Zpočátku se podle lidové meteorologie uplatňuje ještě hyginská zima, která kolem poloviny ledna přechází v prisské oteplení, jehož patronkou je svatá Priska (18. 1.). Z dalších pranostických světců můžeme jmenovat svatého Arkadya (12. 1.), sv. Hilariuse a Virgiluse (14. 1.),

svatého Pavla poustevníka (15. 1.), svatého Marcela (16. 1.) a svatého Antonína poustevníka (17. 1.). Ani měsíc leden nepřináší stálé chladné zimní povětří, ale v některých letech vystupují teploty poměrně vysoko nad bod mrazu. Tak tomu bylo třeba v roce 1993, kdy 12. ledna naměřili v Praze 17,4 stupně Celsia, takže se už jednalo o vyloženě jarní počasí. Vysoké rekordní teploty se na našem území vyskytly též v polovině ledna roku 2011. Z těch studených let nelze v záznamech pražského Klementina přehlédnout především období hyginské zimy v roce 1799. Tehdy ve dnech od 12. do 15. ledna klesala rtuť teploměru až k minus 25 stupňům Celsia. Největší mráz se vyskytl 13. ledna, kdy naměřili dokonce až minus 26,1 stupně Celsia. Při takovém povětří se už tají dech a dokonce se nechce ani vycházet ven. Rok 2018 patřil jako celek u nás k velmi horkým a k extrémně suchým. V polovině ledna však mrazy na severovýchodě Sibiře měly sílu až minus 68 stupňů, což však bylo podle vyjádření meteorologů oproti dřívější zdejší teplotě minus 71 stupňů přece jen určitým oteplením.

Počátkem druhé lednové dekády by měla u nás panovat jedna z nejchladnějších částí roku, která se podle našich dávných předků vžila pod názvem hyginská zima. V pranostickém období se váže k svátku svatého Hygina (11. 1.), přičemž její pravděpodobnost dosahuje 65 procent. To znamená, že pravé nefalšované mrazivé zimní povětří se v tomto období dostavuje v šesti až sedmi letech z deseti. Hyginská zima je oznamována některými pranostikami: "Na svatého Arkádya (12. 1.) pravá zima teprv začíná. Svatý Hilarius (14. 1.) vyndej saně, schovej vůz. Svatý Virgil (14. 1.) z ledu mosty zřídil. Na svatého Marcela (16. 1.) zima leze do těla."

Poznatek o nástupu tuhých mrazů i krutých zim obsahují mnohé názvy prvého měsíce roku, například český název leden, polský styczen, běloruský studzeň, slovinský zimec, staroukrajinský ljutyj nebo starogermánský Snowmoon. Zkušenosti z mrazivých zim v pranostikách náležejí vůbec k těm nejdramatičtějším a velmi draze získávaným. Bylo tomu tak zejména tehdy, předcházela-li tuhým zimám navíc neúroda či nedostatek pocházející z povětrnostní nepřízně, rozšíření škůdců či válečného strádání a plenění země. Právě taková situace u nás nastala v letech 1281 a 1282. V přímých důsledcích nepříznivého vnitropolitického a hospodářského stavu, ve kterém se české země tehdy nacházely po porážce Přemysla Otakara II., byla v roce 1281 sklizeň zemědělských plodin tak malá, že záhy nastal všeobecný nedostatek potravin a hlad. Už tak špatná situace nabyla katastrofálních rozměrů po nástupu silných zimních mrazů. K hladu a mrazu se záhy přidružil i mor, který nabyl takových rozměrů, že v Praze nepostačovala pohřebiště. Tehdy muselo být vyhloubeno osm šachet pro hromadné pochovávání mrtvých, přičemž do každé šachty umístili po jednom až dvou tisících zemřelých. Zima, nouze a hlad se proto též zrcadlí v některých pranostikách: " Ať si v zimě chlad, jen když není hlad. Dobře oblečeným se mráz uctivě klaní, avšak špatně oblečené zraní. Kdo se v létě při práci zapotí, v zimě se nasytí i zahřeje."

V polovině měsíce ledna se v našich středoevropských oblastech vyskytuje pranostické období, kterému naši předci říkali prisská obleva nebo prisské oteplení. To se dostavovalo v 60 až 65 procentech případů a alespoň na kratší čas napomáhalo ke zmírnění předchozího velmi chladného počasí. Dnes mají provozovatelé lyžařských sjezdovek a lyžaři zcela opačný problém, když si přejí výraznější ochlazení se sněhem alespoň na horách. V polovině ledna totiž nezřídka postupují tlakové níže s frontálními systémy od oceánu nad evropskou pevninu a přinášejí teplejší povětří se sněžením nebo deštěm. V tomto duchu se také zachovaly některé z pranostik: "Na den svatého Pavla poustevníka (15. 1.) pěkný den - nastane dobrý rok, když bude větrný den, nastane mokrý rok. Svatý Antonín poustevník (17. 1.) může sice přinášet led, ale často jej i láme. Když přijde svatá Priska (18. 1.), tak se často oteplí a pod saněmi mokrý sníh píská."

Jak už bylo o lednové zimě zmíněno, dávali dřívější hospodáři i pozorovatelé přednost chladné mrazivé zimě s množstvím sněhu. Teplé lednové povětří totiž přispívalo k mnoha nemocem i k nedobré úrodě během roku: "Když v lednu deště lijí, má sedlák po naději. lednový déšť z pecnu odkrajuje. Prší-li v lednu, bývá drahé obilí. V lednu lepší vlk na prahu, nežli sedlák u pluhu. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Létají-li v lednu mouchy, bude rok na úrodu skoupý. Tancují-li v lednu komáři, žádný sedlák se spokojeně netváří." V obdobném duchu pak hovoří také vinařské pranostiky: "Je-li leden teplý, nepřibude do sudu. Mokrý leden - prázdné sudy. Pakli leden mokrý bývá, jistě vína nenalívá. Když se leden v blátě brodí, nenaplní vinař sudy."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2237494
DnesDnes599
VčeraVčera833
Tento týdenTento týden1432
Tento měsícTento měsíc13559

Partnerské weby