2603vnitřníByl krásný slunečný den, 1. máj... Tak nějak by mohl začít tajemný příběh, který se mi stal před lety. V té době jsem měla vleklé zdravotní potíže, které se zhoršovaly. Léky nezabíraly, operaci jsem tvrdošíjně odmítala a hledala jiné řešení. Rozhodla jsem se vyhledat

léčitelku, o které jsem slyšela mnoho dobrého, že uzdravuje pomocí bylinek a léčivou silou. Říká se: Věř a tvá víra tě uzdraví. S paní jsem si sjednala schůzku a v dohodnutý den jsem se vydala na cestu z Horažďovic do Blovic, abych se dozvěděla, jak se mi dá pomoci. Byl krásný slunečný den, tak jsem předpokládala pohodovou cestu. Ale to jsem ještě nevěděla, co se mi přihodí. Od nás do Blovic to není tak daleko, tedy jsem jela klidně a ne příliš rychle. Přejela jsem malý železniční přejezd, za kterým byl již vjezd na Plzeňsko – Nepomuckou silnici. A zde je začátek mé nedokončené cesty.

Překážka v podobě kamionu

Před vjezdem na tuto silnici projel červený kamion a já se způsobně zařadila za něj a v klidu pokračovala v jízdě. Kamion jel divným způsobem. Chvilku rychle, chvilku pomalu jako začátečník. Říkala jsem si v duchu, že si na něj musím dávat pozor. Myslela jsem si, že ho v dobrém úseku předjedu, ale v protisměru byl hustší provoz, takže jsem musela jet za ním dál, nedalo se nic jiného dělat. Tušila jsem však, že schůzku nestihnu včas. K smrti nesnáším nedochvilnost, zvláště tu svoji. Stále jsem sledovala podivnou jízdu červeného kamionu a tajně doufala, že bude pokračovat dál na Plzeň a já doženu ztracený čas. Bohužel…

Kam zmizel?

Kamion vyhodil blinkr a pokračoval mým směrem na Blovice. Před vjezdem do města je chráněný železniční přejezd, svítila červená, takže jsme zastavili – řidič kamionu a za ním já se škodověnkou. Projel vláček a závory šly nahoru. Při vzpomínce na tuto chvíli mě stále mrazí. Kamion, který mě cestou provázel, prostě přede mnou nebyl! Zmizel! Kam? Nikde žádná odbočka nebo vedlejší silnice nebo dvůr. Prostě nic, jen přejezd. Říkám si, holka jsi z té cesty nějaká utahaná. Ale kam se poděl ten proklatý kamion?

Ochránili mě mí strážní andělé?

Cosi uvnitř mě nabádalo k opatrnosti. Jako by ten hlas říkal, abych si dávala velký pozor. Naslouchala jsem hlasu a jela velice opatrně do centra města. V okamžiku, kdy jsem se chystala vjet do náměstí, na mě cosi křičelo: Stůj, stůj! A já jen v údivu zírala, jak se na mě z levé strany náměstí ten červený kamion. Co bylo ale horší, z vedlejší silnice, kde má řidič stopku, se hnal zelený automobil s asi opilým řidičem, který stopky nedbal. Kdybych neposlechla vnitřní hlas a nezůstala v ten okamžik stát a pokračovala v jízdě, protože jsem byla na hlavní silnici, tak mě ten zelený šílenec nalisoval rovnou pod červený kamion. Ale kde se tam vlastně vzal? Měl být úplně někde jinde. Dlouho mi tato příhoda nedala spát. Byla to náhoda či štěstí, že jsem zastavila? Nebo mě ochraňovala vyšší moc? Dodnes to s jistotou nevím, ale možná to byli mí strážní andělé. Tak jim za tuto pomoc děkuji. Mají se mnou skutečně hodně práce, není to totiž jediná záhadou opředená příhoda, která se mi stala. Proto vás nabádám, poslouchejte svůj vnitřní hlas, může vám zachránit život.

Zdeňka Maria Kučerová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2278711
DnesDnes560
VčeraVčera687
Tento týdenTento týden3166
Tento měsícTento měsíc10960

Partnerské weby