Zpočátku vládnou naší povětrnosti ovčí chladna s jánskými dešti, které koncem června přecházejí v pavlovské sušší léto se slunečným a teplým povětřím, jehož patrony jsou sv. Petr s Pavlem (29. 6.). Z dalších referenčních pranostických světců si ještě připomínáme

svatou Agripinu (23. 6.), svatého Jana Křtitele (24. 6.), svatého Jana Buriana (26. 6.) a svatého Ladislava (27. 6.). K teplotním rekordům pražského Klementina patří 29. červen 1947 s teplotou 34,9, dále 28. červen 1994 s teplotou 35 a 27. červen 1935, kdy bylo naměřeno 36,6 stupně Celsia. Vlna veder koncem června 2010 zasáhla také Mostecko, když zde rtuť teploměru vystoupila na 35 stupňů Celsia. Naposledy předtím tam měli takové horko v roce 1981. Před dvěma roky - 25. června 2016, si zapsali jeden z teplotních rekordů také v Ostravě - Porubě, když tam naměřili 36,2 stupně Celsia.

V červnu nemusí na naše území proudit vyloženě teplý vzduch od jihu, aby slunce při jasné obloze už dokázalo skutečně významně hřát a opalovat. Na to dokonce upozorňuje i jedna z pranostik: "Na svatou Agripinu (23. 6.) odpočívej jen ve stínu." Naši dávní předci dobře věděli, že v tento čas může dlouhodobější pobyt na přímém slunci nepříjemně spálit pokožku či vyvolat úpal. To ještě samozřejmě netušili nic o tom, že od konce 20. století nastane v určitých oblastech naší planety výrazné ztenčení ozónové vrstvy, což našemu zdraví opravdu nepřidá. My bychom však měli vědět, že dnes toto upozorňující rčení, zejména při silném slunečním záření a při poklesech ozónové vrstvy, platí trojnásob, zvláště když nyní slunce dosahuje nejvyšší výšky na obloze během celého roku. Ve dnech krátce po letním slunovratu máme u nás rovněž nejkratší noci v roce. Trvají necelých osm hodin, zatímco na den připadá více než 16 hodin. Od této doby se pak začínají dny opět pozvolna zkracovat, zatímco průměrné denní teploty neustále rostou: "Od svatého Jana Křtitele (24. 6.) běží slunce již k zimě a léto k horku. Na svatého Jana otvírá se létu brána. Svatý Jan otvírá zimě zase dveře."

Další dešťovou vlnu "evropského letního monzunu" představují v našich zeměpisných šířkách svatojánské deště, které obdržely své pojmenování podle deštivého patrona Jana. V dlouhodobém průměru se dostavují od dnů na počátku třetí červnové dekády až po dny ke konci měsíce června s pravděpodobností kolem 60 procent. Svatojánské deště s bouřkami, a v některých letech dokonce i s povodněmi, získaly v lidové meteorologii značný ohlas. Jeden z našich nejvýznamnějších hospodářských činitelů, univerzitní profesor Matiáš Kalina z Jäthensteinu (1772 - 1848), v jednom svém dobovém upozornění dokonce nabádal: "Bydlící u potoků mají se na pozoru míti, aby okolo sv. Jana povodní překvapeni nebyli a i s dobytkem do nebezpečí života neupadli. Dlouho trvající deště, ztržení se oblak, často i jen v hořejších krajinách, jsou předchůdcové povodní, které okolo Jana často větší bývají nežli na konci zimy v čas březnice."

Svatojánských deštivých a bouřlivých pranostik se nám zachovalo skutečně mnoho, takže máme z čeho vybírat: "Svatý Jan - deštěm je znám. Svatý Jan Křtitel - dešťů je ctitel. Svatý Jan vylije vždy vody džbán. Svatojánské deště málokterý rok nevypršují. Svatý Jan Křtitel zvedá potoky a řeky. Tak jak svatý Jan Křtitel hromuje, tak to ani svatý Bartoloměj (24. 8.) nedovede." Ze Starých letopisů českých se dozvídáme, že roku 1455 okolo svatého Jana Křtitele tři dny bez přestání pršelo. U Prahy nastala veliká povodeň, protože vydatné deště kolem Dobříše protrhly hráze rybníků. Bylo způsobeno mnoho škod ve vesnicích, tvrzích, na polích, lukách, na lidech i dobytku. Mnohé ztržené chalupy připluly až k pražskému mostu. U Hradce Králové vzala voda most i mlýny a šeredně poškodila předměstí. Obilí na poli vymoklo, takže povstala drahota.

Červnové pranostiky hovoří často o dlouhotrvajících a vydatných deštích. Avšak ani Medard se svými 40 dny dešťů, ani Vít s 31 prorokovanými dny deštivého počasí, se nesmí brát zcela vážně. V poslední řadě let převažuje zvláště v severozápadní části našeho státu i na jižní Moravě suché povětří se značným nedostatkem vláhy a nakonec i červnové deště přicházejí postupně ve vlnách, mezi kterými se objevují až několikadenní přestávky s vydatným slunečním svitem a s poměrně vysokými teplotami. Vlhké a deštivé počasí, které obvykle vrcholí někdy kolem 27. června, se odráží i v pranostikách těchto dnů: "Svatý Ivan (25. 6.) bývá plačtivý pán. Svatý Jan Burian (26. 6.) mlátí často za pomoci krup bez cepů. Prší-li na svatého Ladislava (27. 6.), déšť pak dlouho přetrvává. Sedm spících (27. 6.) - tichý déšť." O rázu vrcholného léta by podle mínění pranostik měli rozhodovat Ladislav s Petrem a Pavlem. To, že se navíc jedná o významné přelomové období, potvrzují i staročeské kalendáře, ve kterých sušší pavlovské léto přináší zmírnění předchozích deštivých vln i klidnější teplou pohodu: "Jaké počasí se na Ladislava ukazuje, takové se po sedm neděl objevuje. Svatý Petr houby seje. Svatý Petr sena sklízí, svatý Pavel k žitům vzhlíží. Je-li na Petra a Pavla krásně, budou pohodlné žně."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1895541
DnesDnes549
VčeraVčera634
Tento týdenTento týden2463
Tento měsícTento měsíc13969

Partnerské weby