Někdy se dějí věci!
Někdy přijdou dny plné nevysvětlitelných událostí. Náhodou potkáte známého, kterého jste už dlouho neviděli, náhodou dostanete neobvyklou cestou informaci o něčem, co vás zajímá, nebo vám zavolá někdo, na koho zrovna myslíte. Ale není to zdaleka tak náhodné, jak to vypadá. Slavný psycholog C. G. Jung dospěl k názoru, že všechny události ve světě a lidské psychice jsou vzájemně propojené. Synchronicity, jak se nazývají, mohou být i předzvěstí budoucích událostí, nebo - jak se domnívá jeden z mých přátel - vám naznačují, že se ubíráte správným směrem, pokud jsou příznivé. Ty nepříznivé jsou zase jakýmsi varováním, jež přichází s předstihem. Každý den činíme důležitá i méně důležitá rozhodnutí. Je jen na nás, jakou cestu si vybíráme. Pokud sledujeme okolnosti kolem nás, vnímáme, jak se mění, můžeme si vybrat tu nejlepší možnou variantu. Někdy se nám zdá, že nedostáváme to, co jsme chtěli, ale kdo ví... Jeden zenový příběh vypráví zhruba toto. Starý a chudý muž má jednoho koně a ten mu uteče. To je ale smůla, říkají ostatní a nechápou, že se muž usmívá a krčí rameny. Za čas se kůň vrátí a přivede 5 klisen. Ten má ale štěstí, hodnotí zase ostatní. Jedna z klisen zlomí nohu jeho synovi. Zase smůla - z pohledu ostatních, a v tu chvíli přijdou vojáci a odvedou všechny muže do války, jen zraněný syn zůstane. Je to otázka smůly, štěstí nebo synchronicity? A jsou synchronicity odrazem toho, v co věříme? Svět není chaosem, ale je tvořen svými vzorci, říká kniha proměn, nebo-li I - Ťing. Projevy synchronicit můžeme přivolat, když si něco přejeme. Někdy se vytvoří celý řetězec událostí. A něco takového se mi stalo, když jsem to vůbec nečekala, během dlouhodobějšího pobytu v cizině. Chtěla jsem se tam zapsat na jednu školu do kursu psaní, netušila jsem ani, zda takový kurs existuje. „Pokud ano, máš šanci stejně nejdříve až za rok,“ tvrdili mí přátelé (a někteří z nich čekali v pořadníku už druhým rokem). Ten den jsem vyrazila na kávu k jedné z kamarádek. Hned po příchodu mi nadšeně sdělila, že se byla zeptat na kurs účetnictví a za půl roku začíná... „Podívej se, jestli by tam nebylo i něco pro tebe“, pobídla mě. Po otevření nabídky jsem chvíli nechápavě zírala na tučně vytištěné: Mimořádný kurs kreativního psaní (a začínal za 3 týdny!). Ale místa už byla zřejmě obsazená a já si ho nemohla dovolit, byl dost drahý. Stejně mi to ale nedalo a šla jsem se zeptat, zda bych mohla dostat slevu. „Na tyhle kursy slevy nejsou a je volné už poslední místo, protože nám dnes jedna dívka odřekla,“ odbyla mě nevrle úřednice. Smutně jsem se ploužila domů, dýchala jsem si na prokřehlé ruce a myslela na teploučké mohérové rukavice, které jsem zapomněla v taxíku cestou z letiště. Vzápětí jsem skoro vrazila do taxikáře, který se na mě překvapeně usmál a řekl: „To je ale náhoda, kde se tu berete? Zrovna jsem na vás myslel, mám v autě vaše rukavice.“ Za chvilku jsem pocítila teplo nejen na rukou, ale i na srdci. Ten večer jsem šla spát s nadějí, že se na kurz dostanu, že získám potřebnou slevu. A stalo se. Nevrlou ženštinu vystřídal milý chlapík, který mi navrhl přesně sumu, již jsem měla v peněžence. S radostí jsem mu za to vyplnila dotazník. A začaly se dít úsměvné historky. V nákupní den jsem na chodníku přímo před sebou našla nepoužité zabalené ubrousky (jednu z položek na svém seznamu), ale stejně jsem musela jít do obchodu, potřebovala jsem čerstvou zeleninovou směs. Ta na mě pro změnu číhala v košíku před pokladnou. Myslela jsem na syna, který byl tou dobou daleko. V ten samý den mi zavolal, že má letenku a přiletí. Nečekaně jsem vstoupila do blízké kavárny, z níž lákavě voněly zákusky. A seděla tam moje kamarádka, na kterou jsem před dlouhou dobou ztratila kontakt. Se zatajeným dechem jsem pak sledovala, jak se objevila jedna má dávno ztracená věc, o které jsem velice dobře věděla, kde jsem ji ztratila. Přesto byla náhle v mém pokoji na psacím stolku, tak výrazná, že bych ji nikdy nemohla přehlédnout, kdyby tam nějakou dobu ležela.
Někdy takto synchronicity přicházejí, aby nás povzbudily, pohladily na duši.
Lenka S., Ústí nad Labem

Temný útok
Obracím se na vás, protože jsem již zoufalá. Možná má někdo z čtenářů podobnou neblahou zkušenost a dokáže mi pomoci vyřešit můj problém. Před časem jsem navštívila irisdiagnostika, který ofotil mé oči a následně mi zaslal vyjádření k mému zdravotnímu stavu. Během vzájemné komunikace došlo posléze z jeho strany k jistým nabídkám, které já však odmítla. A od té doby jsem pod neustálým psychickým tlakem. Jako bych byla v čísi moci, kdosi si hraje s mým tělem i mozkem, jak se mu zachce. To něco mě nenechá spát, rozlézá se to po mém těle, cítím brnění v nohou, vnímám lupání v nose a uších. Nejhorší to je vždy do 4 hodin ráno, potom to slábne. Prošla jsem veškerými neurologickými vyšetřeními, také jsem byla na ušním, ale žádné onemocnění nebylo zjištěno. Navíc jsem začala mít dojem, že v bytě nejsem sama. Na radu jedné paní, abych spálila vše, co měl kdy irisdiagnostik v rukou, se stal „zázrak“. Bylo po potížích, ale jako normální člověk jsem fungovala sotva 6 týdnů. Pak mi po příchodu domů jakoby něco prudce skočilo do vlasů. Přisálo se to na mě a je to zpět. Někdy to vypadá, jako bych byla opilá, mám pocit, že mám snad paralyzovaný mozek. Stává se mnoho různých věcí, které nechci ani popisovat, jsem z toho celá roztřesená. Hledala jsem samozřejmě pomoc nejen u lékařů. Pět lidí se tím zabývalo, slibovali, nechali si zaplatit, ale trápím se dál. Jsem na dně sil, nevím, co to je a co bude dál, jak se bránit?
Věra D., Mělník

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2234861
DnesDnes55
VčeraVčera620
Tento týdenTento týden3369
Tento měsícTento měsíc10926

Partnerské weby