V jednom období středověkého času se často z komínu holštejnského mlýna, který stál nedaleko hradu na břehu Bílé vody, valil vždy v podvečer hustý, černý kouř. Lidé z městečka si vždy na ten kouř ukazovali a říkali si mezi sebou, že podivný mlynář má ve sklepení tajnou dílnu. A tam prý má pec, ve které taví s ďáblem ze

stříbrných kamenů čisté stříbro. A pak se o to stříbro s pekelníkem dělí a hádají se a bijí se pěstmi.

Toho léta bylo velké sucho a neúroda. Ječmene a žita bylo málo, sotva to stačilo pro lidi na skromné jídlo. Lidé z městečka si obilí mleli doma na malých žernovech. Do mlýna nejezdili, a tak nebylo co mlít. Zdejší ovčák často seděl po práci před ovčínem a slýchával mlýnské kolo, jak se otáčí a klape. A když se sešeřilo ještě více, začal se z mlýnského komínu valit černý kouř. Ovčák se vždy přitom pokřižoval a šeptal: „Kéž nás Bůh chrání proti těm ďáblům.“

Jednou v podvečer, když hledal na okraji lesa pod hradem ztracenou ovečku, vyšla z hustého porostu podivná postava. Byla oděla v dlouhý černý plášť a na hlavě měla velkou černou kápi, která jí zakrývala celý obličej. Ovčák na ni dvakrát zavolal, ale přízrak mu jen zahrozil holí. Vítr ale najednou odhrnul postavě kápi, takže ovčák uviděl část obličeje, V tu chvíli ho zamrazilo po celém těle. Byl to sám ďábel. Byl celý rudý a hrozně se šklebil. Pak se otočil a kráčel dál ke mlýnu. Na zádech nesl těžký pytel. U mlýna pytel položil na zem a vešel do sklepení. Ovčák si dodal odvahy a šel se tiše podívat, co ďábel přinesl v pytli. K jeho překvapení byl plný jakéhosi kamení. Přesto si jeden podivný kámen vzal. V tom okamžiku se otevřely dveře ze sklepení a objevil se pekelník. Pozvedl ruku k nebi, ze kterého udeřil blesk těsně vedle ovčáka. Ten samou hrůzou kámen zahodil a běžel, co mu nohy stačily, pryč od strašidelného mlýna. Za sebou slyšel ďáblův pekelný smích.

Ovčák přiběhl do ovčína, sotva dechu popadal. A s vytřeštěnýma očima ukazoval čeledi, jak má od pekelného blesku spálenou nohavici, která páchla po síře.

Když se začalo stmívat, z komína holštejnského mlýna se opět začal valit hustý dým. Mlýnské kolo se roztočilo a jeho zlověstné klapání bylo slyšet po celou temnou noc. Jen občas z komína vyšlehl plamen. A tak to šlo po celou noc až do samého rána, než zakokrhal první kohout. Mlýn utichl. Sluníčko vyšlo nad lesy a nastal teplý letní den.

Neohrožený mnich

Ovčák vyhnal ovce na pastvu k lesu pod hradem a sám si lehl do trávy, aby si odpočinul. Sluníčko hřálo a on po chvíli usnul. Spal celou hodinu a zdál se mu podivný sen. V něm potkal žebravého mnicha, kterého podaroval kusem chleba a ovčím sýrem. Mnich mu za to požehnal, ale mluvil jen šeptem. Ovčák ukázal rukou na mlýn a vyprávěl mnichovi, jak viděl ďábla a jaké podivné věci se dějí ve mlýně. Mnich ho pozorně vyslechl a pak ovčákovi pošeptal do ucha:„Až bude Měsíc v úplňku, přijdu pro tebe a zavedeš mě k tomu mlýnu.“

Uplynuly dva týdny a jednoho večera do holštejnského ovčína dorazil žebravý mnich. S ovčákem se pak vydali k holštejnskému mlýnu. Mnich měl na krku zavěšený velký kříž a v ruce nesl kropenku se svěcenou vodou. Večer už pokročil, z komínu mlýna se pojednou vyvalil černý kouř a mlýnské kolo se roztočilo. Ze sklepení byly slyšet hlasy a nesrozumitelné mumlání. Pak mnich otevřel dveře a společně vešli do místnosti, ve které byl cítit kouř. V rohu místnosti stála rozžhavená pec plná do červena rozpáleného kamení. U pece stál ďábel a mlynář oblečen do černokněžnického hábitu. Mlynář držel v ruce čarodějnou knihu a předčítal z ní kouzelná zaklínadla. Pekelník posypával rozžhavené kameny nějakým práškem a cosi mumlal. Z pece vytékaly proužky roztaveného, lesklého kovu. Mnich pozvedl kříž a zvolal: „Ve jménu páně!“ Pak pokropil ďábla i mlynáře svěcenou vodou. Vtom se satanáš otočil, a když spatřil kříž, začal se šklebit a příšerně řvát. Upadl na zem, počal se svíjet a proměnil se ve velkého hada.

Mnich hada znovu pokropil a ten začal zlověstně syčet a z tlamy mu šlehal oheň. Po třetím pokropení had najednou vzplanul plamenem. Po chvilce z něho zůstala jen hromádka spálené kůže. V místnosti se zablesklo a mlynář se proměnil v ďábla. Kroutil se a řval a chtěl upláchnout komínem. Ale i tam na něho dopadly kapky svěcené vody. Spadl na rozžhavené kameny a za příšerného jekotu se začal škvařit. Nakonec z něho nezůstalo vůbec nic. V rohu sklepení byly dvě těžké okované truhlice. Když je ovčák otevřel, byly až po okraje naplněné stříbrem. Mnich je vykropil svěcenou vodou. Ze stříbra se začalo kouřit a po chvilce vzplanulo plamenem. Místnost zaplavilo podivné kvílení a nářky. Nakonec ze stříbra zůstala jen hromádka popela. Mlýnské kolo se samo zastavilo a nastal úplný klid. Mlýn zůstal prázdný a tichý. Zanedlouho po této události přišel do městečka Holštejna nový, mladý mlynář. Dal mlýn do pořádku a začal lidem mlít mouku. Mlýnské kolo zvesela klapalo a z komínu stoupal světlý kouř. To když mladá mlynářka pekla chléb a koláče z bílé mouky.

Karel Wágner

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279786
DnesDnes121
VčeraVčera780
Tento týdenTento týden4241
Tento měsícTento měsíc12035

Partnerské weby