Na období od 11. ledna do 17. ledna: Na přelomu první a druhé lednové dekády přechází tříkrálové oteplení v hyginskou zimu, jejímž patronom je svatý Hygin (11.1.). Přitom v polovině ledna je pak tento chladný zimní čas vystřídán prisským oteplením, někdy též i oblevou. K dalším referenčním pranostickým světcům nyní též patří svatý Arkadyj (12.1.), svatý Hilarius se svatým Vigilem (14.1.), svatý Marcel (16.1.) a svatý Antonín (17.1.).
Obdobím tříkrálového oteplení končí v podání lidové meteorologie tzv. časná zima a v dlouhodobém průměru od počátku druhé lednové dekády nastupuje vůbec nejchladnější část roku u nás, která je označována jako studené lednové psí dny. Tento název vznikl přenesením původního významu - totiž tzv. letních psích dnů, kterými jsou původně označovány nejparnější dny léta. Lednová psí rčení však mají nyní na mysli "psí zimu," že by psa ven nikdo nevyhnal. Lednové psí dny jsou v dlouhodobém průměru naším suverénně nejchladnějším klimatickým obdobím. Neznamená to ovšem, že v jednotlivých konkrétních rocích nemůže vyvrcholení zimy nastat i v jiném časovém úseku, například už v prosinci nebo třeba až v únoru. Studené psí dny zahrnují tři dílčí pranostická období, kterými jsou hyginská zima, prisské oteplení a fabiánská zima. Hyginská zima nastává v dlouhodobém průměru ve dnech kolem konce prvé lednové dekády a odeznívá až ve dnech kolem poloviny ledna. Pravděpodobnost jejího výskytu mírně přesahuje 60 procent, což znamená, že pravé nefalšované mrazivé zimní počasí se v tomto období dostavuje v šesti až sedmi letech z deseti. Hyginská zima se obvykle vyznačuje silnějším poklesem teplot, sněžením i skučící meluzínou: "Na svatého Hygina (11.1.) pravá zima začíná. Na svatého Hygina a jméno Ježíš je nám zima nejblíž." Jméno Ježíš patří k pohyblivým svátkům, který se podle církevního kalendáře světil vždy druhou neděli po Zjevení Páně (6.1.) a mohl tedy připadnout na dny od 14. do 20. ledna. Ve starých výrocích se proto dobře zakořenilo povědomí nástupu výrazného zimního povětří, spojeného se Jménem Ježíš: "Je zima jako o jménu Ježíš. Na jméno Ježíše - choď jenom v kožiše." Chladné povětří pak vane i z dalších výroků: "Po svaté Baziliši (9.1.) zima všude čiší. Na svatého Arkadya (12.1.) zima teprv začíná. Svatý Hilarius (14.1.) vyndej saně, schovej vůz. Svatý Vigil (rovněž 14.1.) z ledu mosty zřídil a když nezřídil, je to břídil. Na svatého Marcela (16.1.) zima leze do těla. Svatý Antonín poustevník přináší led nebo jej láme; nemá-li žádný, vyrobí ho hned. Na svatého Antonína i když řádí venku meluzína, dáme maso do komína."
Mnohé z pranostik se pouštějí rovněž do věštění podle stávajícího lednového povětří a prorokují počasí v budoucích měsících: "Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší. Leden studený - duben zelený. Teplý leden - polituj Bože! Lednové mlhy věští mokré jaro. Hojný sníh v lednu - málo vody v dubnu. Suchý leden - mokrý červen. Mnoho sněhů v lednu - mnoho hřibů v srpnu. Ledna měsíce bude-li hřmíti, tehdy veliké větry a hojnost obilí, a boj toho léta znamená i velké nesnáze mezi lidmi. Když v lednu hřímá, přijde ještě tuhá zima. Když leden mokrý bývá, jistě vína nedolívá. Není-li leden mokrý - sudy vinařům se naplní. Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání." Staří tvůrci kalendářů i autoři prognostických předzvěstí se dříve velice často nechali inspirovat následností jevů a událostí, popsaných dřívějšími analisty. Opačný a tudíž značně neobvyklý případ ztvárnění dějin podle pranostiky nalézáme i v Kronice české Václava Hájka z Libočan z roku 1541: "V roce 1499 noc po svatém Antonínu (17.1.) a před svatým Priskou (18.1.) bylo v Čechách v mnoha místech blýskání a hřímání. Potom do konce měsíce ustavičně náhle pršelo, někde padal sníh a časem i kroupy. Toho roku se urodilo velké množství obilí, ovoce a vína. Takovou úrodu lidé po mnoho let nepamatovali."
Některé výroky se snaží o jakousi kompenzaci zimní lednové situace s letní červencovou, když hovoří: "Jaký leden, takový červenec. V extrémech leden červenci se rovná." Tato rčení totiž počítají s jakousi tepelnou nebo celkově povětrnostní rovnováhou v kalendářním roce a my bychom ji měli chápat tak, že nutně dochází ke změně znaménka ze záporného na plusové. Jednoduše řečeno - jak je v lednu zima, tak by mělo být v červenci teplo. Něco by na tom jistě mohlo být, ale spíše pro Zemi jako planetu. Ve své striktní podobě však pochopitelně neplatí pro jednotlivé lokality nebo oblasti. Určitou výjimku ovšem tvořila následnost tuhé zimy z let 1946/1947 a horkého suchého roku 1947.
V případech teplého ledna kompenzují některé pranostiky tuto odchylku obvykle následným studeným únorem, březnem nebo prodloužením zimy daleko do jara: "Když není leden studený, únor to dvakrát nahradí. V lednu sníh, déšť a bláto, v únoru tuhé mrazy za to." Avšak podle pozorování během 20. století, následuje po nadnormálně teplém lednu chladný únor pouze ve 26 procentech všech případů. Navíc meteorologové zjistili, že leden má ohledně teplot jen velmi malý vliv na následující měsíce a pokud přece jen určitý vliv má, pak tedy spíš ve prospěch mírně setrvačné tendence.

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2200995
DnesDnes66
VčeraVčera603
Tento týdenTento týden669
Tento měsícTento měsíc10745

Partnerské weby