Kolem poloviny měsíce února začíná valentinská zima, jejímž patronem je trochu paradoxně zamilovaný svatý Valentin (14. 2.), slábnout a začíná se uplatňovat juliánská obleva, jejíž patronkou se stala svatá Juliána (16. 2.). K současným pranostickým světcům patří ještě

svatá Scholastika (10. 2.) a svatý Řehoř (13. 2.). Značné kolísání teplot v tomto nevyrovnaném období zaznamenalo též pražské Klementinum. Zrovna v době svého založení - tedy roku 1775 - zde k 10. únoru zapsali vysokou naměřenou teplotu +14,5 stupně Celsia a ještě vyšší potom 14. února roku 1958, kdy se rtuť teploměru vyšplhala až na +17,2 stupně Celsia. Nezvykle vysokou teplotu tady pak naměřili i 16. února 1998, kdy se jednalo o +15,2 stupně Celsia. Vyloženě studené počasí naopak panovalo roku 1799, kdy 14. února klesla teplota v Praze na minus 23,4 stupně Celsia. Takřka legendární studené povětří se touto dobou u nás uplatnilo roku 1929, kdy se jen v Praze teploty pohybovaly od minus 25 do minus 27 stupňů Celsia. V některých místech na našem území však bylo ještě chladněji. V Litvínovicích na Českobudějovicku dne 11. února naměřili minus 41,2 a na jižním okraji Českých Budějovic u Štecherova mlýna dokonce až minus 42,2 stupně Celsia.

Známé únorové pranostiky vévodily v dávných staročeských kalendářích a ročenkách: "V únoru prudký severák hojné úrody bývá poslíček. Je-li v únoru sucho a zima, nastane horký srpen. Kdyby měl únor tu moc jako leden, nechal by v krávě zmrznout tele. V únoru když je mnoho sněhu, bývá pak mnoho sena, ale málo žita a ovsa. Třeskutá zima v únoru naplňuje komoru. V únoru když zima málo doléhá, o Velikonocích tě za to vyšlehá. Mírný a jasný únor je nedobrým znamením pro jaro. Je-li v únoru teplo, šetři sena, neboť jaro přijde pozdě. Teplý únor - studené jaro, teplé léto." V některých letech se v polovině února může zdát, že zima slábne a jaro je na dosah. Tuto jarní optimistickou vizi však vyvracejí varovné pranostiky: "Je-li únor mírný ve své moci, připílí s mrazem březen v noci. Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. Když skřivánek už v únoru zpívá, velká zima potom bývá." Jak je tedy patrné, únor u nás může být velice nevypočitatelným zimním měsícem, kdy mohou udeřit silné mrazy: "O svaté Scholastice (10. 2.), když značně přituhuje, navleč si rukavice," ale může též nastat počasí docela jarní: "Svatý Valentin (14. 2.) - první jarní svátek. Svatý Valentýnek - jara a milenců tatínek." Valentinské výroky jsou však z pochopitelných důvodů až neskutečnou nadsázkou, neboť do astronomického jara zbývá více než měsíc, tedy celých pět týdnů.

Člověk od počátku věků hledal nějaký klíč, aby se ve všem lépe vyznal. Proto byla také zavedena časová období, která souvisela s astrologickými představami. V různých částech světa však měla časová trvání různé rozměry. Tak třeba Babyloňané měli týden pětidenní a Číňané šedesátidenní. Ten náš sedmidenní má předasijský původ. V dávných časech patřil na venkově kalendář vedle náboženské knížky často k jediné publikaci. I takový hospodář, který běžně žádnou beletrii nečetl, dělal v případě kalendáře výjimku. Kalendář se totiž nebere jako nějaká knížka, která se přečte od začátku do konce a pak odloží. Bere se spíše jako praktický nebo i zajímavý průvodce životem. Do kalendáře se často nahlíží a občas se do jeho listů i něco vpisuje. Aby kalendář upoutal též okruh lidí bez návyku číst, musel proto vždy zdůrazňovat sepětí s každodenní praktickou činností prostého člověka. Snažil se zároveň najít odpovědi na otázky jeho zájmu. A k těm patřil i možný průběh povětrnosti, který byl vyjadřován vypozorovanými pranostikami: "O svatém Řehoři (13. 2.) mrazy přituhnou a vše umoří. Na svatého Valentina se sice jaro blíží, ale zima sílit počíná. O svaté Scholastice zahřeje jen beranice. Na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna. Svatý Valentin pouští mrazy a sněhy hází. Valentinské zimy formani se bojí." Valentinská zima bývala s obavami očekávána zejména povozníky, formany, kárníky, vozataji, vozky, špeditéry, kupci a obchodníky. Ostatně i dnešní cestáři a silničáři bývají v tomto období čas od času zaskočeni "valentýnskými" příděly mrazu a sněhu. Tím citelněji se ovšem tyto povětrnostní situace projevovaly ve světě našich předků. Ochromení dopravy způsobovalo někdy krátkodobé neprodyšné obchodní odříznutí měst od venkova, což se projevovalo především okamžitým prudkým zvýšením cen a někdy i přechodným nedostatkem některých základních druhů zboží, především potravin.

Ve dnech kolem poloviny února však přece jen období tuhé zimy v dlouhodobém průměru polevuje a o slovo se hlásí juliánské oteplení, které se pohybuje s pravděpodobností 65 až 70 procent: "Když se po Valentinu napije z koleje pták, tak se z ní na Matěje (24. 2.) napije i vůl. O svaté Julianě (16. 2.) připrav vůz a schovej saně. O svaté Julianě odlož kožich, schovej saně. Svatá Juliana na oráče zavolala."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1767965
DnesDnes629
VčeraVčera1295
Tento týdenTento týden3196
Tento měsícTento měsíc24600

Partnerské weby