Před lety v mládí jsem zažila něco moc zvláštního. Bylo mi nějakých pětadvacet a zajímala jsem se o jógu. Cvičila jsem ji, prováděla uvolňování svalů celého těla vleže, tzv. relaxaci. Přitom se mi jedenkrát podařilo úplně se uvolnit a já měla pocit, že se vznáším do vzduchu nad podložku. Byla jsem zvědavá, co krásného se bude dít dál. Ale mýlila jsem se. Obklopila mě totiž černočerná tma a já dostala strach. Pak se tma začala otáčet, utvořil se v ní jakýsi obrovský vír, který vedl do dlouhého černéh o tunelu. Ten mě vtahoval vší silou dovnitř, do temnoty. Zachvátila mě panika a já rychle otevřela oči. Strop nade mnou se mi zdál neskutečně vzdálený, jen pomalu se přibližoval. Bylo mi psychicky zle až do večera. Přemýšlela jsem o tom a napadlo mě, jestli jsem neprožila odpoutání duše od těla. Vířící vír chtěl uchvátit mou duši a vtáhnout do svého nitra, tunelem by putoval kamsi do neznáma. Snad na onen svět? Do jiné dimenze? A co by se stalo, kdyby se nedokázala vrátit zpátky do mého těla? Slyšela jsem o úmrtích, při kterých nejsou na těle patrny žádné známky násilí a nikdo netuší, proč ten člověk zemřel. Co když se stalo něco podobného, co jsem prožila i já. Co když ten zemřelý nechal svou duši ze zvědavosti putovat a ta už se nevrátila? Má-li někdo ze čtenářů podobnou zkušenost, budu ráda, když o ní též napíše do Spiritu.
Jana B., Rájec-Jestřebí
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2169395
DnesDnes645
VčeraVčera569
Tento týdenTento týden645
Tento měsícTento měsíc15571

Partnerské weby