Na období od 14. června do 20. června
Pokračují ovčí chladna s vítskými dešti, jejichž patronem je svatý Vít (15.6.), v dalších dnech se však postupně začíná uplatňovat sušší čas aloisského léta. Z dalších pranostických světců můžeme jmenovat ještě sv. Gerváze a Protáze (19.6.) nebo svatého Silvera (20.6.).
První velmi výraznou medardovskou vlnou vystupňované srážkové činnosti jsou vítské deště. Ty se v dlouhodobém průměru dostavují s pravděpodobností 60 až 70 procent od dnů na přelomu prvé a druhé dekády června až po dny v druhé polovině druhé červnové dekády. Vítské deště jsou signalizovány velkým množstvím vlhkých a upršených pranostik: "Svatý Vít (15.6.) přináší s sebou deště. Svatý Vít dává přírodě pít. Den svatého Víta mnoho dešťů skýtá. Prší-li na svatého Víta, jest úrodný rok, ale žádný ječmen. Prší-li o svatém Vítu, škodí to žitu. Od svatého Víta až k Janu (24.6.) mnoho deště. Svatý Vít mění čas a často deštěm poctí nás. Prší-li na svatého Víta, bude pršet ještě po 31 dnů. Když prší na Víta, bude pršet i na Jana. Svatý Vít otevírá vlhku a chladnu dveře. Červen mokrý a studený - ovcím a mláďatům drůbeže se protiví. Co se v červnu vylíhne, velmi často pohyne. Je-li červen studený, sedlák krčí rameny. Rýma tento měsíc nejvíce lidi posedá."
Pokud se dlouhotrvající a vydatné deště skutečně v tomto červnovém čase dostaví, bývají často provázeny z hlediska červnového teplotního vývoje také hlubokými propady teplot. Ve staročeských kalendářích se tato ochlazení nazývala ovčí chladna. Údajmě měla působit v dobách, kdy se u nás ještě hojně chovaly ovce, úhyn jehňat. Náš název však není původní, ale byl k nám přenesen z němčiny. Červnová ochlazení jsou v našich zeměpisných šířkách také mnohem výraznější než květnová, což je patrné na křivce ročního průběhu průměrných teplot. Nicméně pranostiky nevěnují teplotě v tomto období takovou pozornost. To se vysvětluje tím, že v červnu je i při velkém ochlazení teplota poměrně vyšší a neklesá, až na určité výjimky, pod bod mrazu. Navíc je vegetace nyní na takovém stupni, že jí běžná ochlazení nemohou nijak podstatně ublížit.
Přestože se nacházíme v medardovském období, kdy se ve střední Evropě často uplatňují jednotlivé vlny frontálních systémů, postupujících z oceánu nad pevninu, není tím řečeno, že musí pršet denně a bez přestání. I značně vlhké počasí totiž mívá své přestávky, ve kterých se v některých dnech objevuje docela intenzivní sluneční svit, což osuší louky i pastviny. Tento možný charakter i po deštivém Medardovi se rovněž odráží v pranostikách: "Prší-li na svatého Gerváze a Protáze (19.6.), po čtyřicet dní se deštivé počasí ukáže. Na Gerváze a Protáze posečeš seno nejsnáze; jestli je suché odvézt chceš, do Jána (24.6.) si pospěš. Svatí Gervázi a Protázi po loukách kopce sena rozhází. Na svatého Silvera (20.6.), hleď, aby sena z louky zmizela. Pohoda od svatého Víta do svatého Jana - pro obilí i senoseč je vyhraná."
Nacházíme se v době vrcholné senoseče, a tak i kratší sušší a slunečné dny přijdou zajisté vhod. Pranostika o kopkách rozházeného sena na louce však může rovněž svědčit o důsledku silného nárazového větru, spojeného s občasnými červnovými bouřkami": Častá bouřka v červnu přináší pošmourné léto. Často-li se v červnu hrom ozývá, kalné léto potom přicházívá. Tak, jak na svatého Medarda (8.6.) bouří, tak celý měsíc po bouřkách touží." Dlouhé dny a krátké noci nepřehlížejí ani pranostiky: "Na svatého Víta ve dne v noci svítá. Na svatého Víta na jedné straně se tmí a na druhé svítá. Na svatého Víta celou noc svítá. Na svatého Víta ještě hlava nedoléhá a u paty již svítá. Po svatém Vítu se dny krátí a krávy mléko tratí. Svatý Vít přichází mléko pít. Svatý Vít slívu štíp. Jestliže Víta českého dědice znáš, na ten svátek nejdelší den máš."
Pokud v červnu vyloženě nevládne delší čas deštivého a chladnějšího počasí, můžeme obvykle počítat s již vyloženě letními teplotami a někdy dokonce i s mimořádně teplým povětřím. Ale bývaly u nás též roky, ve kterých i červen dokázal laškovat až do takové míry, že svými chladny pokořil například letošní mimořádně teplou a suchou zimu. Tak třeba z poznámek ke klementinským pozorováním vyplývá, že příčinou silnějších mrazíků v červnu roku 1793 byly kroupy, které na četných místech obilí potloukly, dále sněhy spadlé ve vyšších polohách i hojné větry se střídající s velkou oblačností, která zachycovala sluneční paprsky. Z dalších pramenů lze citovat chladna 13. a 14. června 1801, kdy v Liberci a ve Frýdlantu po oba dny sněžilo. Sníh tehdy vydatně padal i v Tyrolsku, kde na stromech a ze střech visely rampouchy. Paměti Vincence Federsella z Bystré u Poličky zase připomínají 14. červen 1821, kdy pomrzla nať brambor a listí stromoví. Nato se 20. června přihnala ukrutná chumelenice, právě na den Božího těla. Lidé v ten den nosili zimní rukavice a kožichy při průvodu. Ani ti nejstarší něco podobného vůbec nepamatovali. Dnes u nás však spíše převládají zase nadprůměrně teplé a suché extrémy.

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2261546
DnesDnes249
VčeraVčera891
Tento týdenTento týden3135
Tento měsícTento měsíc16954

Partnerské weby