Ruiny Mnarani se nacházejí v keňském Národním parku a muzeu nedaleko Kilifi, což je město na pobřeží Indického oceánu poblíž Mombasy. Jsou pozůstatkem záhadného města, které zaniklo za podivných a dodnes neobjasněných okolností. Odborníci se domnívají, že město (jeho název svahilsky znamená „Věžové místo“) ukryté v džungli vzniklo

někdy počátkem 14. století. Jako první tu byla vystavěna Velká mešita, teprve poté se okolo ní rozrostlo pozoruhodné město, jehož obyvateli byli převážně Arabové. Vedle Velké mešity později vyrostla ještě jedna, Malá, a to kolem roku 1500. Jako stavební materiál byl použit černý korál, který je schopen trvale odolávat vlhkosti.

Objevy mořeplavců znamenaly zkázu

Jak město bohatlo, rozšiřovalo se a přibývalo obyvatel. V naprosté tichosti, neboť o něm neměl okolní svět vůbec potuchy. Archeologové se domnívají, že to bylo právě účelem – vyhnout se vojenským konfliktům, které zuřily na pobřeží. V roce 1498 totiž v přístavu dnešní Mombasy přistál portugalský mořeplavec Vasco da Gama a zdejší pobřeží se stalo centrem obchodu s kořením, slonovinou, zlatem a později i s kokosem, prosem či sezamem. Netrvalo však dlouho, necelých sedm let, a Portugalci Mombasu vyplenili a ovládli pobřeží. Po desítky a stovky let tu o nadvládu bojovala turecká, ománská, portugalská či mazruiská vojska. Ale všem uniklo město v džungli, které se jako zázrakem vzmáhalo. Tedy až do události, která vše změnila. Město se ze záhadných důvodů někdy v 17. století vylidnilo a zmizelo z povrchu světa. Tedy jen ruiny zůstaly.

Duch ruin nadchnul i královnu

Někteří odborníci mají jasno, za zánik Mnarani mohou somálští nájezdníci a válečníci z kmene Galla, kteří plenili a ničili na keňském území kulturu na vyšší úrovni snad od nepaměti. A také případný nedostatek vody. Jenže téměř třicetimetrová studna (sloužící i jako nádrž na dešťovou vodu) a nedaleký potok byly dostatečným zdrojem minimálně po tři staletí… Náhlé vylidnění vyspělého centra náboženství i obchodu je opravdu podivné. Podle jedné z legend se z obyvatel stali duchové, kteří zde žijí v korunách stromů a v podzemí.

Nejen místní Kikujové, ale i další domorodé kmeny, berou zdejší pozůstatky jako posvátné. Cizincům samozřejmě neprozradí více, než je nutné, ale dostat se k jednomu z nejstarších a nejmohutnějších baobabů v Africe není problém. Tento monumentální strom je starý minimálně 900 let a při své návštěvě Keni jej obdivovala i královna Alžběta II. Prý, dle kmenové tradice, s královským baobabem rituálně rozmlouvala. Není divu, tato fascinující část ruin má své kouzlo. A to doslova a do písmene.

Tajné obětiště

V jednom z utajených míst ruin se nachází obětiště, které je pro cizince běžně nedostupné. Naši průvodci nás však přijali jako skutečné přátele, a proto jsme je měli možnost navštívit. Jde o nenápadný oltář tvořený kameny a postavami z tisíciletých a šamany posvěcených kořenů „krokodýlího“ stromu. Sem chodí ti, kteří věří v existenci nesmrtelné, samostatné duše a duchovní bytosti (animismus) žádat o splnění svých přání. Obětuje se zásadně alkohol. Nikdo by se neodvážil dotknout daru toho druhého. Stihlo by ho prokletí duchů ruin Mnarani. Bohužel, správnou obětinu jsme s sebou neměli (peníze prý nefungují), a tak jsme jen s pokorou o přízeň poprosili. Nezbude nám nic jiného, než se sem ještě jednou vrátit a vyzkoušet, jak silná je tisíciletá víra domorodých kmenů.

Text a foto: Ludmila Veselá

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2204046
DnesDnes336
VčeraVčera499
Tento týdenTento týden3720
Tento měsícTento měsíc13796

Partnerské weby