Celé námi sledované období se nese ve znamení začínajícího předjaří, které zahajuje matějské oteplení, jehož patronem je svatý Matěj (24. 2.). K dalším referenčním pranostickým světcům tohoto času patří také svatý Gabriel (27. 2.), svatý Roman (28. 2.) a svatá Eudoxie (1. 3.). Z teplotních rekordů na

přelomu února a března si můžeme připomenout rok 1997, kdy 2. března pražské Klementinum hlásilo 18,4 stupně Celsia. Velmi teplo bylo též roku 2008, kdy se 24. ledna v Praze jednalo o téměř 17 stupňů Celsia. Ze záporných teplotních rekordů pražského Klementina stojí za zmínku 27. únor 1947 s teplotou minus 17,5 a 2. březen 1929 s teplotou minus 20 stupňů Celsia. Z novější doby je třeba zmínit rok 2005, kdy v celé Evropě vládly silné mrazy i množství sněhu. Druhý březnový den tehdy patřil k nejchladnějším z celé zimy vůbec. Tehdy v Klatovech naměřili minus 25,2 stupně Celsia. Vzhledem k mimořádně velké zimě musela roku 2005 ve Velké Británii zasahovat dokonce i armáda. K 1. březnu se na našem území vyskytovalo nejvíce sněhu za celých 40 let, ovšem s výjimkou suchých severozápadních Čech pod Krušnými horami.

Od dnů kolem poloviny závěrečné únorové dekády bývá období tuhé únorové zimy někdy ukončeno až náhlým oteplením nebo dokonce oblevou. Čím větší bylo předchozí množství sněhu, k němuž se nyní může přidávat i vydatný déšť, a čím výraznější nastane oteplení, tím hrozí v některých letech též akutní hrozba povodní. Z minulosti jsou dobře známy takovéto situace, například zátopy na Labi z roku 1665 nebo od 28. února do 3. března roku 1784. Častou příčinou těchto významných povětrnostních zvratů bývá nástup silného západního až jihozápadního proudění, určovaného rozšířením oblasti nízkého tlaku vzduchu na sever. Podle nejvýznamnější skupiny pranostik je toto relativně teplé období označováno jako matějské oteplení nebo matějská obleva.

Nezůstalo jen náhodou, že některé staročeské kalendáře zaznamenaly právě den svatého Matěje (24. 2.) jako konec zimy. Počínaje tímto svátkem totiž začínalo roční období označované kdysi jako pozimek nebo též předjaří. Matěj je zároveň spojen s výrazným kritickým dnem únorových pranostik. Matějské oteplení se navíc dlouhodobě v našich přírodních podmínkách dostavuje s velmi vysokou pravděpodobností, která dosahuje 70 až 80 procent. Matějská rčení se proto koncem února objevovala poměrně často v hojných obměnách. Podíváme-li se blíže, velká část z nich jsou různými obměnami známé průpovídky o sekání nebo výrobě ledu: "Svatý Matěj boří led, seká ho hned. Nenajde-li led, vyrobí ho hned." Jinak se zde setkáváme s dalšími dvěma výroky o skřivánku: "Na svatého Matěje pije skřivan z koleje. Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan vesele zapěje."

K jarně laděným pranostikám patří i další četné výroky: "Svatej Matěj - hodnej svatej, kožichy dolů. Po svatém Matěji zima hřeje. Na svatého Matěje do závěje naleje. Matěje - k vesnu naděje. Na svatého Matěje, když západní větry zaburácí, tak Matěj zimu ztrácí. Na svatého Matěje postačí jen košile na těle. Po svátku Matěje nejde liška více po ledě. Svatý Matěj naposledy, odplavuje zimní ledy. Prší-li na svatého Matěje, bude se brzy síti." Pokud zalistujeme ve starých "Pranostikách sedlských" z roku 1679, přečteme si ve verších, že "Svatý Matěj milý, otvírá zemi a zemské žíly. A ten čas se lomí led, třeští jako mnohá zeď. Plouh se nám ukazuje a léto se přibližuje. Ptactvo se obveseluje a vesele prozpěvuje." Předjařím na nás působí i další pranostika k 1. březnu: "Eudoxia příznivá, i když blátivá."

Jistým paradoxem zůstává, že ačkoli mají většinou lidé na konci února již zimy dost, snad jen kromě vášnivých lyžařů, objevují se ve starých kalendářích pranostiky, které stále ještě žádají jasné, mrazivé a zasněžené počasí jako předzvěst normálního průběhu povětrnosti v dalších měsících. Jedná se hlavně o dobré vyhlídky na vysoké zemědělské výnosy: "Je-li výrazný mráz ještě na svatého Gabriele (27. 2.), bývají žně veselé. Je-li na svatého Romana (28. 2.) jasno a mrazivo, očekává se hojná úroda." Trvání zimního počasí koncem února pak připomínají rovněž některé výstižné pranostiky: "Na ledy když neuspěje Matějova pila, uspěje až Josefova širočina (19. 3.). Svatý Matěj šel sekat ledy, ale nejdřív se zastavil v hospodě. Svatý Matěj zimu bohatí, pokud ji neztratí. Když svatý Matěj ledy neroztopí, budou si dlouho do dlaní dýchat chlapi. Na svatého Matěje se někdy i každá myší díra sněhem zavěje."

Různé zápisy, paměti i knihy nám dodnes dokládají, jak končila zima v některých letech. Tak třeba 24. února roku 1887 jdoucí led na Labi, Ohři a na Vltavě způsobil u Litoměřic velkou vodu, jakou již po 40 let nikdo nepamatoval. Velká voda vnikla ve vesnicích do chalup, zaplavovala louky i pole a způsobovala nepopsatelné škody. Obdobně tomu bylo též v roce 1805. Tehdy až do 22. února mírně mrzlo, ale pak začalo tát. Dne 23. února pak už všechno přikrývala velká voda. V neděli masopustní, na den svatého Matěje (24. 2.) nastalo tak rozsáhlé rozlití vody pod vsí Milčice, že žádný nemohl vozem do nejbližších obcí vůbec vyjet...

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1966750
DnesDnes887
VčeraVčera796
Tento týdenTento týden887
Tento měsícTento měsíc12355

Partnerské weby