Počáteční vojtěšská chladna, která se vztahují ke svatému Vojtěchu (23. 4.), dočasně přerušuje jiřské oteplení, jehož patronem je svatý Jiří (24. 4.), ale pak se vlády nad počasím ujímají zase chladna floriánská. Z dalších pranostických světců si teď ještě připomínáme svatou Domicillu (20. 4.), svatou

Anselmu (21. 4.) a svatého Marka (25. 4.). Kromě toho vrcholí velikonoční svátky Bílou sobotou (20. 4.), Božím hodem velikonočním (21. 4.) a Červeným pomlázkovým pondělím (22. 4.). Co se týče teplotních rekordů, vyniká ze záznamů především rok 1968, kdy u nás nastal zcela nejdřívější tropický den 21. dubna. Na mnoha místech tak byla překročena teplota 30 stupňů, v Děčíně se dokonce jednalo o 31 stupňů Celsia. I v dalších dnech dubna potom panovalo nezvyklé teplo, například 23. dubna se v Praze jednalo o 28,5 stupně Celsia. Podle grafů a rozborů je patrné, že mezi 15. a 23. dubnem se zvyšuje počet dní se sněžením především ve středních a vysokých polohách. Konečně dubnový sníh nebývá žádnou zvláštností ani v nížinách, a třebaže se tam již neudrží, musíme s ním při chladném severním proudění v době vojtěšských chladen počítat nejméně do 21. dubna: "Sníh dubnový hnojí. V dubnu svrchu hřeje, od spodu mrazí. I když kluci v dubnu bez kabátů někdy běží, často hospodáři na osení sněží." Vrcholí velikonoční svátky, k nimž se vyjadřují též pranostiky: " Odkud na Bílou sobotu vítr, odtud v létě deště. Prší-li o Velikonočním hodu (21. 4.), bude v létě nouze o vodu. Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva začni. Prší-li na velikonoční pondělek (22. 4.), přijde zkáza na žita." Dlouhodobé teplotní rozbory shodně s lidovou meteorologii potvrzují, že v čase od 16. do 25. dubna se často vyskytují výrazné poklesy teplot, které se tím víc prohlubují, čím vstupujeme do vyšších poloh. Vpád studeného mořského vzduchu se projevuje ochlazením, někdy také ranními mrazíky a přes den přeháňkami, přičemž se nevylučují ani bouřky: "O svatém Vojtěchu (23. 4.) před zimou pod střechu. O svatém Vojtěchu chladno dobytčeti i člověku. Vojtíšek - užije se ještě kožíšek. Na svatého Vojtěcha bývá v polích ještě malá potěcha. Do Jiřího (24. 4.) na horách sníh nežli déšť častější." Selský písmák František Vavák ve svých Pamětech z roku 1787 uvádí: "Zimy v dubnu den po dni stále větší byly. Dne 17. dubna napadlo sněhu na tři coule, ale i když 18. dubna sešel, zima stále zůstávala. Od 20. do 22. dubna zase takové mrazy nastaly, že led místy na půl prstu tlustý byl." Část dubnových pranostik věnuje pozornost též vanoucím větrům. Výroky vesměs větry v tento čas vítají, neboť by se měly stát posly dobré úrody: "Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Vítr, který od Velikonoc do svatého Ducha panuje, drží se celý rok." Někdy se však dostavily větry až s takovou silou, že o ně nikdo nestál. Z hospodářských záznamů v Bobrové je patrné, že 19. dubna 1806 začala přehrozná zima s vichřicemi a následujícího 20. dubna zase "taková prášenice, že nebylo pídě vidět". Od konce 20. století se však v důsledku měnících klimatických podmínek v Evropě začíná objevovat fenomén, na který jsme dříve nebyli zvyklí. O tornádech ve světě jsme sice slyšeli ze zpráv, ale nikoho asi nenapadlo, že by se tento nebezpečný úkaz, který je typický spíše pro teplejší oblasti, mohl vyskytnout také v samém srdci evropské pevniny. A přece začala tornáda ohrožovat a pustošit i některé naše obce, lesní porosty, sady či pole. Důležitým přelomovým dnem rolníků byl odedávna svátek Jiřího 24. dubna. Jméno Jiří zní řecky Georgius, což v překladu znamená rolník. Proto byl svatý Jiří uctíván jako ochránce rolníků, pastýřů, venkovského obyvatelstva i venkovských rodin. V pražské diecézi se až do roku 1622 svatý Jiří světil již 23. dubna. V životě venkovského obyvatelstva patří den sv. Jiří ke všeobecně uznávaným důležitým kalendářním a hospodářským mezníkům. Svátkem Jiřího začínala letní polovina roku, na Jiřího neodváděli poddaní jarní platby ani naturální dávky a od tohoto dne se zahajovaly obecní pastvy hovězího dobytka. Navíc se po vojtěšských chladnech v polovině třetí dubnové dekády, obvykle právě kolem svátku Jiřího, začalo uplatňovat výrazně teplejší povětří, které si lidová meteorologie pojmenovala jako jiřské oteplení. To se pochopitelně zrcadlí i v mnoha pranostikách: "Svatý Jiří volá - země se otvírá. Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Svatý Jiří zahajuje pastvu dobytka. Na svatého Jiří nezašlápnou trávu ani čtyři. Svatý Jiří nese svačinu na talíři. Svatý Jiří zelení hýří. Na svatého Jiří rodí se skutečné jaro.“

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2147037
DnesDnes592
VčeraVčera713
Tento týdenTento týden1305
Tento měsícTento měsíc14852

Partnerské weby