Po celou námi sledovanou dobu se uplatňují martinská chladna pozdního podzimu, jejichž patronem je svatý Martin (11. 11.). Z dalších pranostických světců si připomínáme ještě svatého Josefata (14. 11.) a svatého Otomara (16. 11.). V dávných

dobách se v tento čas dostavovaly studené mlhy, výraznější mrazy i prvá sněžení. Od konce 20. století se však spíše uplatňuje teplejší počasí bez výraznějších mrazů i bez sněhu. Roku 2015 panovalo touto dobou v Evropě až nezvyklé teplo, které měl údajně způsobit jev nazývaný El Niňo. Ten vyvolává bouře a přívaly vod v některých částech světa, zatímco u nás se otepluje a bývá sucho. Každopádně k nám tlaková výše nad jihozápadní Evropou přiváděla prohřátý vzduch až z Afriky, a tak se teploty pohybovaly o 10 stupňů Celsia výše, než činí obvyklý průměr. Dne 11. listopadu byla dokonce zaznamenána rekordně teplá rána na 91 procentech meteorologických stanic, což byl během třiceti let unikát. V Teplicích se jednalo o 14,8 a v Děčíně o 15 stupňů Celsia. Mimořádně teplý a suchý podzim pak vyvrcholil 16. listopadu s teplotami kolem 17 stupňů Celsia. To se pak projevilo vysycháním potoků, řek i některých pramenů.

Klidné anticyklonální počasí prvních listopadových dnů přechází obvykle z iluze navracejícího se babího léta do povětrnosti již zcela příznačné pro pozdní podzim - do období martinských chladen. Tento časový úsek listopadu je v dlouhodobém průměru nejen výrazně chladnější, než by odpovídalo teplotnímu vývoji podle teoretické křivky, ale je mlhavý, pošmourný a na podstatné části našeho území již také s výskytem prvních smíšených či sněhových srážek. Když se ohlédneme zpět o 16 let, ruku na srdce, kdo si skutečně vzpomene na to, jaký v tento čas u nás panovalo počasí? Snad jen ten, komu se zapsaly nějaké osobní události hluboko do mysli. Dá se však říci, že právě roku 2001 se celková povětrnostní situace blížila onomu klasickému vývoji, který předpokládala lidová meteorologie našich dávných předků. Tehdy se po předchozím poměrně ještě teplém povětří náhle 11. listopadu na Martina začalo prudce ochlazovat, takže teplota klesla pod bod mrazu. Ještě v 10 hodin dopoledne se pak pohybovala kolem minus tří stupňů Celsia a někde bylo ještě chladněji. A to se krátce před Martinem ukázaly tu a tam i sněhové vločky.

Prvá sněžení jsou v dlouholetém průměru na našem území téměř výhradně listopadovou záležitostí. Jen v méně případech si s nimi pospíší už říjen, nebo začnou pozdě až v prosinci. Zcela objektivně to potvrzují i současná meteorologická pozorování. Tato významná sněhová charakteristika nesmí být ovšem zaměňována s jiným meteorologickým údajem - s počátkem trvalé sněhové pokrývky. Tento rozdíl velice dobře vystihují staré martinské sněhové pranostiky: "Okolo svatého Martina (11. 11.) často sněžit začíná. Svatý Martin jezdí rád na brůně. Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se pak honí. Martinův led bude vodou hned. Jde-li husa o Martině po ledu, bude se po něm ještě dlouho koupat. Na svatého Martina, drž se synku komína. Na Martina s mocí, vtrhne zima v noci. Martine, Martine, zimy se bojíme. Den svatého Martina zimní časy začíná. Od svatého Martina zahřeje jen peřina. Po svatém Martině zima nežertuje, přichází sníh i mráz kvaltem. Na svatého Josefata (14. 11.) lepší kožich nežli vesta. Na svatého Otomara (16. 11.) bývá většinou chladno, takže neuvidíš komára." V roce 1965 udeřila zima skutečně brzy přímo na Martina, a to i se sněhem, který pak zůstal poměrně dlouho ležet. Naplnila se tak jedna z velmi starých pranostik z chladných dob, která říkala: "Když Martin se sněhem přiběhl, bude v něm ležet celý měsíc." To si dnes v nížinách snad ani nedovedeme představit. Ale počasí se i v posledních desetiletích stává zcela nevyzpytatelné, kdy globální oteplování doprovází v některých oblastech světa též prudká zima, a to i ve státech, které leží mnohem jižněji než Česká republika.

Z různých kalendářů, kronik a zápisků si dnes můžeme připomenout, jak v dávných časech zuřila martinská zima na našem území. Dne 11. listopadu 1076 uhodila skutečně tvrdá a ukrutná zima. Od Martina mnohé řeky až nedlouho do Velikonoc zůstaly zamrzlé, takže přes ně lidé mohli chodit i jezdit. Obdobně tomu bylo roku 1407, kdy lidé hynuli zimou na cestách a s nimi též dobytek, lesní zvěř, ptáci i stromoví. Místy se též nacházely ledy o velikosti člověka. Tato zima pak trvala až do svatého Petra v postě 22. února. Velmi krutý mráz panoval od Martina roku 1431, v době husitských válek. Tehdejší tažení kněze Prokůpka s vojskem husitských sirotků se protáhlo skoro až do Vánoc, přičemž mnozí umrzli. Den po svátku Martina roku 1439 se zapsal též velkou zimou, jakou nikdo nepamatoval třicet let. Téměř nepřetržitě tehdy trvaly silné mrazy, sníh a chladna až do svátku svatého Ambrože 4. dubna. Roku 1504 byla zima velmi tuhá a dlouhá, neboť trvala od Martina přes tři měsíce. Na kratší dobu se pak oteplilo, ale potom udeřila znovu s velkými mrazy a množstvím sněhu, což trvalo až do 25. března.

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1895123
DnesDnes131
VčeraVčera634
Tento týdenTento týden2045
Tento měsícTento měsíc13551

Partnerské weby