Podle lidové meteorologie by měla nyní povětrnosti vládnout řehořská zima, jejímž patronem je svatý Řehoř (12. 3.). Z dalších významných pranostických světců si připomeňme ještě Čyřicet mučedníků (10. 3.) a svatého Longina (15. 3.). Když zalistujeme v teplotních záznamech od 10. do 16. března, objevíme několik

vysokých teplotních rekordů, které naměřilo pražské Klementinum v letech 1791, 1882, 1948, ovšem zcela rekordním se stal rok 2012. Tehdy Praha - Karlov zapsala 21,2 a Český Krumlov 20,4 stupně Celsia. Zcela opačná byla povětrnostní situace v roce 2013. Dne 15. března hlásily Mariánské Lázně minus 13 a mnohde bylo ještě chladněji. Kromě mrazů se vyskytoval též hojně sníh, který zasypal Moravu, Slovensko i Maďarsko. Sníh si tehdy užívali též v západní Evropě, například ve Francii i ve Velké Británii.

Březnová nebo také řehořská zima se zpravidla dostavuje od konce první březnové dekády a trvá do poloviny března. Pravděpodobnost jejího výskytu se v dlouhodobém průměru pohybuje v rozmezí od 65 do 75 procent. Řehořská zima je tedy ve skutečnosti mnohem pravděpodobnější než výskyt teplého předjaří. Ve skutečnosti však značná část řehořských pranostik zimní charakteristiku počasí přehlíží a naopak oplývá jarem, jarními symboly i jirními činnostmi: "Řehoř (12. 3.) vytlúká ledy z lesa. Okolo svatého Řehoře k nám zase přilétají čápi, divoké husy, kačice a laštovice. Na svatého Řehoře, čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, sedlák šelma, který neoře." Některé jiné pranostické výroky jsou však již opatrnější a hovoří spíše ve prospěch navracející se zimy: "Čtyřicet mučedníků (10. 3.) - čtyřicet jitřeníků, ranních mrazíků. Jaký mráz na Čyřicet mučedníků přijde, takový se potom ještě dlouho vracet bude. Pokyne-li Řehoř hlavou, máme tady zimu bílou. O svatém Řehoři v některých letech mrazy vše umoří. O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše umoří. Svatý Řehoř ještě může škodit mrazem. Svatý Řehoř mrazy vodí, když nevodí, sněhem škodí. Svatý Řehoř naposledy obnovuje venku ledy. Na Řehoře hory hučí a sedláci doma čučí."

Studené řehořské výroky pocházejí zřejmě z chladnějších dob, kdy u nás zima někdy ještě vládla i v jarních měsících. Na druhou stranu vysvětlením předčasně jarních výroků se nabízí skutečnost, že všechny tyto pranostiky zřejmě ještě pocházejí z hodně starých dob, kdy u nás platil dřívější juliánský kalendář. Zavedením gregoriánské kalendářové reformy roku 1582 došlo ke škrtnutí deseti dnů, což mělo za následek posunutí kalendáře. Staré pranostiky se však kalendářové reformě většinou nepřizpůsobily, přes desetidenní posunutí zůstaly spjaty se svými starými kalendářními světci a v některých případech zcela ztratily svůj původní význam. Některé se sice přeskupily a přizpůsobily, ale dodnes u některých rčení pracně hledáme jejich původní místo, aby tak dostaly svůj někdejší smysl, jímž by k nám promlouvaly. Vyloženým příkladem takového posunutí představuje výrok, kde se hovoří: "Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře." To samozřejmě dnes neplatí, neboť jarní rovnodennost se v současné době dostavuje kolem 20. března. Z tohoto pohledu všechny jarně laděné řehořské pranostiky charakterizují až poněkud pozdější období - tedy čas po skončení březnové zimy, v době jarního slunovratu. Věšteckými záležitostmi budoucí úrody a vzdáleného počasí na konci června se též zabývají pranostiky, vztahující se ke Čtyřiceti mučedníkům i ke svatému Longinovi (15. 3.): "Mrzne-li v den Čtyřiceti mučedníků, bude úrodný rok. Podle Čtyřiceti mučedníků budeš Petra s Pavlem (29. 6.) míti. Věje-li na svatého Longina vítr, jest to znamení úrody."

Dávné pranostiky všeobecně soudí, že březen by měl být dostatečně provlhlý od předchozího sněhu, který pozvolným táním dává vláhu polím, loukám i lesům. Vyloženě mokré roky však nejsou podle mínění našich předků vítány. Právě za těchto situací u nás při úhorovém systému hospodaření nastávaly ty největší neúrody spojené s nouzí, strádáním a někdy dokonce i s hladomory. K takovým rokům patřily například mokré roky 1770 a 1772, ve kterých v důsledku hladomoru zapříčiněného opakovanými neúrodami se počet obyvatel v Čechách a na Moravě podle některých odhadů snížil až o neuvěřitelných 12 procent. Přitom podle Františka Palackého se například v prvých měsících roku 1772 snížil počet obyvatel jen v Čechách o 205 000. Jak vyplývá z Chudenické pamětní knihy v Jindřichově Hradci, roku 1770 se hned ze začátku vyskytoval mokrý čas. Obilí vyhynulo a z toho povstala drahota. Řemesla a obchody docela přestaly, neboť ve městech nebylo na čem vydělat. V měsíci listopadu toho roku nastal takový hlad, že lidé na vsích z lesů rozličnou trávu vařili a jedli, přičemž do toho namíchali trochu otrub. Na jaře bylo ještě hůř, neboť ani tráva nerostla. V letech 1770 a 1771 se přece ještě něco chleba za drahý peníz sehnalo, ale roku 1772 už ani kousíček. Lidé tak shledávali všelijaké byliny, vařili oves, oloupali plevy a jádro posolené používali, leč ani toho nakonec nebylo. Povstaly velké nemoci a mnozí umírali, až hřbitov nestačil. Podle veřejného popisu tak zásluhou drahoty v zemích císařských zahynulo přes milion lidí.

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1945481
DnesDnes674
VčeraVčera848
Tento týdenTento týden2392
Tento měsícTento měsíc15136

Partnerské weby