Naši předkové
Opavský historik Dominik Martin napsal roku 1277 knihu, kterou nazval „Dějiny Slezské“. V ní píše o našich předcích. …Zpočátku šla práce všech národů při stavbě Babylonu jako v pohádce, lidé se měli rádi a navzájem si pomáhali. Jenomže slavná věž ještě nebyla ani z poloviny hotova a už se přestalo dělat, protože materiál byl rozkraden. Zpráva o tom, že se tam dole přestalo pracovat, zajímala i pána Boha. Ten se rozhodl sám zjistit, kdo tu komu co vzal a zahájil výslech. Všichni dobře věděli, že „Boží oko všechno vidí, toho nikdo neošidí“. Podle toho také vypadaly výslechy. Když přišla řada na Slovany, ti přiznali: „Ano, kradli jsme, Hospodine, my Slované už jsme takoví, že sebereme jiným i noc mezi očima, potom lžeme, tvrdíme, že jsme nic nevzali. Protože podobně mluvili i ostatní, nebylo divu, že Stvořiteli „ujely nervy“. Tak se rozčílil, že úplně zapomněl, co on, jako nejvyšší na nebi i Zemi smí či nesmí. Vzal svoji hůl a začal je mydlit hlava nehlava, pak je rozehnal do všech koutů světa. Tak je to psáno v Bibli. O tom výprasku tam ale není ani slovíčko. Kniha, ještě navíc svatá, neměla tu odvahu otevřeně přiznat, že Bůh hned na začátku svého panování spáchal velký hřích. Slované se usadili poblíž řeky Dněpr. Kde v lásce a svornosti, mezi Slovany zcela normální, spolu dlouho žili. Hádali se, jen když každý hájil svůj oblíbený nápoj. Rusi vodku, Poláci špiritus, Jihoslované víno, Češi pivo. Zpráva o tom, kolik litrů toho pěnícího moku do sebe udatní Čechové lijí, se šířila daleko za Evropu. Jednou za nimi přijeli Sumerové, tvůrci piva, protože byli moc zvědavi na své největší konkurenty. Za udatnost v pití je pochválili, ale když pivo ochutnali, prohlásili, že je to břečka, a pak jim řekli: „Tady není dobrá půda pro pěstování chmele. Jděte směrem západním, až přijdete do země obklopené horami. Tam zapusťte svoje kořeny a budete mít výborné pivo. Ten chmel z vás udělá boháče.“ A tak se Čechové se svými bratry rozloučili a šli tam, kam jim poradili Sumerové.
Eda N., Opava

Knihovna na břehu Missouri
Pobývala jsem opět nějaký čas v Americe u známých. Vždy po odchodu - vlastně po odjezdu, protože v Americe se jenom jezdí - mých hostitelů do zaměstnání a dětí do školy jsem se vydala na průzkum okolí. Oproti předchozí návštěvě, kdy rodina Peggy bydlela v Kansas City, nyní žije na opačné straně, poblíž krásné řeky Missouri. Děti povyrostly a nový dům má 12 místností, původní jich měl jen 10. Zašla jsem přímo k řece Missouri, je tam nádherná příroda, však také všude najdete nápisy „Chráněná oblast“. Domy městečka jsou jako z westernových filmů, jen si musíte odmyslet auta a další techniku. Koleje, které spojovaly východ se západem, jsou využívány spíš jen k přepravě nákladů. Z jednoho odstaveného vagonu si tu podnikavý Mexičan udělal atraktivní restauraci. Loudala jsem se po břehu Missouri, na obzoru mrakodrapy Kansas City, jehož část stojí na území státu Kansas a část na území státu Missouri. Rozhlížela jsem se, vyvýšené části tu dominuje věž univerzity. Je to opravdu historická budova, protože takovéto věže jsou v Americe ojedinělé. Budova je z roku 1896 a připomíná velkou migraci Evropanů z přelomu 19. a 20. století. V obchůdku na hlavní ulici jsem si koupila pohlednice a prodavačka mi řekla, že v univerzitní knihovně mají ještě větší výběr pohlednic. Vyšla jsem tedy do kopce k budově univerzity, vedle byly jen dva menší domy, spíš nějaké dílny, ale knihovna nikde. Obešla jsem celý historický objekt, ale až dvě studentky mě nasměrovaly ke vchodu do podzemí s nápisem knihovna. Mé překvapení bylo ještě větší, když jsem vešla a otevřely se přede mnou ohromné prostory s chodbami na všechny strany. Panoval tam čilý ruch. Kromě knihovny tu byly i studovny a odpočívárny, různé obchody i pošta. Koupila jsem si další pohlednice, dala si kávičku a pak jsem prošla několika dalšími chodbami k východu. Vyšla jsem ven, ale ocitla jsem se na opačném konci kopce. Připadala jsem si jako ve sci-fi filmu. Stojím na kopci, kolem krásná příroda se vzrostlými stromy, ale stačí otevřít dveře a jste na obrovském podzemním náměstí. Tak to je tedy Amerika - plná překvapení.
M. O., Karlovarsko

Kristovy rány
Zaujal mě článek s názvem Kristovy rány. Ráda bych k tomu něco dodala. Vesmírem proudí boží síla, úměrná danému prostředí. Člověk má schopnost se na ni napojit a čerpat z ní, ať již vědomě či nevědomě. Za každé odčerpání a následné použití nese osobní odpovědnost. A platí vratným působením. Pokud ji použil k dobru, vrací se dobro, když ke zlu, vrací se zlo. Lidé, kteří jsou poznamenáni (nikoli vyznamenáni) stigmaty, se provinili v době Ježíšova odsouzení a utrpení na kříži - a to buď přímým napomáháním, nebo posměchem, pokřikováním, zkrátka neúctou k synu božímu. Vratné působení je poznamenalo stigmaty a tito lidé musí prožít stejné utrpení, jako Ježíš, musí pochopit, že zlo a neúcta nemají na tomto světě místo. Pokud by i nadále zneužívali boží sílu, poznamenání jim zůstane. Jen pochopení příčiny a odprošení Ježíše je může stigmat zbavit. Je to jediná cesta k uzdravení.
Irena N., Napajedla

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219361
DnesDnes519
VčeraVčera498
Tento týdenTento týden3758
Tento měsícTento měsíc11886

Partnerské weby