Na období od 18. ledna do 24. ledna
Po přechodném mezidobí prisského oteplení, jehož patronem je sv. Priska (18.1.), se naší povětrnosti má ujmout chladný čas fabiánské zimy, jejímiž patrony jsou svatý Fabián a Šebestián (20.1.). Z dalších pranostických dnů si ještě připomínáme sv. Kanuta (19.1.), sv. Anežku (21.1.), sv. Vincence (22.1.) a Zasnoubení Panny Marie (23.1.).
Když se blíže podíváme na průběh průměrných lednových teplot, tak můžeme zjistit, že k těm nejhlubším propadům a poklesům dochází právě v tomto čase, kdy u nás podle znalců lidové meteorologie panuje nebo by měla panovat fabiánská zima. Toto centrální zimní období se obvykle dostavuje od dnů na konci druhé lednové dekády a může dosahovat až do konce ledna. Při matematickém hodnocení teplotních řad středoevropských meteorologických stanic vystupuje fabiánská zima zvláště výrazně a lze ji v dlouhodobém průměru právem považovat za vrchol zimy vůbec. Je ovšem třeba podotknout, že fabiánská zima má v současně panujícím intersekulárním období zpravidla mírnější průběh, nežli ke kterému docházelo třeba ještě v klimaticky drsnější druhé polovině 19. století. Proto mnohé zprostředkované písemné pohledy do dřívějších zim mohou někdy působit až seversky neskutečně. Svoji roli zde bezesporu sehrává též skutečnost, že nás stále více žije a pracuje v prostředí velkých měst. Nejnápadnější klimatickou změnou městských aglomerací, ve srovnání s územím ležícím mimo velká města, je totiž právě oteplování zim. Naskýtá se proto otázka, zda mohou ještě opravdovou nefalšovanou „ladovskou“ zimu prožít i současní obyvatelé Prahy, Ústí nad Labem, Teplic, Mostu, Plzně i dalších měst? Třeba takovou, jakou roku 1877 popsal tehdy začínající spisovatel, překladatel a žurnalista Josef Holeček: „Na neděli (21. ledna) napadlo mnoho sněhu. Tehdy ještě sníh z pražských ulic neodklízeli hned po napadnutí. Nechali jej ležet, aby byla sanice. Drožkáři a fiakristé honem přepřahali do saní. Saně i koně zvonili rolničkami, celá Praha toho byla plna. I soukromé saně se rozjížděly po hlavních ulicích.“
Na existenci fabiánské zimy reagují pochopitelně i četné pranostiky: „Když má svátek Priska (18.1.), pod saněmi to píská. Na svatého Kanuta (19.1.) přichází zima krutá. Na svatého Kanuta bývá až zima třeskutá. Na svatého Fabiána a Šebestiána (20.1.) začíná pravá zima. Na svatého Fabiána cesta zvoní pod nohama. O svatém Fabiánu bez kožichu ani ránu. O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu. Na svatého Šebestiána se musí někdo utopit nebo zmrznout. Fabiánské mrazy - málokdy schází. Fabiánská zima dokáže pálit. Svatá Anežka (21.1.) zimu nezmešká. O svaté Anežce od kamen se nechce. Má-li svatý Vincenc (22.1.) svůj jas, má i svůj mráz. Na svatého Vincence seď jen doma u pece. Na Zasnoubení Panny Marie (23.1.), zima největší je.“
Pranostiky si obvykle všímají průměrných poměrů, takže se v nich neodráží i občasné možné výkyvy v jednotlivých letech, kdy panují teplejší oceánská proudění s teplotami nad bodem mrazu. V tomto smyslu význam rčení dobře odpovídá normálnímu chodu zimy a jejímu vyvrcholení. Podle průměrných denních teplot k jednotlivým kalendářním dnům, vrcholí zima například v Praze kolem 15. ledna s vedlejším vrcholem ve dnech 22. až 23. ledna. Pokud zalistujeme v záznamech záporných teplotních rekordů tohoto času, pak se zajisté zastavíme u roku 1850. Tehdy po dobu několika dní totiž klesala rtuť teploměrů hluboko pod nulu. Na mnoha místech se tak jednalo až o třicetistupňový mráz, konkrétně v pražském Klementinu je zapsána hodnota mínus 26,8 stupně Celsia k 22. lednu.
Za důležitý a referenční den pak považují pranostiky 22. leden - svátek svatého Vincence. Měl by být bedlivě sledován všemi vinaři, neboť sluneční svit toho dne je zřejmě důležitý pro budoucí úrodu vína: „Jasný den na Vincentina dá hojnost dobrého vína. Na den svatého Vincence blesk slunečný znamená rok u víně hojný.“ Že se jedná už o velmi staré výroky, je nanejvýš zjevné. Z těch poněkud mladších si pak připomeňme následující: „Jestliže na den svatého Vincence svítí slunce, pamatuj, abys měl velký sud, poněvadž réva dá hrozny. Když se Vincenc sluní, víno pak sudy plní. Jsou-li o Vincenci vody plné koleje, na dobré víno ten rok není naděje. Zamračený den bez slunce s deštěm naznačuje o Vincenci slabší úrodu vína. Vincence slunečnost dává vína hojnost. Jasné slunko na Vincence k vinobraní chystá věnce.“ Nejedná se však pouze jen o víno, ale též o další úrodu, včetně následujícího počasí v létě i po celý rok: „Svítí-li slunce na svatého Vincence, třeba pro žito starat se o žence. Slunce-li na Vincence svítí - budem hojnost vína i obilí míti. Je-li na svatého Vincence pěkně a teplo, budou velká parna v létě a teplé noci v srpnu. Jaké počasí na svatého Vincence, takové bude po celý rok.“
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2275637
DnesDnes92
VčeraVčera1180
Tento týdenTento týden92
Tento měsícTento měsíc7886

Partnerské weby