Po celé námi sledované období vládlo ve staročeských kalendářích josefské jaro, jehož patronem je svatý Josef (19. 3.). Další referenční pranostické světce představuje ještě svatá Gertruda (17. 3.), svatý Alexej s Kedrutou (17. 3.), svatý Jáchym (20. 3.), svatý Benedikt (21. 3.), svatý Kazimír (22. 3.) a svatý

Viktorín (23. 3.). Velmi významným dnem pro astrologii i pro meteorologii je potom 20. březen, kdy v 17.15 hodin středoevropského času u nás nastává astronomické jaro. Tato jarní rovnodennost, kdy je den s nocí v jedné míře, často přináší teplé dny, tak jako tomu bylo například v letech 1884, 1927, 1974, 1990 či v roce 2012. Vyložené teplotní rekordy pak byly zaznamenány 22. března 1927, kdy v Mělníku vystoupila rtuť teploměru na 26,2 stupně, což už představovalo letní den. Také v roce 2014 padaly u nás teplotní rekordy, když teploty přesahovaly 23 stupňů Celsia a v Dobřichovicích zaznamenali 24,1 stupně Celsia. Jeden z nejstudenějších nástupů meteorologického jara se pak v našich zemích projevil roku 2013. Tehdy 18. března začalo opět výrazně sněžit a nezvyklé mrazy nepolevovaly. Jedna z posledních pranostik, která se ještě váže k březnové zimě zní: "Mrzne-li na brabantskou princeznu svatou Gertrudu (17. 3.), bude mrznout ještě celý měsíc." Zde se konstatuje, že březnová chladna se mohou někdy protáhnout až hluboko do jara. Takováto situace nastala třeba v roce 1976, kdy po poměrně teplém lednu i únoru dorazily v březnu dvě mrazivé vlny, z nichž ta druhá přišla ve dnech od 20. do 25. března, tedy právě v čase nástupu astronomického jara. Dne 21. března tehdy v Praze - Ruzyni naměřili minus 12 stupňů Celsia, při zemi dokonce až minus 16 stupňů Celsia. Také v roce 1996 se zima táhla velmi dlouho, takže ještě v období jarní rovnodennosti se při mlhavém počasí teploty dlouho pohybovaly kolem bodu mrazu.

K ukončení zimního počasí se traduje řada pranostik na Josefa (16. 3.): "Svatý Josef jde do lesa na dříví. Svatý Josef přichází na led s pantokem. Svatý Josef sklání bradu, pluje zima dolů s vodou. Josefova širočina ničí poslední ledy. Na svatého Josefa se mají odkládat kožichy. Když svatý Matěj (24. 2.) ledy nechá, svatý Josef je pak seká. Na svatého Josefa - pluhy ze dvora. Naštípe-li svatý Josef dřevo, Panna Maria (25. 3.) zatopí. Mráz po svatém Josefu může uškodit květu, ale již ne člověku. Na svatého Josefa když jest krásný čas, nastane úrodný rok. Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Na svatého Josefa i pluh vdovy vyjíždí na pole. Svatý Josef rovná vodu. Vane-li vítr svatého Josefa od východní strany, urodí se hojně obilí a slámy, vane-li vítr svatého Josefa od západní strany, bude hojně vařiva a trávy." Jarní atmosféru pak vyjadřují též další světci: "Na svatého Alexeje (17. 3.) jde voda z mor a ryba ode dna. Napije-li se na Kedrutu (17. 3.) z louže slepička, naškube si na Jiřího (24. 4.) trávy i kravička. Na svatého Jáchyma (20. 3.) u nás zima končívá. Na svatého Řehoře (12. 3.) v kožichu je předobře, na svatého Jáchyma, už ne tak docela. Když dva nebo tři dny před svatým Benediktem (21. 3.) prší a v rovnodennostní den neb dva dny po něm panuje pěkné počasí a potom opět dva nebo tři dny prší, budou léto a žně deštivé. Když před Benediktem jest pěkně a v rovnodennostní den dva až tři dny prší a potom jest opět pěkné počasí, bude v létě panovat stálá povětrnost a nastanou i pohodlné žně."

Období kolem jarní rovnodennosti přináší rovněž jisté zvláštnosti - sluneční záření silně vzrůstá, noci se neustále zkracují. Ve vzduchu je nízký obsah prašných částic a vodních par. Tyto prvky potom vytvářejí specifický ráz počasí, který se projevuje výrazným rozkyvem teplot, takže se někdy může stát, že ranní minima klesnou na minus 6 stupňů, zatímco přes den dosáhne teplota až na +17 stupňů Celsia. Mnohé pranostiky jsou pak optimisticky naladěny jarní atmosférou natolik, že nabádají zemědělce a zelináře k přípravě na zahájení jarních prací: "Na svatého Benedikta má se ječmen a cibule síti. Na Kazimíra (22. 3.) pohoda - na brambory úroda. O svatém Viktorínu (23. 3.) už je teplo i ve stínu." Mezi jarem astronomickým a meteorologickým však bývají ještě patrné rozdíly. Vlastní meteorologické jaro začíná totiž později než astronomické, přičemž se nikdy nejedná o nějaké pevně stanovené datum, neboť v jednotlivých letech mohou nastat v jeho nástupu značné rozdíly.

Při klimatologických šetřeních se používá tzv. meteorologické jaro, které se počítá od 1. března do 31. května. Velmi významné je fenologické vymezování ročních období (předmětem zkoumání fenologie jsou obecně se opakující jevy ve vývoji živých organismů – roslin, živočichů a hub). Podle něho jaro začíná rašením angreštu a končí rozkvětem bezu černého. Pro časně fenologické jaro je charakteristický rozkvět břízy, dále květ třešně, višně, hrušně až všeobecné olistění břízy bradavičnaté. Jarními výroky pranostiky doslova hýří: "Jaro krásné, všem tvorům spásné. Zima je trýzeň, jaro je přízeň. Jaro je krásné, leč hladové. Když na jaře přiletí kukačka, mohou se zahodit zimní boty."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1919190
DnesDnes317
VčeraVčera699
Tento týdenTento týden5399
Tento měsícTento měsíc15530

Partnerské weby