Moji andělé
Je to již mnoho let nazpět, kdy jsem se poprvé setkala s mými anděly. Bylo to v době, kdy končil můj manželský život. Ještě za mého dětství jsem se seznámila s chlapcem z rodiny, do které se vdávala moje starší sestra. Tento chlapec byl, dá se říci, sirotek. Vychovávali ho jeho prarodiče. Já byla nejmladší ze šesti dětí, bylo mi tenkrát jen šest let. Velmi jsem chlapce litovala, že nemá maminku a tatínka. Toto setkání se pro mne stalo osudným. Moje duše rozhodla, že budu jeho manželkou a udělám všechno, abych mu nahradila to, co jsem měla a on ne (opravdovou rodinu), až přijde správná doba. Uteklo několik roků, občas jsme se setkali. Osud se začal zhmotňovat ale až po jeho návratu z vojny. Mně bylo sedmnáct a zamilovala jsem se do něj. Chodili jsme spolu čtyři roky a vdala jsem se za něj v mých 21 letech. Časem se nám narodily dvě dcery a on se začal starat více o sebe než o děti a o mne. Měl jiné milostné poměry, k nimž mu příležitosti nabízela práce - byl instruktorem autoškoly. Procházela jsem bolestnými a tíživými situacemi a naše dcery, jak dospívaly, začaly chápat, že to mezi námi jako manžely neklape tak, jak by mělo. V tomto manželství jsem s bolavou duší a nakonec i s bolavým tělem prožila 21 let. Během té doby jsme postavili dva domy a vybudovali značný majetek. Pak přišla poslední etapa našeho manželství a já skoro přišla o život. Během hádek mě opakovaně fyzicky napadl a já přemýšlela nad tím, zda raději neukončit život sebevraždou. To byl impuls, po němž jsem začala komunikovat s anděly. V tu těžkou chvíli, kdy jsem rekapitulovala svůj život a rozhodla se pro smrt, se za mnou ozval hlas. Byl to klidný, tichý, ale důrazný hlas. Bylo to na půdě a já věděla, že zde mimo mne nikdo další být nemůže, myslela jsem si, že jsem přišla o rozum. Ale hlas mi začal všechno rozmlouvat, vysvětlil mi, že sebevražda není řešení, odvolával se na děti. Když jsem si vedla svou, hlas mi řekl, abych si vzpomněla na svého otce, kterého jsem velmi milovala. To byl silný argument a já od sebevraždy upustila. Sešla jsem z půdy a starala se dál o rodinu. Nastaly Vánoce, které byly pro celou rodinu spíše utrpením. Po novém roce mi manžel v noci řekl: „Stejně tě zabiju.“ V ten okamžik jsem opět slyšela ten tichý, ale důrazný hlas. Říkal mi: „Nic neříkej, nic nedělej.“ Poslechla jsem ho a zůstala tiše ležet. Po chvíli jsem myslela, že je nejhorší za mnou a vstala z postele. Muž se ale také zvedl a začal ze mne trhat šaty, které jsem si zatím stihla obléct. Chtěl mne znásilnit. Nepodařilo se mu to a já stále slyšela rady, jak se mám chovat, aby to nebylo ještě horší. V posledním okamžiku, kdy mne škrtil, zazvonil domovní zvonek. To byla moje záchrana. Muž se probudil jakoby z tranzu a pustil mne, já běžela k oknu, abych na toho kdo zvoní, zavolala. Ale v ulici, kde bylo vidět na všechny strany, nikdo nebyl. Oblékla jsem se a utekla z domu. To byl poslední den mého manželství. Požádala jsem o rozvod a žila rok u mé neteře, která jediná z celé rodiny mi pomohla. Všichni ostatní se báli, protože každý z nich již prožil s mým bývalým manželem nějaký silný zážitek - střet. Během roku jsem si našla byt v nedaleké vesnici, tam jsem žila až do roku 2010. Během té doby jsem prošla semináři reiki a další schopnosti, které se u mne projevovaly, jsem prohlubovala hlavně četbou literatury, kterou jsem si kupovala. O Vánocích 2009 jsem znovu slyšela ten hlas. Říkal mi, že mám vzít tužku a papír a psát. Věděla jsem o automatickém psaní, o automatické kresbě, ale nechtěla jsem věřit, že bych já měla něco takového dělat, nikdy jsem se to neučila. Nevěděla jsem, že i takovou věc může dostat člověk jako dar od Boha. Seděla jsem několik minut a jen v duchu si říkala: „Ale dlouho tady tak sedět nebudu.“ Po malé chvíli se ale začala má ruka pohybovat, nakreslila malou roztřesenou postavičku ženy, s bohatými vlasy. Pak se ruka sama posunula a začala kreslit další, větší postavu ženy a zde se již začaly ukazovat různé kruhy a různé tělesné orgány a já pochopila, že je to moje diagnostická kresba. Po dokončení ruka napsala AHOJ a moje jméno, kterým mne volal tatínek, když jsem byla malá holka. Hlas mi vysvětlil mnoho zajímavých věcí z života mé rodiny a odpovídal i na moje otázky. Tak jsem se postupně cvičila v uvolňování ruky, denně jsem kreslila a setkávala se s hlasem, který si říkal táta. Po nějaké době mi hlas řekl: „Dovol, abych se ti představil správným jménem, jmenuji se archanděl METATRON.“ O takovém archandělovi jsem slyšela poprvé, až v lázních, kde jsem byla na léčení, jsem se dověděla, s kým mám tu čest. Od té doby jsem se setkala již s mnoha archanděly, protože vždy po nějakém čase se mi začali představovat další - Ariel, Uriel, Rafael, Michael, Gabriel, který mi vysvětlil, že je rodu ženského a jeho jméno se správně vyslovuje GÉBRIELLÉ. A setkávám se s nimi dál, pomáhají mi kreslit diagnostické kresby, popisky těchto diagnostických kreseb, léčivé obrázky, které, jak mi vysvětlili, jsou naplněny andělskou, léčivou energií a jež používám já, moje celá rodina a mnoho mých přátel i další lidé, když se o ně sami přihlásí. Denně děkuji Bohu za tento dar, který mi přináší do života setkávání s mými anděly.
Čtenářka L. z Moravy

