Inkové, Aztékové, Olmékové, Mayové, Toltékové mluvili nahujsky, stejně jako ostatní nahujské kmeny prastarého Mexika. Tento jazyk dodnes přežil ve středním Mexiku a mluví jím víc než milion potomků z kmenů Nahujů. Nahujské

kmeny se živily převážně pěstováním kukuřice, míry a váhy měly odvozeny od rozměrů lidského těla. Měly též velmi podobnou mytologii, náboženství a komplikovaný kalendář, který byl s odchylkami u jednotlivých kmenů pro tuto civilizaci typický. Jednotlivé kmeny měly pro kalendáře různé, ale podobné, názvy.

Nahujské kalendáře vznikly v 1. století př. n. l. a pocházejí od Olméků.

V občanském kalendáři nechyběla nula

Občanský kalendář (aztécky xihuitl, maysky haab) měl období s 365 dny a sestával z 19 měsíců, ze kterých 18 mělo po 20 dnech a poslední měsíc jen pět dní. Občanský kalendář měl dny v měsíci číslovány, přičemž se uplatnilo i číslo nula.

Posvátný kalendář (aztécky tonalpohualli, maysky tzolkin) měl období s 260 dny. Posvátný byl více používaný mezi obyčejnými lidmi, určoval plán obřadního života. Den narození u každého člověka se též posuzoval podle posvátného kalendáře.

U toltéckého kalendáře měl jeden rok 260 dnů. Dvaapadesát let pro ně znamenalo něco jako naše současné století. Každý měsíc, který čítal dohromady 20 dní, se pořádaly trhy, většinou ve větších městech.

Osud člověka určilo datum narození

Aztécký kalendář obsahuje 18 měsíců po 20 dnech a pěti zvláštních dnech, které byly považovány za nešťastné. Každý měsíc měl čtyři týdny po pěti dnech. Poslední den v týdnu byl svátečním dnem veřejného trhu (tianquiztli) a odpočinku. Týdny dohromady obsahovaly za rok 288 pracovních dnů a 72 tianquiztli (dny sváteční). V pěti nešťastných dnech se nesmělo pracovat. Celkově měl aztécký kalendář 365 dní. Existuje ještě druhý – svatý - kalendář o 260 dnech, jenž byl nazýván tonalpohualli. Ten se používal k věštění. Měl délku 260 dnů a byl rozdělen na 20 týdnů po 13 dnech. Každý den byl zasvěcen božstvu - jednomu bohu či bohyni. Osud člověka závisel na tom, zda se jeho dni narození připisovaly dobré nebo špatné vlastnosti. Tak například den „Sedm dešťů“ byl dnem výhodným, zatímco den „Dva králíci“ proti tomu špatným.

Úžasný astronomický kalendář

Mayský astronomický kalendář je nejpokročilejším kalendářem domorodých obyvatel Střední Ameriky, tedy nahujských kmenů. Mayský kalendář je cyklický a cykly (i jejich fáze) byly spojeny s různými bohy a kosmickými událostmi. Pravděpodobně vznikl coby výsledek precizních a dlouhodobých pozorování opakujících se astronomických jevů. Mayové spojovali průběh času s úkazy na obloze – pravidelnými pohyby Slunce, Měsíce, planet, slunečních zatmění a konjunkcí. Dosažená přesnost při výpočtech (měli dvacítkovou číselnou soustavu) je porovnatelná s výsledky novověké astronomie.

Mayská kněžská vrstva, při tehdejším cyklickém vnímání času, vykládala astronomické úkazy a dění na obloze astrologicky i magicky. Přesné a dlouhodobé záznamy z pozorování periodických úkazů umožňovaly tyto jevy (zatmění, konjunkce) předvídat. V relativně složitém kalendářním systému z toho vyplývalo i zvládnutí měření času. Vrstva mayských kněží tak vedením a správou kalendáře řídila mayskou společnost a její chod v náboženské sféře (výklad a předpověď nebeských úkazů, věštby, určení osudů apod.) i v praktickém životě (stanovení doby obřadů, zahájení válečných výprav, agrotechnické lhůty atd.).

Znali mayští kněží budoucnost?

Nejvýznamnější skutečností, která tyto systémy kalendářů charakterizuje a dělá je natolik odlišnými od našeho chápání času a světa, je jejich cykličnost. Jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování - stále ty samé periody a s nimi přicházející stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti.

Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měly své bohy. Božský protějšek měly i všechny číslice. Samozřejmě, že při takových složitých kalendářních a náboženských soustavách a způsobech jejich zápisu se v nich nemohl orientovat každý. Tato schopnost byla vlastní výhradně kněžím, které ostatní členové společnosti živili. Složitá soustava s mnohými pro lid tajemnými znalostmi tak zabezpečovala kněžskému stavu značnou moc.

Martin Dokoupil

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279933
DnesDnes268
VčeraVčera780
Tento týdenTento týden4388
Tento měsícTento měsíc12182

Partnerské weby