Zpočátku se ještě podle lidové meteorologie uplatňují kateřinská chladna, jejichž patronkou je svatá Kateřina (25. 11.), ale koncem listopadu se vlády ujímá ondřejsko-mikulášské oteplení, které má vazbu na svatého Ondřeje (30. 11.). K referenčním světcům patří

ještě svatý Saturnin (29. 11.) a svatý Eligius (1. 12.). Z kladných teplotních rekordů tohoto času si můžeme připomenout například 28. listopad 1872, kdy rtuť teploměru v pražském Klementinu vyšplhala na 16 stupňů Celsia. Až o 8 stupňů Celsia vyšší průměrné listopadové teploty jsme pak u nás zažívali v roce 2015. Co se týká záporných teplotních rekordů pražského Klementina, za zmínku stojí 26. listopad 1849 s teplotou minus 15,5 a dále 27. listopad 1856 s teplotou minus 15,1 stupně Celsia.

Kateřinská chladna, která v dlouholetém průměru panují naší povětrnosti od dnů v polovině poslední listopadové dekády, se mohou uplatnit až do konce předposledního měsíce roku. Pozoruhodné časové vymezení této chladné singularity obsahuje pranostika, kterou zaznamenal již Karel Jaromír Erben ve svých Prostonárodních českých písních a říkadlech: "Od svaté Kateřiny (25. 11.) do svatého Ondřeje (30. 11.), sotva že se pod peřinou ohřeje." Toto období sice není příliš časově rozsáhlé, ovšem dostavuje se s vysokou pravděpodobností, někdy dokonce dosahující až 70 procent. Navíc se často projevuje výrazným ochlazením a někdy již přináší typické projevy zimního počasí s mrazy a sněžením. V souvislosti s chladnou patronkou existuje řada pranostik a výroků: "Svatá Kateřina má pěkné jméno, ale chladné věno. Svatá Kateřina někdy už chodívá bíle oděna. Svatá Kateřina peklo zamyká, nebe odmyká. Chladná Kateřina zavěsila housle do komína. Svatá Kateřina bývá občas zamoučená. Kateřina šla do mlýna a namlela múky, plné klobúky. Na svatou Kateřinu klepe sníh na okno. Svatá Kateřina chodí ráda naškrobená."

Od dnů na konci měsíce listopadu přecházejí kateřinská chladna v další povětrnostní období, které se ve staročeských kalendářích nazývalo ondřejsko-mikulášské oteplení. Tento čas zmírněných mrazů, častých oblev nebo zkrátka všeobecného vzestupu teplot, je rovněž ohlašován některými pranostikami: "Na Saturnina (29. 11.) skučí meluzína. Mosty, co Martin staví, svatý Ondřej splaví. Na svatého Ondřeje se někdy člověk ještě ohřeje. Poletují-li na svatého Ondřeje včely, nastane neúrodný rok. Na svatého Ondřeje je špatný hospodář, co ještě neseje. Má-li svatý Ondřej na stromech kapky, bude příští rok hojnost ovoce. Svatého Ondřeje slzice naplní ovocem truhlice. Přišel svatý Ondřej, naposled se ohřej, potom zimě již jen na pec, máš naději utéct. Mosty, co listopad staví, svatý Ondřej splaví. Když na Ondřeje sněží, sníh pak dlouho leží. Na svatého Eligia (1. 12.) není ještě žádná zima."

Pranostiky, které se vztahují k poslednímu listopadovému světci Ondřejovi, se mohou pochlubit nejen svým počtem, ale zároveň i pestrostí. Mnohé z nich se pak věnují též ondřejskému věštění. Svátek svatého Ondřeje totiž od pradávna v lidové tradici platil za velmi významný den pro poznání budoucnosti. Věštění v tomto dnu má velmi starý, již předkřesťanský, původ. V lidovém prostředí byla mimořádná moc přisuzována zejména tzv. noci svatoondřejské. Tehdy totiž platilo: "Právě ona má tu moc, vyjevit každému budoucnost." Naši předkové proto podle starých zvyků o svatoondřejské noci chodili do hájů a sadů, zde třásli větvemi, aby přivolali na poradu bůžky a duchy, a když se větve stromů utišily, vyslovovali do korun stromů svá přání či možnosti budoucího vývoje, o jejichž naplnění chtěli být spraveni. Strom při vyslovení té pravé verze údajně dal znamení, například pohnutím větve, zapraskáním v koruně, souhlasným šumem listoví apod. Svátek svatého Ondřeje byl ale rovněž spojován s četnými magickými obyčeji a úkony našich předků na ochranu před mocí démonů nastupujícího zimního období, před vlky a jinými nehodami: "Na den svatého Ondřeje ráno nalej sklenici plnou vody. Přebíhá-li vrchem voda přes sklenici, vlhký rok to znamená, zůstane-li zároveň státi, vyprahlý rok bude. Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu. Pokud přeplave, bude mokrý rok, zůstane-li však tiše na povrchu, suchý rok to znamená."

V listopadovém období docházelo často k převlhčování nejenom zemědělských pozemků, ale i k zneprůjezdňování nedostatečně zpevněných cest. Potom na rozbahněných cestách a silnicích povozy zapadaly až po nápravy. Pokud vesnice či města neležely při tzv. císařských silnicích, museli se jejich obyvatelé smířit s tím, že po určitou část roku budou jejich sídla pro povozy nedosažitelná. Ještě kolem roku 1850 bylo u nás takových obcí 85 procent: "Listopad nemiluje voznice ani sanice. Listopadové deště - na povozy kleště. Listopad - cesty nemá rád. V létě déšť páří, v listopadu cesty maří. Co za hodinu v listopadu naprší, až za tři týdny potom vyschne."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1830066
DnesDnes111
VčeraVčera825
Tento týdenTento týden3521
Tento měsícTento měsíc20500

Partnerské weby