Na období od 21. června do 27. června
Pokračují ovčí chladna, zatímco aloisské sušší období, jehož patronem je svatý Alois (21.6.), vystřídají janské deště, které mají vztah ke svatému Janu Křtiteli (24.6.). K dalším pranostickým světcům tohoto času patří Deset tisíc rytířů se svatým Pavlem z Noly (22.6.), svatá Agripina (23.6.), svatý Ivan (25.6.), svatý Jan Burian (26.6.), Sedm spících (27.6.) a svatý Ladislav (27.6.). Je třeba též připomenout, že dne 21. června ve 12.51 hodin středoevropského času nastává letní slunovat, takže tyto dny patří k nejdelším z celého roku.
Období vyšší srážkové pravděpodobnosti vyvrcholuje svátkem sv. Víta 15. června a po něm obvykle následuje výrazný pokles deštivého počasí. I když se záhy opět kolem 22. června dostavuje poměrně vysoká možnost dešťových srážek či bouřek: "Na Deset tisíc rytířů desettisíckrát deset tisíc kapek. Svatý Pavel z Noly, zaplavuje štoly", přece jenom deště postupně slábnou a dny přecházejí do času, který byl ve staročeských kalendářích označen souhrnným názvem aloisské léto nebo také aloisské sušší období: Po měsíčním úplňku před letním slunovratem očekávej nejméně týden teplého a slunečného počasí. Na svatého Aloise (21.6.) poseč louku, neboj se, a do Jána (24.6.) má být louka shrabána. Na svatou Agripinu (23.6.) bývá teplo a prudké slunce, proto odpočívej jen ve stínu."
Nacházíme se teprve na prahu astronomického léta, které nám letos začíná 21. června v poledních hodinách, ale přesto si některé pranostiky a rčení všímají, jak by červnové počasí mohlo ovlivnit pozdější měsíce: "Co červen nedá do klasu, červenec nažene v času. Když v červnu severní větry vějí, tu se bouřky opozdějí. V červnu-li víc sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína. Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září. Jaká parna se v červnu dostaví, tak se i prosincové mraky postaví."
Ve dnech kolem letního slunovratu máme také nejkratší noci v roce, které trvají necelých 8 hodin, zatímco na den připadá více jak 16 hodin: "O svatém Janu Křtiteli noc se na prahu prosedí. Na svatého Jána - noc nebývá žádná." To se dozajista nemusí líbit mnoha spáčům, ale světlé dny vítají zase všichni, kdo pracují venku od brzkého kuropění až do pozdních večerních hodin. Od této doby se pak začínají dny pozvolna zkracovat, třebaže to nějakou dobu nebude ještě příliš patrné. Křivka teplot však neustále stoupá: "Na svatého Jana Křtitele (24.6.) běží slunce již k zimě a léto k horku. Na svatého Jana otvírá se létu brána. Od svatého Jana obrací se léto k horku a zima k mrazům. Svatý Jan otvírá zimě zase dveře. Na svatého Jana - jahody do džbána. Když je na svatého Jana hezky, bude pěkná úroda."
Kolem svatého Jana dochází ve střední Evropě často k poklesům tlaku vzduchu a řídící roli přebírá buď tlaková níže nebo postup frontálních systémů s deštěm, bouřkami a přeháňkami: "Je-li do svatého Jana sucho, tak po svatém Janu nastanou deště. Svatý Jan deštěm je znám. Svatý Jan Křtitel bývá deště přítel. Svatý Jan Křtitel deštěm křtí úrodu. Svatý Jan vylije vždy vody džbán. Svatojánské deště se jen v málokterém roce nedostavují. Na svatého Jana když prší, potom tři neb více dní déšť práci zdrží. Prší-li na Jana Křtitele, pršívá tři dni celé, ale je-li bez deště, bude sucho ještě. Kolem svatého Jana je častá povodňová rána. Svatý Jan Křtitel zvedá řeky. Na svatého Jána jasně - vozí se seno krásně. Svatý Ján když sucho hostí, máme pak o žních mokra dosti. Tak jak svatý Jan Křtitel hromuje, tak to ani svatý bouřkový Bartoloměj (24.8.) nedovede. Svatý Ivan (25.6.) bývá plačtivý pán. Svatý Jan Burian (26.6.) mlátí kroupami. Sedm spících (27.6.) - tichý déšť. Prší-li na svatého Ladislava (27.6.), déšť dlouho přetrvává. Když prší 27. června, říká se, že svatý Ladislav vysévá houby, které pak Petr s Pavlem (29.6.) sbírají.
V lidovém prostředí byla mimořádná moc přisuzována zejména tzv. svatojánským bylinám, zelinám i dalším rostlinám, které se užívaly k léčení jak lidí, tak i hospodářského zvířectva. Dnem sv. Jana Křtitele končil sběr těchto léčivých a čarovných bylin, neboť se tradovalo, že byliny později tratí na své moci a síle. Svatojánské byliny patřily proto k velmi vyhledávaným. K mimořádně léčivým rostlinám tohoto času patřil zejména bez černý, lidově nazývaný jako bezinky či bezoví. Staří Čechové pak věřili, že kde roste bez, tam se usidlují domácí bůžkové - hospodáříčci, ochránci stavení. Právě tak i samotné použití černého bezu bylo v domácí medicíně mimořádně široké. Při starých selských gruntech lze někde dodnes nalézat určitý počet dalších léčivých rostlin, které jsou pozůstatkem někdejších osvědčených "zelených lékáren". Bez černý je pak jejich častým nenáhodným zástupcem: "Na svatého Jána bez kvete od rána. Kdo jde trhat bez, musí před jeho keřem pokleknout, aby byli usmířeni bezinkoví skřítkové. Černý bez nad doktora jest. Před bezem klekni, před heřmánkem smekni. Černý bez odpomáhá od 99 nemocí. Nevoní příjemně bezinková šťáva, ale zdraví přesto dává."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2258439
DnesDnes28
VčeraVčera751
Tento týdenTento týden28
Tento měsícTento měsíc13847

Partnerské weby