Ve staročeských kalendářích přebíralo touto dobou iniciativu rudolfské oteplení, jehož patronem byl svatý Rudolf (17. 4.). Koncem druhé dubnové dekády však tento příjemnější čas přecházel opět do aprílově proměnlivého počasí vojtěšských chladen. Z významných pranostických světců si nyní připomínáme sv. Tiburcia

a Valeriana (14. 4.) a také svatou Helenu (15. 4.). Zároveň se nacházíme v období velikonočních svátků, které začíná Květná neděle (14. 4.). Pokud zalistujeme v teplotních rekordech této části druhé dubnové dekády, zjistíme, že se někdy vyskytovaly teploty až letního charakteru. Tak třeba 18. dubna 1934 v Čáslavi vystoupila teplota na 28 stupňů Celsia a dne 13. dubna 1952 v pražském Klementinu na 24 stupňů Celsia. Z poslední doby za zmínku stojí zejména 18. duben 2013. Tehdy stanice v Praze - Karlově hlásila 28,2, Doksany 28,3 a Dobřichovice 28,6 stupně Celsia. Rekordní chladna zaznamenali v pražském Klementinu 14. až 15. dubna 1775, a to minus 3 a pak také 16. dubna 1852 s teplotou minus 4,7 stupně Celsia. Je to právě ovzduší a převládající typ povětrnosti, které významně působí na náladu lidí a na jejich zdravotní stav. Jedinci podléhající vlivům počasí, musejí v dubnu počítat s velkým kolísáním nálady, neboť právě povětrnost v dubnu bývá nanejvýš vrtkavá a náladová. Přesto však i tak proměnlivý, nestálý a rozháraný měsíc má svůj stanovený harmonogram, který sice může předznamenat jednotlivé chladné vlny, ale právě tak i klidnější, slunečnější a teplejší povětří. Ve dnech kolem poloviny dubna tak lze podle lidové meteorologie očekávat z 55 až 65 procent několikadenní stabilnější oteplení, ubývání srážek, oblačnosti i zklidnění větru. Toto oteplení má pak své pojmenování po světci, který slaví svůj svátek 17. dubna - rudolfské jaro. K tomu se váže celá řada pranostik: "Na Tiburcia a Valeriana (14. 4.) se má vše zelenat a začít i slunce hřát. Na svatého Tiburcia se mají zelenat všechny lučiny a všechny oziminy. Svatý Tiburcius si obléká zelený kabát. Zelený Tiburcius - dojné krávy. Svatá Helena (15. 4.) okna rozdělá. Svatý Rudolf (17. 4.) otvírá dveře a okna. Svatý Rudolf a po něm i svatý Jiří (24. 4.) časy smíří." V období rudolfského oteplení u nás v dřívějších časech končily ty nejkrutější zimy v historii, které se zapsaly pod souhrnným pojmenováním "malá doba ledová". Roztávaly v něm i sněhy spadlé v předchozím chladném období aprílové zimy nastávaly dokonce již i prvé pastvy hovězího dobytka a koní. O dlouhém trvání tehdejších zimních časů a nástupu teplejší povětrnosti v polovině dubna hovoří četné záznamy a zprávy dávných zapisovatelů. Tak třeba Daniel Adam z Veleslavína v Kalendáři historickém národa českého udává, že léta Páně 1076 vládla u nás tvrdá a ukrutná zima, takže od svatého Martina (11. 11.) mnohé řeky až do 16. dubna zamrzlé stály. Z Hospodářských zápisků F. Drýdla se dozvíme, jak roku 1694 v adventě 28. listopadu sněhy napadly a až přes Velikonoce, které tehdy připadly na 11. dubna, ležet zůstaly, takže věrtel žita byl za tolar a pšenice s hrachem za tolar a deset krejcarů. Rovněž Šukvická kronika uvádí, že v roce 1729 trvala tuhá zima až do 21. dubna a z dalších dobových pramenů vyplývá, že velmi hojný sníh, který v Čechách napadl 7. dubna 1748, sešel deštěm teprve až 15. dubna. Z Pamětí Františka Jana Vaváka potom vyplývá, že po neděli Květné 13. dubna roku 1794 již hovězí dobytek veřejně slouhové na obce hnali a tehdejší pašijový týden od 13. do 19. dubna byl teplý, jasný a obzvláště krásný. Všechno se nádherně zelenalo, kvetlo, rostlo. Dobytek se chutně pásl a měl dostatek trávy, takže se nacházel v dobrém zdraví. Velikonoce patří k pohyblivým svátkům a slaví se první neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoční období zahajuje Květná neděle, která letos připadá na 14. dubna: "Týden před Květnou nedělí a týden po ní rády padají pašije (poletuje sníh). Dokud nevypadají pašije, dotud zima ještě neskončila. Nečas na Květnou neděli - to není pro rok dobré znamení." K tradičním velikonočním pranostickým dnům patří následující Šedé úterý (16. 4.), Škaredá středa (17. 4.), Zelený čtvrtek (18. 4.) a Velký pátek (19. 4.): "Na Šedé úterý ráno když šedá obloha, tak očekávej koncem Velikonoc krásné povětří. Škaredí-li se slunce na Škaredou středu - škaredit se bude i obilíčko. Je-li Zelený čtvrtek bílý, bude teplé léto. Co je na Zelený čtvrtek vyseto, vše se vydaří. Jíní o Velkém pátku značí suchý rok. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí." Po přechodném období příznivého povětří v dubnu začíná často převažovat proměnlivý ráz povětrnosti. Zejména od dnů na konci druhé dubnové dekády se podle dlouhodobého průměru dostavuje aprílově laděná singularita tzv. vojtěšských chladen. V nich nejsou výjimečné chladné silné větry s deštěm, ale ve vyšších horských polohách i sněhové přeháňky. Ani mrazy touto dobou nejsou zcela vyloučeny: „Duben - za kamny ještě budem."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2147022
DnesDnes577
VčeraVčera713
Tento týdenTento týden1290
Tento měsícTento měsíc14837

Partnerské weby