Končí hyginská zima a začíná priské oteplení, jehož patronem je svatý Priska (18. 1.). K dalším pranostickým světcům patří ještě svatá Leontýna (13. 1.), sv. Hilarius s Vigilem (14. 1.), svatý Pavel poustevník (15. 1.), svatý Marcel (16. 1.), svatý Antonín poustevník (17. 1.) a svatý Knut (19. 1.). Mezi teplotní rekordy se ve

druhé lednové dekádě zařadil rok 1993, kdy rtuť teploměru vystoupila v pražském Klementinu až na +13 stupňů Celsia a někde ještě mnohem výše. Studené dny se zase dostavily v loňském lednu, kdy se u nás teploty pohybovaly od minus 15 do minus 20 stupňů Celsia.

Lednová zima může být nejen mrazivá s množstvím sněhu, ale zrovna tak i se značnými teplotními výkyvy. Pokud se v polovině ledna uvolní cesta frontálním systémům přímo z Atlantického oceánu přes západní a střední Evropu, dá se očekávat nejen obleva v nížinách, ale i výrazné oteplení v horských oblastech. Právě k tomu dochází v čase priského oteplení s pravděpodobností 60 až 65 procent: "Když přijde svatý Priska (18. 1.), pod saněmi píská. Když přijde svatá Leontýna (13. 1.) vítá nás mokře zasněžená krajina. Svatý Hilarius (14. 1.) schovej na chvíli saně a vyndej zazimovaný vůz. Svatý Vigil (14. 1.) z ledu mosty zbrodil. Na den svatého Pavla poustevníka (15. 1.) pěkný den - nastane dobrý rok, když bude větrný den, nastane mokrý rok. Na svatého Marcela (16. 1.) třebaže nemrzne, tak leze zima do těla. Svatý Antonín poustevník (17. 1.) rád ledy láme. I svatý Knut (19. 1.) mívá svůj teplý den. Na svatého Knuta končí oteplení a v dohledu je zima krutá."

Poměrně početnou skupinu tvoří pranostiky, které obsahují všeobecnou zkušenost, že při teplém a vlhkém vývoji lednové povětrnosti je člověk ve zvýšené míře vystaven četným zdravotním rizikům. Takovéto výroky se vyskytují velice často v nejrůznějších pramenech lidové provenience, zejména pak v selských kronikách a pamětech, v hospodářských kalendářích i v léčitelských manuálech středověku: "Malá zima v lednu kašlem a těžkými nemocemi obtěžuje. Vlhká a zamlžená zima je nezdravá. Když déšť leden smáčí, neduhy s ním kráčí. Zima měkká a deštivá nemoci jen rozsívá. Levná zima - drahý lék. Zima teplá a měkká - doktor na nemocné čeká. Jestliže země v lednu měsíce otevřena jest a obzvláště když polední větrové přitom bouří, tehdy panují rozličné nemoce. V lednu-li často pršívá, na hřbitově záhonů přibývá."

Pokud v minulosti docházelo k výrazným vzestupům teplot nad 5 a více stupňů Celsia a zejména pokud takováto oteplení měla trvalejší charakter, vyvozovali z toho mnozí nejrůznější důsledky pro úrodu. Radost z teplého průběhu zimy neměli ani vinaři: "Je-li leden teplý, nepřibude do sudu. Mokrý leden - prázdné sudy. Pakli leden mokrý bývá, jistě vína nedolívá. Leden-li se v blátě brodí, nenaplní vinař sudy. Není-li leden teplý a deštivý, sudy vinařům naplní. Když je leden mrazivě nejostřejší, bude též rok vinařů nejplodnější." V obdobném duchu pak předpovídali úrodu též sedláci a hospodáři: "Je-li leden chladný a převážně jasný, dostaví se rok úrodný a krásný. Velká zima lednová dobře rok začíná. Nepromrzne-li půda, úrody dá poskrovnu. Leden tuhý a drsný prospívá osení. Je-li leden studený, duben chválí osení. Holomrazy - úrody vrazi. Velké zimy a málo sněhu působí rolím a stromům snadnou škodu. Blaze sedlákovi v lednu u kamen a obilíčku pod sněhem. Leden tuhý a drsný neuškodí osení, nechybí-li sněžení. Jak vysoko v lednu leží sníh, tak vysoko tráva poroste." Teplé lednové povětří pak podle pranostik přispívá k nedobré úrodě během roku: "Když v lednu deště lijí, to má sedlák po naději. Lednový déšť z pecnu odkrajuje. Prší-li v lednu, bývá drahé obilí. V lednu lepší vlka na prahu, nežli sedlák u pluhu. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Létají-li v lednu mouchy, bude rok na úrodu skoupý. Tancují-li v lednu komáři, žádný sedlák se spokojeně netváří. Když v lednu červík ze země leze, zima až do května se pak poveze."

Leden je v našich přírodních podmínkách podle četnosti výskytu bouřek mezi ostatními měsíci až zcela na posledním místě. Nelze se proto divit, že každý blesk a zahřmění v této roční době vzbuzovaly v dřívějších dobách již svojí nevšedností a mimořádností značnou pozornost a mnohdy též obavy i strach: "Ledna měsíce bude-li hřmíti, tehdy veliké větry a hojnost obilí, a boj toho léta znamená i nesnáze mezi lidmi. Hřmí-li aneb hrom tepe ledna měsíce, hojnost obilí a boj toho léta to znamená. Když v lednu hrom ozve se, hojnost vína je k očekávání. Když v lednu hřímá, přijde ještě tuhá zima."

V Kronice české píše Václav Hájek z Libočan: "V roce 1499 noc po svatém Antonínu (17. 1.) a před svatým Priskou (18. 1.) bylo v Čechách v mnoha místech blýskání a hřímání. Potom do konce měsíce ustaviční, náhlí dešťové, někde sníh a časem kroupy. Toho roku se urodilo velké množství obilí, ovoce a vína. Takovou úrodu lidé po mnoho let nepamatovali."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2011895
DnesDnes513
VčeraVčera727
Tento týdenTento týden1975
Tento měsícTento měsíc8220

Partnerské weby