Fabiánská zima nyní zvolna přechází v hromniční oteplení. Z referenčních pranostických dnů, které byly obvykle zvýrazněny ve staročeských kalendářích, můžeme z tohoto času jmenovat svatého Polykarpa (26. 1.), svatého Karla Velikého (28. 1.), svatého Františka

Saleského (29. 1.) a svatého Virgila (31. 1.). Z extrémních teplot na konci ledna lze připomenout mimořádně teplé období v roce 2002. Nejvyšší teplota naměřená u nás dosáhla 18,8 stupně Celsia dne 29. ledna 2002 v Ústí nad Labem. V Českých Budějovicích se tehdy jednalo o 16 stupňů Celsia. Lidová meteorologie soudí, že mimořádně teplé počasí v této části zimy může přivodit nezvyklé výkyvy počasí během další části roku. To se tehdy také vyplnilo, neboť naše území zasáhla jedna z ničivých vln povodní. Ze studených rekordů byly zaznamenány nízké teploty zejména roku 1830. Tehdy ve dnech od 27. ledna do 2. února klesala rtuť teploměru jenom v Praze na minus 23 až minus 27,5 stupně Celsia.

Z hlediska závislosti průměrných měsíčních teplot se ukazuje, že prosinec má na leden významný kladný vliv. Jinými slovy řečeno - je-li předchozí prosinec teplotně nadnormální, bude pravděpodobně i leden jako celek teplejší než má být. Koncem ledna většinou ustupuje fabiánská zima hromničnímu oteplení. Projevuje se to zejména zmírněním mrazů a oživením cyklonální činnosti se sněžením a větrem, při němž se zvláště ve vyšších polohách tvoří četné sněhové jazyky i závěje: "Na svatého Polykarpa (26. 1.) plná sněhu každá škarpa. Na Saleského Františka (29. 1.) meluzína si často zapíská. Svatý Virgil (31. 1.) z deště a sněhu náledí zřídil. Svítí-li na Virgila slunce, jaro čeká nedaleko."

Kvílivý a skučivý vítr bývá v těchto dnech jedním ze znaků teplotně zmírněné zimy, stejně tak jako bohaté na srážky. Následky vichřic z ledna bývají u nás obvykle neblahé, jak o tom svědčí některé záznamy z dob dávno minulých, ale i z posledních padesáti let. Někteří meteorologové pak hovoří o tom, že ke značnému kolísání tlaku i teplot, zrovna tak jako k prudkým vichřicím, mohou v posledním půlstoletí svou měrou přispívat významné klimatické změny na naší planetě. Velká skupina lednových hospodářských pranostik se zaměřuje na posuzování vlivu povětrnosti na výši úrody ozimů. Ozimé obiloviny byly v úhorových soustavách hospodaření nejdůležitějšími zemědělskými plodinami. Avšak někdy i špatná kvalita osiva či značný podíl tehdy často převlhčených a zamokřených pozemků způsobovaly, že ozimé obiloviny měly značnou náchylnost k vyzimování. Tím je myšleno vymrzání osení, které zašlo v důsledku střídavého rozmrzání a zamrzání půdy, udušení pod ledovým škraloupem a podobně. Z Pamětní knihy Matěje Piherta z Netluk se dozvídáme, jak panující podmínky působily na úrodu v zimě na přelomu let 1853 až 1854: "Týden po svatém Václavu (28. 9.) nastaly veliké deště, které trvaly až do 24. října. Tak bylo celé osení velmi špatné. Po svatém Martinu (11. 11.) pak zamrzlo, a hned napadl sníh, přičemž nastala velmi krutá zima. Pevná zima držela až do 29. ledna, pak sníh při hromničním oteplení sešel a byly zmrazky. Dále opět zamrzlo, napadl sníh a ležel čtyři neděle. Ale ten sníh škodil žitům, takže dostala pavučinu a zůstala řídká."

Nepříznivý vliv teplých a vlhkých lednů na úrodu vyjadřuje dlouhá řada výstižných pranostik: "Teplý leden - polituj Bože. Je-li leden teplý, odevzdej se osudu. Teplý leden - k nouzi krok jen jeden. Je-li teplý leden, nepřibude na sýpku. V lednu voda - věčná škoda. Když v lednu ustavičně deště lijí, má sedlák po naději. V lednu-li často prší, požehnání to nepřináší. Lednový vytrvalý déšť z pecnu odkrajuje. Prší-li v lednu, bývá drahé obilí. Roste-li v lednu tráva, mívá v květnu nouzi kráva. Létají-li v lednu mouchy, bude rok na úrodu skoupý. Tancují-li v lednu komáři, žádný sedlák se spokojeně netváří. Když je v lednu teplo a mnoho prší, ale málo sněží, z polí, luk a zahrad se málo těží." Avšak ani silné holomrazy bez sněhové pokrývky nepatřily v zemědělství k vítaným, neboť při nich zase docházelo k vymrzání půdy i ozimů: "Leden tuhý a drsný bez sněhu neprospívá ozimům. Mrazy bez sněhu nejsou nejlepšími posly úrody."

Z pranostik je zřejmé, že oprávněné obavy u rolníků vzbuzovaly jak teplý a vlhký leden, tak i lednová období s tuhými mrazy bez sněhové pokrývky. Teplé průběhy ledna však navíc znepokojovaly i vinaře, sadaře a zahradníky. Agrochemické vysvětlení zemědělsky nepříznivého působení teplých zimních období spočívá ve vysoké mineralizaci organické hmoty, což má za následek značné ztráty především nitrátového dusíku a částečně též drasla, k němuž následovně dochází vyplavováním. Oproti tomu při chladném průběhu zim dochází ve větší míře k uvolňování živin z půdních složek až teprve v pozdějších jarních měsících, kdy již mohou být postupně využívány rostlinami. Navíc v podmínkách extenzivních zemědělských soustav měla míra využití živin uvolňovaných v půdě zcela rozhodující význam.

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2182778
DnesDnes103
VčeraVčera528
Tento týdenTento týden1808
Tento měsícTento měsíc9717

Partnerské weby