Na období od 7. června do 13. června
Ve staročeských kalendářích se jednalo o výrazný přelomový čas, kdy končilo podletí a začínalo léto. Navíc začalo obvykle pozvolna polevovat někdy i dlouhodobě trvající sucho, které přecházelo ve vlhký medardovský čas ovčích chladen, jehož patronem je svatý Medard (8.6.). K dalším významným pranostickým světcům patří nyní ještě svatá Oliva (10.6.), svatý Barnabáš (11.6.), svatá Tonička (12.6.) a svatý Antonín (13.6.).
V současnosti je červen, latinsky iunius, šestým měsícem roku. Ve staročeských spisech se ovšem červnem nazýval až měsíc sedmý, latinsky iulius, zatímco měsíc šestý se označoval jako malý červen. To se později odlišilo tím, že k názvu měsíce sedmého byla připojena ještě přípona a vznikl tak červenec. Co se týče celkové závislosti na předchozích měsících, zůstává měsíc červen na stupnici závislosti až na šestém, eventuálně sedmém místě. Má silný statisticky významný kladný vliv na červenec a střední statisticky významný kladný vliv na srpen. To znamená, že po neobvykle teplém červnu by mohl následovat i nadnormálně teplý červenec, popřípadě i srpen.
Ve druhém červnovém týdnu se dostáváme k jedné z nejznámějších a nejpopulárnějších pranostik celého roku - k Medardovi (8.6.). Ten by měl údajně rozhodovat o tom, zda se ve střední Evropě uplatní delší deštivé období: "Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá. Medardův dýšť - čtyřicet dní plíšť. Jaký den Medard zasvětí, takové budou senoseče. Jaké je počasí o svatém Medardu, takové bývá o žních. Když dne 8. června prší, tedy pršívá přinejmenším celý měsíc. Když na Medarda prší, těžko se seno suší. Když na Medarda prší, voda břehy vrší. Na jakou notu Medard zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat. Prší-li na Medarda, je malá naděje na slunečné léto. Prší-li na svatého Medarda, nastanou deštivé žně. Svatý Medard je patronem deště. Když Medard slzy roní, těžko práci rolník honí. O svatém Barnabáši (11.6.) bouřky často straší. Plačtivý Barnabáš - úroda na vinicích. Svatá Tonička (12.6.) mívá často uplakaná očička. Svatý Antonín (13.6.) pevně veslo třímá, často na něj hřímá."
Na období poslední fáze podletí, kterou je fortunátské jaro, navazuje v dlouhodobém průměru srážkově bohaté, v lidové meteorologii mimořádně proslavené, medardovské období. Vzniká především pronikáním chladnějších oceánských vzduchových hmot na rychle se prohřívající evropský kontinent. Podle měření meteorologické observatoře v pražském Klementinu se vůbec srážkově nejbohatší Medard vyskytl v roce 1815, kdy pohasínala sláva francouzského císaře a vojevůdce Napoleona Bonaparte. Tehdy za celé medardovské období v Praze napršelo na naše podmínky úctyhodných 342 mm srážek, což je 2,25krát více, nežli naprší v průměrných létech, a odpovídá to 72,6 procentům celého ročního normálu této stanice. Extrémně "antimedardovskými" roky se naopak stala léta 1893, 1840, 1865 a 1816. V těchto rocích za celé medardovské období srážkový úhrn totiž nepřevýšil ani 5 mm.
Vůbec nejstarší svědectví, potvrzující znalost medardovských dešťových pranostik, nalézáme v době předbělohorské prosperity hospodářského a kulturního života zemí Koruny české. Tento typ pranostik byl zřejmě znám i poslednímu archiváři a bibliotekáři rožmberského domu Václavu Březanovi, který v kronice Život Viléma z Rosenberka ke dni 8. června 1582 napsal: "...den sv. Medarda, kterýž deštěm vládne, byl dnem jasným bez deště." Rovněž v Březanově druhé kronice Život Petra Voka z Rosenberka je na několika místech 8. červen nápadně zjevně komentován v duchu medardovských pranostik, například v létech 1587, 1597, 1606 apod. Medardovskou pranostiku nepochybně znal i Daniel Adam z Veleslavína, soudě podle jeho Kalendáře historického, kde ke dni 8. června 1582 nalézáme následující zápis: "...a protož když toho dne prší, mnozí za to mají, že ostatek měsíce, pro časté přívaly a deště, mokrý bude. Jiní opět tomu chtějí, že čtyřicet dní pořád pršeti bude."
Medardovské pranostiky představují vcelku zdařilé dešifrování projevů existujících cirkulačních zákonitostí v pozdním jaru a v prvé polovině léta, s příznačnými vpády chladnějšího a vlhkého oceánského vzduchu do střední Evropy. Je přirozené, že medardovské pranostiky nelze brát úplně doslovně. Je tím však míněna především ona často se vyskytující "chaldejská" čtyřicítka ve vazbě na dobu trvání dešťů. Pro vývoj medardovského období není rovněž důležité, zda prší právě 8. června, nebo nikoliv. Důležitý je ovšem nástup deštivého počasí v první polovině června s převažujícím západním větrem. K těmto dnům se pak kromě deštivých pranostik vztahují též výroky k ukončení mrazového nebezpečí i doporučení k setbě teplomilných plodin: "Svatý Medard nepřináší více žádný mráz, který by mohl vinnému keři uškodit. Po Medardu by již neměly zmrznout vinice. Na svatou Olivu (10.6.) se má sít len."
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2259287
DnesDnes191
VčeraVčera685
Tento týdenTento týden876
Tento měsícTento měsíc14695

Partnerské weby