Na období od 15. února do 21. února
Podle staročeských kalendářů patří druhá polovina února k velmi nestálým a proměnlivým. Přibližně do 15. února by měla našemu povětří vládnout jedna z nejchladnějších zimních vln - valentýnská zima, která je přechodně vystřídána juliánskou oblevou, jejíž patronkou je svatá Juliána (16.2.). Tyto teplejší a někdy dokonce už předjarní dny však někdy od 19. února znovu ustupují dalšímu chladnějšímu období tzv. petrské zimy.
Časový dosah pozdní zimy, její trvání a konec patří sice k oblíbeným námětům pranostik z konce zimy, ale obvykle nesdělují nic konkrétního. Slábne-li skutečně zima ve druhé polovině února, potom by mohly platit pranostiky: "O svaté Juliáně připrav vůz a schovej saně. Svatá Juliána na oráče zavolala. O svatém Šimoně (18.2.) schází sníh ze stráně." Pravděpodobnost výskytu juliánského oteplení se pohybuje v rozmezí od 65 do 70 procent, a proto s ním pranostiky vážně počítají. Zima se přesto mnohdy stále nevzdává a čas od času ukazuje, že její čas, vyměřený nad středoevropským počasím, stále ještě pokračuje. V tomto smyslu lze proto chápat i další ochlazení tzv. petrské zimy patřící k poslednímu úseku únorové zimy, která se dostavuje obvykle po juliánské oblevě.
Společným smyslem mnoha únorových výroků je oblíbený vyrovnávací princip. Jinými slovy řečeno, že pokud nemá únor charakter vyloženě zimního měsíce, měl by to dohnat březen nebo dokonce duben: "Když únor vodu spustí, březen ji ledem zahustí. Leží-li kočka v únoru venku na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky. Nechce-li severák v únoru váti, v dubnu se to musí přesto státi. Únor teplý - březen chladný. Když tě v únoru zašimrá komár za ušima, poběhneš jistě v březnu ke kamnům s červenýma ušima." Jenže ve skutečnosti ona vyrovnávací tendence mezi počasím února a března zrovna platit nemusí, neboť se podle dlouhodobých statistik ukazuje, že mezi únorem a březnem existuje silná kladná vazba, ne tedy vazba záporná. Jinak řečeno, po nadnormálně teplém únoru se můžeme pravděpodobně dočkat i teplejšího března než obvykle bývá.
Třebaže je řadou pranostik měsíc únor vítán jako předzvěst jara a naděje blížící se povětrnostně příznivější části roku, nemohlo lidovým pozorovatelům počasí uniknout, že v některých létech u nás právě v tomto měsíci zima vrcholí. Podle lidové meteorologie krutý mrazivý únor následuje po roce, ve kterém bylo mnoho much, střečků, sršánů, mnoho chmele, žaludů, trnek, šípků a peckového ovoce. Tuhým únorovým zimám předchází, když vřes krásně kvetl a divizna až do samého vrcholku odkvetla. Naši předci počítali s chladným únorem rovněž po roce, kdy panovalo velmi parné léto, v němž bylo mnoho podýmů, kdy se jednalo o příznivé počasí na žně a pokud bylo na svátek Jakuba (25.7.) jasno.
V našich přírodních podmínkách bývá únor jako celek přibližně ve 30 procentech případů vůbec nejchladnějším měsícem roku, takže někdy předběhne dokonce i leden. Výskyt nejstudenějších a mrazivých únorů je nejčastěji podmíněn rozšířením arktických vzduchových hmot do našich zeměpisných šířek, k čemuž dochází zejména za anticyklonálních situací. Leží-li před příchodem studené tlakové výše u nás navíc sníh, který svým albedem v období ještě krátkého dne a intenzivního nočního vyzařování značně zhoršuje tepelnou bilanci zemského povrchu, mohou někdy poklesnout teploty až velice drasticky. Právě na tuto krajně nepříznivou možnost s nebezpečím výskytu tuhých mrazivých únorových zim upozorňuje skupina pranostik: "Únor - zimy úmor. Únor chodí ostře krutý, táže se sedláků, mají-li dobré boty. Vánice a metelice v únorový čas - neopustí nás. Neobjeví-li se ledy v prosinci a v lednu, objeví se v únoru. Netrkne-li únor rohem, švihne alespoň ocasem (závěrem měsíce)."
Historik a první profesor české řeči a literatury na pražské univerzitě František Martin Pelcl i náš slavný jazykovědec a jedna z vedoucích osobností českého národního obrození Josef Jungmann odvozovali vznik existujícího zcela originálního českého názvu pro druhý měsíc v roce od toho, že nyní "led se noří, puká a láme." Rovněž básník a národopisec Karel Jaromír Erben spojoval název února s významem slova úmok, což bylo ještě víc než odměk. Podle všeho tedy únor znamená měsíc mokrý a vodnatý, "neboť toho času mrazy obyčejně již polevují a sněhy v něm prškami roztají." Tyto skutečnosti jsou pak obsaženy i v další početné skupině našich únorových pranostik: "Únor ledy jiskří, sněhy plíští, vodu pouští. Únor má své vrtochy; staví i bourá ledové mosty. Únor plní příkopů míle, buď černě, nebo bíle. I když únor mrazem jiskří, ukáže i časy příští. V únoru když slunko již hřeje, na jaře se dlouho nerozesměje. Na čem velký zimní měsíc leden pracoval, na tom se malý zimní měsíc únor vysílí. V únoru se někdy zima setkává s létem. Únor zimě nakonec odporuje. Únorová voda je pro pole ještě škoda. Únor dláždí cestu k jaru."
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2123708
DnesDnes307
VčeraVčera888
Tento týdenTento týden4068
Tento měsícTento měsíc17201

Partnerské weby