Na období od 5. července do 11. července
Zpočátku se ještě uplatňují prokopské deště, které postupně slábnou a přecházejí do klidnějšího a prosluněného markétského léta. Z pranostických dnů tohoto období můžeme jmenovat mistra Jana Husa (6.7.), Vilibalda (7.7.) Kyliána (8.7.) a Sedm bratří (10.7.).
Z hlediska dlouhodobých průměrných měsíčních teplot by měl u nás patřit červenec k nejteplejším měsícům roku. Konkrétní výše teploty však pochopitelně závisí i na nadmořské výšce daného místa, takže v nížinných oblastech se pohybuje od 17 do 21 stupňů Celsia, zatímco v horských oblastech jen od 8,3 do 13 stupňů Celsia. Podle toho se konkrétně v Ivančicích jedná o 19,5 stupně Celsia, v Pardubicích 18,5 , kdežto na Lysé hoře již jenom 11,8 a na Sněžce pouze 8,3 stupně Celsia. Nejednou se však už stalo, že červenec byl i v průměrných teplotách předehnán následujícím srpnem. Nakonec to má i svoji logiku. Pokud totiž chladnější medardovské vlny dešťů zasáhnou až hluboko do července, může ono pravé léto nastat právě až koncem července a dále v srpnu.
Kdo odkládá dovolenou až na některé z pozdějších měsíců, mohl by přihlédnout též k tomu, jak červenec dokáže ovlivnit následné měsíce. Třebaže se může zdát, že celkový vliv července na následující měsíce není zcela zásadní, neboť červenec společně s dubnem se ve stupnici vlivu dělí o čtvrté až páté místo, má průměrná červencová teplota silný statisticky významný kladný vliv na srpen, září i listopad. To znamená, že po červenci teplejším než obvykle by mohly pravděpodobně následovat i nadnormálně teplý srpen, září a listopad.
Od posledních dnů prvé červencové dekády lze podle lidové meteorologie často očekávat nástup markétského léta, které navazuje na předchozí prokopské deště. Tento čas se obvykle vyznačuje teplými dny s relativním srážkovým útlumem. Markétské léto se v našich zeměpisných šířkách uplatňuje s pravděpodobností 70 až 75 procent a vládne naší povětrnosti až po dny v polovině měsíce. Pranostiky z první červencové dekády připomínají zejména zrání a možnou kvalitu úrody, zrovna tak jako variantu suché či deštivé povětrnosti s prognózou na příští měsíce: "Na mistra Jana z Husi (6.7.) - obilí těžknou klasy. Teče-li na svatého Vilibalda (7.7.) voda korytem, bude žito korýtkové (nebude použitelné jako chlebové, ale pouze pro krmné účely). Prší-li na svatého Kyliána (8.7.), budou hubená žita. Do svatého Kyliána kolik žita a pšenice urostlo, tolik již zůstane. Jaká povětrnost na Sedm bratří, taková po něm převážně sedm týdnů patří. Neprší-li na Sedm bratří, budou následovat suché žně. Den Sedmi bratří když je deštivý, bývá pak déšť trvanlivý. Pokud v tyto dny zaprší, bude vlhké i září."
Z hlediska pranostik se překvapivě jeví, že právě prázdninový měsíc červenec má nejméně měsíčních rčení z celého roku. Zdá se, že i pranostiky měly nyní jakési své prázdniny. Snad to souviselo se skutečností, že rolníci i pozorovatelé a zapisovatelé povětrnosti měli touto dobou plné ruce s polními pracemi, se zaopatřením dobytka a svozem úrody, takže neměli příliš mnoho času zapisovat a formulovat povětrnostní pořekadla. Z toho mála, co nám červenec nabízí, si připomeňme alespoň některé: "V červenci do košile rozdělej se a v prosinci po uši oděj se. I když dne ubývá, horka stále přibývá. Co červenec neuvaří - srpen nedopeče. Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče. Na mokrý červenec následují bouře a krupobití."
Co se týče krupobití, zejména těch silných a ničivých, dostavovala se obvykle v letních měsících, kdy dosahovala největší intenzity. V dusných a parných dnech července pak kroupy ohrožovaly jednotlivá místa, neboť krupobití se většinou dostavuje pouze v omezených lokalitách, o to však s větší intenzitou. Kroupám je přisuzováno, že se tvoří v bouřkovém prostředí konvekcí nebo-li chrlením vlhkého vzduchu do výše. Vlhký vzduch hnaný vzhůru se rozpíná a ochlazuje až na rosný bod. Přitom nastává srážení vodní páry ve tvaru kapiček a sněžných krystalků. Tříštěním kapek ve vzestupném proudu vzduchu se vytvářejí elektrické náboje, a když dojde k jejich nahromadění, je to popud k výbojům blesků. Výstupný vzdušný proud, podobný jakémusi komínu, vynáší kapky vysoko nahoru, až do nejvyšší meze bouřkového mraku, kde se spojují se sněhem. Nabalí jej a mrznou v jádro kroupy. Stálý tah vzdušného proudu ve směru nahoru je přitom unáší s sebou. Když se dostanou do nižších hladin, kde prší, zachytí se na nich voda a po opětovném zachycení výstupnými proudy se na nich znovu usazuje sníh. To se může opakovat několikrát, až se na jádro krup nabalí další vrstvy. Potom se jedná o skutečně nebezpečné kroupy o velikosti až holubích vajec, výjimečně i velkých ledových hrud. Tento enormní nárůst velkých ledových kusů nebyl zatím zcela přesně odborně vysvětlen a patří tak mezi stále tajemnem zahalené záhady.
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2252743
DnesDnes131
VčeraVčera662
Tento týdenTento týden793
Tento měsícTento měsíc8151

Partnerské weby