Na období od 18. října do 24. října
Po skončení tereziánského babího léta nastává u nás na přelomu druhé a třetí říjnové dekády doba šimonských chladen vrcholícího podzimu. Do tohoto období pak rovněž zapadají pranostičtí světci svatý Lukáš (18.10.), svatý Vendelín (20.10.), svatá Voršila (21.10.), svatá Kordula (22.10.) a svatý Severin (22.10.). Chladnějším časovým úsekem šimonských chladen pak končí relativně stálé počasí časného podzimu, který přechází ve vrcholící podzim. Zároveň obvykle také začíná doba trvalého vytápění našich domácností a pracovišť.
Vedle sychravých chladných dnů, mrazíků i ranních mrazů, mlh a jinovatek se někdy již ve třetí říjnové dekádě mohou vyskytovat dešťové srážky se sněhem nebo i samotné sněžení. Zvláště potom ve vyšších polohách a na horách dochází při vydatnějším sněžení už k tvorbě vůbec první sněhové pokrývky i k obalení ještě nespadaného listí na stromech sněhovou vrstvou. Pokud je sníh mokrý a těžký, zatěžkává tak neúměrně stromy a způsobuje škody ve formě polomů: "Když napadá sníh na zelené listí, mohou nastat škody v lesích a bude tuhá zima. Do svatého Lukáše (18.10.) kdo chceš ruce volné měj, po Lukáši, za ňadra je dej." Zkrátka ty příjemnější dny roku jsou už z valné části sečteny, třebaže se ještě občas sluníčko usměje a příroda nás může stále zvát na houby i četné procházky podzimní krajinou.
V době, kdy se polní úroda přestěhovala do stodol, stohů, sklepů, komor a sýpek - v této době hojnosti z nashromážděných zásob, slavilo se obvykle posvícení neboli hody, což byly svátky selského lidu. Neřídila je církev a neorganizovala je ani vrchnost. Přirozeně totiž vyplynuly z uzavřeného výročního cyklu zemědělských prací, po završení sklizně polních úrod. Staročeská posvícení se původně slavila plných osm dnů. Teprve roku 1787 nařídil císař Josef II. omezit trvání posvícenských zábav pouze na neděli, pondělí a úterý, v pevně stanoveném datu. Z této doby pochází i pojmenování slavností ve dnech od 16. do 18. října jako císařské posvícení. Jakmile minulo posvícení, nastala opět doba střízlivého žití. V širokých lidových vrstvách ve výživě opět převládly obilné moučné kaše, placky a chléb, které od konce 18. století doplnily ještě pokrmy z brambor. Maso bylo vzácností, buchty se pekly jen v neděli a chleba se připravoval ze směsi žitné, ječné, vikvové či hrachové mouky. I zámožnější sedláci mleli vikev se žitem, "aby chleba tolik neubývalo". V období kolem svatého Havla (16.10.) a svatého Lukáše (18.10.) však platilo: "Havelské posvícení - naše posvícení. O posvícení, všecko to voní, tak jako v apatyce; tu voní jaternice, támhle zase koláče z pece..." Z této doby se nám zachovalo též několik rčení: "Práce je bez konce a posvícení jen jednou do roka. Okolo Havla a Lukáše posvícení je naše. Posvícení, posvícení, nad tyto dny není. Na Havla a Lukáše napekou se koláče. Pracovitý je strůjcem svého posvícení."
S oživením cyklonální činnosti v době šimonských chladen začíná rovněž docházet k výraznějším výměnám vzduchové hmoty v horizontálním směru, které lze občas hodnotit jako čerstvý až bouřlivý vítr. Tyto někdy až příliš prudké větry, vanoucí nejčastěji od západu nebo severozápadu, mají příčinu v posunu polární frontální zóny a tlakových níží poněkud k jihu. Obvykle zaujímají polohu jižní Skandinávie a Baltského moře, někdy však zasahují až nad severní Německo, Polsko a sever našeho území. Těchto tradičních silných větrných dnů si už dávno povšimly i pranostiky, které dokonce na 21. a 22. říjen stanovily dvě patronky větru - svatou Voršilu, která je někdy též uváděna jako svatá Uršula (21.10.) a svatou Kordulu (22.10.): "Svatá Voršila zimu posílá. Svatá Voršila jíní nasila. Svatá Voršila a Kordula větry pohnula. Když na Voršilu vítr duje - tuhou zimu ohlašuje. Když na Voršilu a Kordulu větry dují, po celou zimu nás navštěvují. Svatá Voršila nejen větry, ale i deště vodívá. Když Uršula za úplňku Měsíce dává jasné noci (což není náš letošní případ), potom každá prosincová noc bude tmavá. Jak den svaté Voršily začíná, tak se i zima končívá. Kam ukazují rohy Měsíce na Kordulu, odtud budou vanout větry. Do svatého Severina (22.10.), dřív než se rozvanou chladné větry, má být doma jetelina." V obdobném duchu pak hovoří i další pranostika, která vyjadřuje, že pro budoucí nepříznivý vývoj počasí bude málo času na venkovní zemědělské práce: "Když Vendelín (20.10.) slzy roní, každou práci zajíc honí."
Po ukončení sklizně se říjnové pranostiky z velké části zaměřily na alternativu teplé a chladné zimy i na další vliv říjnového počasí: "Kolik dní uplyne v říjnu od prvního deště, po tolik dnů bude i v zimě pršeti. Jestliže sníh napadne už tohoto měsíce a kolik dní trvati bude, tak stálá bude také zima. Kolikrát tohoto měsíce sněží, tolikrát v budoucí zimě sníh padati má. Má-li říjen mrazů moc a sněhu, mívá leden mírnou zimu v běhu. Studený říjen - zelený leden. Krásný říjen - studený leden. Studený říjen ničí všechen hmyz i pro příští rok. Je-li hodně studený říjen - z jara všechny housenky zhynou."
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1989852
DnesDnes42
VčeraVčera830
Tento týdenTento týden872
Tento měsícTento měsíc9468

Partnerské weby