Setkání s andělskou bytostí
O dušičkách jsem chystala do vázy na hřbitov mahon. Ten vydrží dlouho i bez vody, má krásné lesklé listy a vydrží zimu. Když se k němu přidají květy listopadek, je to pěkná ozdoba. Já je rozdávám lidem, kteří nemají zahrádku. Šla jsem na zahradu řezat a svazečky rovnám na lavičku před garáží. Najednou jsem sebou trhla, po mé pravici jsem uviděla bíle zahalenou dívčí postavu. Obličej nebylo vidět, ani nepromluvila a pak zmizela. Mě to rozrušilo. Pomyslela jsem si, že to mohla být moje maminka, kterou mám od 18ti let v nebi. Po určité době jsem jela na výlet do Bozkovských jeskyní u Semil. Jsou tam velkolepé krápníky a jezero. Také tam mají kostelík Panny Marie Sněžné. Řekla jsem si, že se pozeptám pana faráře, co si o tom myslí. Do té chvíle jsem se o tom nikomu nezmínila, ostatní by si třeba mysleli, že nejsem normální. Ale pan farář mě ubezpečil, že to byl můj anděl strážný a já tomu věřím.
Čtenářka z Turnova


Předpovědní sen
Už dlouho se mi nic nezdálo, před časem - a není to tak dlouho - jsem však měla velice živý sen. Určitě vím, že byl barevný a měla jsem z něj dobrý pocit. Pamatuji si květy a nějaké vůně, nějaký hlas mi cosi říkal. Zprvu jsem tomu nerozuměla a pak najednou přišla postava zahalená v dlouhém plášti s kapucí na hlavě a do náruče mi položila novorozeně! Zakoušela jsem nevýslovný pocit štěstí. Když jsem se vzápětí probudila, byla jsem náhle velice zklamaná. Dítě bylo přesně to, po čem jsme s manželem toužili už několik let, ale zatím stále marně. Tak jsem si říkala, jak je to nespravedlivé, když se mi zdá takový sen. Jenže uteklo několik týdnů a já zjistila, že jsem těhotná! V tu chvíli jsem pochopila, co mi sen sděloval. A teď se dělím o to štěstí s vámi!
Hanka T., Brno

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2234806
DnesDnes620
VčeraVčera671
Tento týdenTento týden3314
Tento měsícTento měsíc10871

Partnerské weby