Na období od 30. srpna do 5. září
Končí augustinské pozdní léto a vlády se ujímá jilské ochlazení, jehož patronem je svatý Jiljí (1.9.). Z významných pranostických světců si připomínáme také svatého Štěpána (2.9.), svatého Mansveta (3.9.), svatou Rozálii (4.9.) a svatého Viktorina (5.9.).
Pokud se jedná o skutečný dlouhodobý průběh povětrnostní situace, končí 30. srpna pozdní augustinské léto, na které navazuje další etnometeorologický úsek tzv. jilského ochlazení. Toto pojmenování je dáno především tím, že na tuto chladnější povětrnostní singularitu upozorňují především některé pranostiky ze dne svatého Jiljí (1.9.): "Jiljí podzim začíná. Svatý Jiljí, slunce mírní. Svatý Jiljí, tváře bílí. Od svatého Jiljí každý teplý den milý. Na Jiljího hrozen - na Michala (29.9.) sklizeň. Svatý Jiljí - oráč je pilný. Pro ornici i osení výhoda, když na Jiljího slunečná pohoda. Když je pěkně na Jiljí, může se zasít i do sucha a do prachu a bez strachu. Svatý Jiljí otavy klidí."
Třebaže jilské ochlazení patří ještě stále k pozdnímu létu, snaží se mnohé pranostiky předpovídat možné očekávané počasí v poletí do 20. září, ale i v celém dalším podzimu: "Svatý Jiljí pevně své počasí drží. V jakém počasí Jiljí, v takovém potom sedláci dlouho sijí. Jaké počasí o Jiljím panuje, takové celý měsíc se ukazuje. Na svatého Jiljí jasno, bude následovat suchá jeseň. Když na svatého Jiljí prší, celý podzim voda crčí. Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý. Je-li střídavě o Jiljím, je pak střídavé poletí. Jiljí jasný - podzim krásný. Je-li pěkně na Jiljí, bude pěkně také čtyři neděle po Jiljím."
Pranostiky jistě nepřehánějí, když nám říkají: "Od Štěpána krále (2.9.) bouřek je namále. Na svatého Mansveta (3.9.) léto od nás utíká. Na svatého Mansveta po létě je již veta. Dotkne-li se Rozálie (4.9.) květů, Lucie (13.12.) jimi vyzdobí okna napořád." Pokud se však jedná o slunné a příjemné počasí, není ještě zdaleka všechno ztraceno, třebaže je nutné přiznat, že koupání na plovárnách, v řekách a rybnících přece jenom zvolna končí. V některých obzvláště vydařených letech však letní sezona u vody pokračuje dále. Bylo tomu tak třeba v posledních třech letech 2011 až 2013, v roce 2000, ale i jindy v minulosti. K tomu hovoří též jedna z pranostik: "O svatém Viktorinu (5.9.), ještě je teplo i ve stínu."
Teplá a vlhká zářijová povětrnost s sebou může přinášet v některých letech ještě i výskyt bouřek. Proto s nimi pranostiky stále ještě počítají, navzdory tomu, že už jinak běžně patří spíše k vzácným a málo četným oproti uplynulým letním měsícům: "Jestliže se bouřka v prvé polovici září strhne, vše se dobře daří. Na den jiljí hromy a blesky - celé září mokré stezky. Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom. Bouřky v září - bude dlouho teplo. Bouřky v září zvěstují mnoho sněhu v zimě." S teplým, bouřlivým a vlhkým počasím v září souvisí též příznivá situace pro růst hub: "Teplé a vlhké září - dobře se houbám v lesích daří. Bouřky a deště v září jsou příznivým znamením pro růst hřibů. Prší-li často v září, z lesů dlouho voda se paří. Teplé a vlhké noci v lesích mnoho hub nasázejí."
Na přelomu srpna a září může počasí ještě lákat k vodě a opalování, ale někdy se mohou dostavovat už chladná rána nebo všeobecně chladné dny. Jedno z nejvýraznějších ochlazení jsme u nás měli v roce 1995, kdy za deštivé nepohody dosahovala denní maxima pouze 10 až 12 stupňů Celsia i na jinak teplé jižní Moravě. Mnozí se v ten čas také předčasně vraceli ze svých dovolených, aby se vyhnuli nachlazení. Koncem srpna 2010 zase Českou republiku zasáhly vydatné srážky, zejména na severovýchodní Moravě, která u nás patří k tradičně nejdeštivějším. Tak třeba 31. srpna spadlo v Krásné 171 mm, v Beskydech někde až 217 mm srážek. V Krušných horách padal sníh a v polském Zakopaném děti řádily ve sněhu a koulovaly se. První sněžení bývá u nás obvykle zaznamenáno v září pouze jen v Krkonoších. V roce 2005 tam sněžilo dokonce již v srpnu, což předeslalo následnou dlouhou a studenou zimu.
Pranostiky patří ke skvělým příkladům odvěkého zájmu lidí o počasí a jeho předpovídání. Dávným pozorovatelům bylo jasné, že určitý směr větru, ranní a večerní úkazy na obloze, zabarvení dálek nebo určité tvary oblaků jsou vázány na jistou povětrnostní situaci. Když například spatřili na obloze oblak ve tvaru rybí páteře a zároveň vál vítr západních směrů, počítali s deštěm. A skutečně i dnes můžeme při takovém pozorování, zejména potom za klesajícího tlaku vzduchu, očekávat až v 90 procentech déšť. Dávní pozorovatelé ovšem neznali a ani nemohli znát příčiny. Znali pouze následky - a na ty se dokázali včas připravit. Dnes už nemají lidé tolik příležitostí k neustálému pozorování oblohy a všech přírodních jevů, podle kterých by mohli sami předpovídat další vývoj počasí. Proto v naší moderní přetechnizované době bývají často lidé náhlými projevy a proměnami počasí obvykle zaskočeni a někdy i vystrašeni.

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2318119
DnesDnes773
VčeraVčera1226
Tento týdenTento týden2923
Tento měsícTento měsíc25045

Partnerské weby

apartman banner