V tomto čase se střetávají hned tři pranostická období - nejprve vojtěšská chladna, jejichž patronem je svatý Vojtěch (23. 4.), dále přechodný úsek příjemného jiřského oteplení se vztahem ke svatému Jiří (24. 4.) a vzápětí floriánská chladna. Na rozhraní teplých a studených dnů se pak

často vyskytuje další z referenčních pranostických světců - svatý Marek (25. 4.). Teplotní rekordy ve třetí dubnové dekádě již zpravidla zasahují do letních hodnot. Tak třeba 22. dubna roku 1800 se v pražském Klementinu jednalo o 27,7 stupně Celsia, 23. dubna 1968 o 28,5 a 24. dubna 1962 o 27,1 stupně celsia. Při bližším pohledu na mrazivé rekordy tohoto času zjistíme, že teploty už v tomto pokročilém jaru neklesají příliš pod bod mrazu, takže například 21. dubna 1861 se v Praze jednalo o minus 2,4 stupně Celsia, 22. dubna 1852 o minus 2,7 stupně Celsia a 23. dubna 1929 o minus 2,1 stupně Celsia.

Začátek námi sledovaného povětrnostního vývoje bývá obvykle ve znamení vojtěšských chladen, jejichž patronem se stal svatý Vojtěch. Ten má svůj svátek 23. dubna, přičemž nejbližší předcházející dny se obvykle vyznačují typickým cyklonálním vývojem počasí se střídajícími se dešťovými, případně ve vyšších polohách i sněhovými, přeháňkami a jen kratšími přestávkami s příjemnou slunečností. Tento charakter povětrnosti se odráží též v pranostikách: "O svatém Vojtěchu - před zimou pod střechu. O svatém Vojtěchu - chladno bývá dobytčeti i člověku. Vojtíšek někdy unese i teplý kožíšek. Na svatého Vojtěcha bývá v polích ještě malá potěcha." Ze starých dobových zápisů se nám zachovaly i některé konkrétní projevy tohoto vrtkavého počasí. Z Hospodářských zápisků F. Frýdla vyplývá, že 20. dubna 1713 padal sníh, který ležel přes týden, přičemž poškodil došky na střechách. Z Pamětí F. J. Vaváka se dozvídáme, jak od 20. do 27. dubna 1806 panovala tak velká zima s mrazy, jaké ani v lednu nebyly.

Třebaže se to milovníkům procházek, výletů, turistiky i cykloturistiky nelíbí, jiného názoru bývali dříve především rolníci, sedláci, vinaři i hospodáři, kteří považovali spíše studený a mokrý duben za předzvěst úrodného a požehnaného roku: "Mokrý duben věští úrodu, suchý předpovídá nehodu. Pakli mokrý a zimavý duben, jest úroda na víno. Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň. O déšť, který v dubnu rosí, ať každý prosí; je-li duben příliš suchý, zastavuje zrostu ruch. Mokrý duben - hojnost ovoce. Mokrý duben přináší dobrý rok, proto suchý duben nebývá sedlákům příliš po chuti. Studený a mokrý duben plní sklepy a sudy. Větrný a suchý duben zastaví veškerý růst plodin."

Ve dnech kolem poloviny třetí dubnové dekády přerušuje často typické aprílové počasí jaro teplé, slunečné a po všech směrech příjemné. Někdy dokonce tento čas překvapuje až náhlým prudším vzestupem zejména denních teplot. Ve staročeských kalendářích se jednalo o tzv. jaro svatého Jiří (24. 4.). Toto svatojiřské oteplení se sice v dlouhodobém průměru dostavuje v necelých šesti letech z deseti, ale navzdory tomu je velice známým pojmem početné skupiny pranostických výroků: "Svatý Jiří zvítězil nad saní, zvítězí tedy i nad zimou. Jak mráz uvidí Juru, opustí každou ďuru. Na svatého Jiří rodí se jaro. Svatý Jiří od zimy k létu míří. O Jiřím odcházejí zbojníci do hory. Na svatého Jiří prodej boty a kup si noty, jaro je zde. Fiala růsti nemůže, až jí Jiří pomůže. Udatný rytíř Jiří k máji nám jasný den šíří."

Optimistické jarní výroky však na určitý čas přeruší opět chladné a méně příjemné pranostiky. V této době jsou totiž pro naše území příznačné občasné vpády studených vzduchových hmot, ke kterým dochází v důsledku převládajícího meridiálního proudění - tedy přibližně ve směru poledníků. Důsledkem těchto poměrně pravidelně se opakujících vpádů studeného vzduchu ze severních zeměpisných šířek na naše území jsou i tzv. floriánská chladna. Ta se pak nejčastěji projevují občasnými sněhovými či smíšenými přeháňkami ve vyšších polohách, v nížinách deštěm a nezřídka i výskytem mrazíků: "Hřeje-li Jiří, pak Marek (25. 4.) pálí. Po příjemném Jiřím přichází Marek, který nás nejednou mrazem zalek. Od svatého Jiří bývá ještě dvanáct mrazů. Marek přináší hospodářům mnohou zlobu. Co do svatého Jiří vyroste, to po něm někdy pomrzne. Svatý Marek sráží smržům (jarním houbám) hlavy. Po teplém Marku se často ochlazuje. Na svátek Marka se může chodit v teplém kabátě, někdy dokonce ještě v kožiše."

Duben vždy představoval období, ve kterém rolníci přistupovali k důležitému hodnocení stavu ozimého osení po přezimování. A tak se pronášely úsudky na možnou výši úrody i počátek žní: "Svatý Jiří ozimy měří. Ukáže již duben, jaký bude pecen. Duben rozhodne, zda žito bude jako břeh, nebo jako věch. Když se záhy v žitě skryje vrána, úroda obilí se očekává. Když záhy trn rozkvétá, nastanou brzké žně. Je-li záhy brousek a kosu slyšeti, může se rolník těšiti. Kolik dní před Jiřím kvetou třešně, tolik dní před svatým Jakubem (25. 7.) začnou žně."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1919898
DnesDnes218
VčeraVčera807
Tento týdenTento týden218
Tento měsícTento měsíc16238

Partnerské weby