Na období od 15. března do 21. března...
Na řehořskou zimu začíná v polovině března navazovat josefsko-mariánské jaro, jehož první část spadá pod patrona svatého Josefa (19.3.). Ve staročeských kalendářích končilo 18. března předjaří, nebo-li pozimek a 19. března začínalo časné jaro. Astronomické jaro nám pak začíná 20. března. Z aktuálních pranostických světců můžeme nyní jmenovat svatého Longina (15.3.), svatou Gertrudu (17.3.), svatého Alexeje (17.3.), svatého Jáchyma (20.3.) a svatého Benedikta (21.3.).
Ve většině případů přechází chladný ráz řehořské zimy ve druhé polovině března v tzv. josefsko-mariánské jaro. Toto výrazné oteplení se v našich středoevropských podmínkách dostavuje s pravděpodobností 70 až 80 procent a dává zapomenout předchozímu nepřívětivému počasí. V lidovém staročeském slovním podání patřil tento čas jarní rovnodennosti k výrazným předělům mezi zimou a jarem, neboť končil pozimek a od této chvíle se již další doba považovala za vládu jara. Samotné astronomické jaro nám pak letos začíná 20. března v 17.57 SEČ.
Jedna z posledních zimních pranostik připadá podle lidové meteorologie na svatou Gertrudu (17.3.): "Mrzne-li ještě na svatou Gertrudu, bude mrznout celý měsíc. Mrzne-li na svatou Gertrudu, mrzne ještě 40 dní." Když zalistujeme v teplotách, které zaznamenali v pražském Klementinu od roku 1775, splnila se hrozba svaté Gertrudy několikrát, nejvýrazněji ovšem roku 1785. Tehdy klesla rtuť teploměru na mínus 10,2 stupně Celsia a výrazně mrzlo i v příštím období. Takovýto vývoj povětrnosti lze sice zařadit k poněkud netypickým, avšak při bližším a podrobnějším zkoumání zjistíte, že čas od času se i u nás dostavuje. Když si připomeneme dva předchozí roky, uvidíme, jak byly oba extrémní. V roce 2012 u nás padaly plusové teplotní rekordy ve dnech 15. a 16. března. Tak třeba v Českém Krumlově naměřili +21,4 stupně Celsia, v Praze na Karlově +21,2 stupně Celsia a na mnoha místech došlo k překonání rekordních teplot z dřívějších let. V Teplicích na severozápadě Čech se jednalo dokonce o +22,2 stupně Celsia. V následujícím roce 2013 nastal opačný extrém, když v Mariánských Lázních bylo zaznamenáno mínus 13 stupňů Celsia a v horských oblastech 15. až 16. března teploty kolem mínus 20 stupňů Celsia i nižší. Studené počasí potom pokračovalo i v dalších dnech a navíc 18. března začalo opět vydatně sněžit. V roce 2013 se tak jednalo o vůbec nejchladnější nástup jara, podobně jako tomu bylo v letech 1958 a 1975.
Co se týče březnového sněhu, bývají pranostiky někdy na rozpacích, neboť na jedné straně jej považují za škodlivý, ale na druhé straně mu připisují i dobré vlastnosti: "Napadlý sníh březnový oseníčku nehoví. Sníh v březnu škodí osení i viné révě. Březnový sníh škodí polím. Březnový sníh se má zaorati, neboť jako chlévská mrva pohnojí. Březnový sníh zbavuje pih."
K ukončení zimního období se traduje řada pranostik, které si všímají větru, vody, ubývání ledu i vyhlídek na příští úrodu: "Věje-li na svatého Longina (15.3.) vítr, jest to znamení úrody. Na svatého Alexeje (17.3.) jde voda z hor a ryba ode dna. Napije-li se na Kedrutu (17.3.) z louže slepička, naškube si na Jiřího (24.4.) i kravička. Nenajde-li led Matějova pila, najde ho Josefova širočina. Svatý Josef rovná vodu. Na svatého Josefa (19.3.) když jest krásný den, bude úrodný rok. Svatý Josef přichází na led s velkou sekerou. Svatý Josef sklání bradu, pluje zima dolů s vodou. Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Na svatého Jáchyma (20.3.) skončila se už zima. Na svatého Řehoře (12.3.) v kožichu je předobře, na svatého Jáchyma, už ne tak docela." Některé výroky se však zabývají i jinými prognózami: "Je-li na svatého Josefa vítr, tak potrvá čtvrt roku. Je-li na svatého Josefa hezky, urodí se málo obilí. Na svatého Josefa sníh, urodí se hojně bílého jetele. Vane-li vítr svatého Josefa od východní strany, urodí se hojně obilí a slámy; vane-li vítr svatého Josefa ze západní strany, bude hojně vařiva a trávy."
Naši předkové velice pozorně sledovali vodní režim krajiny. Mimo využívané prameny, studánky a trvalá prameniště byla značná pozornost soustřeďována i na občasně zamokřované polohy. Prameny, vývěry a temence, které existovaly pouze v určitých obdobích roku, se stávaly i nositeli pomístních jmen. Zcela zvláštní kategorii přitom představovaly ty polohy, na nichž se vytékající podzemní vody tajuplně objevovaly pouze v určitých létech. Lidová zkušenost k nim velice často připojovala pranosticky nepříznivá epiteta neúrody, nouze, drahoty a hladu. O pramenech, objevujících se třeba i po řadě let, se všeobecně ve značné shodě hovořilo jako o "plačících očích matky země" nad událostmi nadcházejícího roku a "otevírajících se očích polí", které vidí budoucnost a zaplavují se nad ní slzami. Značný věhlas si získal např. pramen v Bystřici u Kadaně, k němuž se váže pranostika: "Vytéká-li z pramene voda proudem silným jako ruka, věští to drahotu a vysoké ceny obilí. A když v jarním období pramen prýští pouze tence, nastane příznivý a úrodný rok."
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128439
DnesDnes621
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3226
Tento měsícTento měsíc21932

Partnerské weby