDnes812
VčeraVčera858
Tento týdenTento týden5790
Tento měsícTento měsíc13584

Partnerské weby