Od 9. do 15. července 2011.  Po celý námi sledovaný úsek by mělo naší povětrnosti vládnout markétské léto, které ohlašuje začátek žní. Toto pranostické období získalo pojmenování podle svaté Markéty, jejíž svátek si připomínáme 13. července. K dalšímu významnému dnu, který by měl rozhodova t o rázu vrcholného léta, patří Sedm bratří 10. července.

Podle staročeského kalendáře se na našem území uplatňují do 8. až 9. července tzv. prokopské deště, což je jedna z dalších vln stále ještě medardovského počasí. Toto vlhčí povětří však postupně slábne a podle dlouhodobého pozorování začne velmi často převládat vliv teplejšího a suššího časného léta, podle dávné meteorologie nazývané též jako léto markétské.

Pozornost červencových pranostik se na přelomu první a druhé dekády vztahuje zejména k Sedmi bratřím (10. 7.) a také k Markétě (13. 7.). Co se týče Sedmi bratří, těžko už dnes bude někdo vědět, o koho se to vlastně jednalo. Podle zčásti legendárního podání se jednalo o sedm synů mučednice Felicity, kteří byli rovněž pro svoji křesťanskou víru zavražděni za vlády Marka Aurelia roku 165 v Římě. Jejich jména jsou zapsána v církevních knihách, nám musí postačit, že jeden z nich se jmenoval Alexandr. Tito bratři, kteří vešli mezi světce, byli později vzýváni zejména při nebezpečných bouřkách, při bolestech hlavy a krvotoku. V pranostikách jsou spojováni s dlouhodobou sedmitýdenní prognózou, která by měla rozhodovat zejména o průběhu žní a sklizně: "Často povětrnost Sedmi bratří na budoucích sedm týdnů patří. Neprší-li na Sedm bratří, bývají suché žně. Prší-li na Sedm bratří - sedm neděl střecha neuschne. Den Sedmi bratří když je deštivý, bývá pak déšť trvanlivý. Déšť na Sedm bratrů - hnijí kobzole."

V našich středoevropských podmínkách není žádoucí příliš extrémní chod počasí. Všeobecně je odmítáno dlouhodobě chladné a deštivé povětří, ale v mnoha ohledech rovněž mimořádně vysoké teploty bez občasných bouřek a zavlažujících dešťů. Naštěstí ve velké většině případů u nás dochází při normálním běžném chodu k tzv. střídavému a kolísavému typu počasí, kdy několikadenní teplý ráz pod vlivem vysokého tlaku vzduchu vystřídá alespoň jednodenní až dvoudenní vlna mořského vzduchu, ve kterém se tvoří dešťové přeháňky, ale za teplejší západní až jihozápadní situace také občasné bouřky.

Sedmý měsíc roku červenec, latinsky iulius, je především časem dovolených a prázdninového volna. Oproti tomu dávní zapisovatelé a pozorovatelé počasí, mezi které patřili zejména rolníci, sedláci, lesníci i další lidé pracující ve volné přírodě, měli v tuto dobu nejvíce práce i starostí se sklizní a se zabezpečením úrody, díky čemuž má právě červenec nejméně měsíčních pranostik z celého roku.

Následující kalendářová patronka svatá Markéta, někdy pojmenovaná též jako Markyta, se stala raději mučednicí, když jako křesťanka odmítla sňatek s vladařem Olibriem. Její umučení ji však vyneslo mezi památné světce, přičemž na ni nezapomněli ani pranostiky, do kterých se dostala v souvislosti s počátkem žní, vrcholné senoseče i zrání ovoce: "Svatá Markyta hodila srp do žita. Svatá Markéta vede žence do žita. Svatá Markéta trhá první hrušky. Není-li na svatou Markétu slunečno, dostaneme sotva seno domů za sucha."

Při zahájení žní vítali zemědělci především suchou a stabilní povětrnost, dnes bychom řekli počasí pod vlivem tlakových výší, které je sice někdy až příliš horké a náchylné k požárům, ale zároveň zase příznivé pro hladký průběh polních prací. Pranostické výroky z tohoto času pak hovoří: "Na svatou Markétu sice často slunečno a teplo bývá, ale také obyčejně těžké bouřky vyhánějí rolníky z polí. Zapláče-li Markyta, bude dešťů dosyta. Déšť o Markytě může trvat čtrnáct dní a zvěstuje tak špatný čas pro sklízeň sena i obilí. Když je ráno na Markétu silná rosa a přes den vane vítr od severu, zůstane ještě nějakou dobu stálé počasí pro sklizeň.
V dávných časech nebyly k dispozici žádné podrobné předpovědi počasí jako dnes a přesto naši předci někdy až s neuvěřitelným odhadem dokázali předurčit počasí. Mokré z nebe mohli očekávat, když byly dálky velmi jasné, nastal krvavě červený východ slunce, kouřilo se z lesů, zvuk se rozléhal do velkých dálek, krákaly vrány, k večeru se tvořily těžké mraky, vlaštovky létaly nízko nad zemí, holubi na střeše seděli nehybně, ráno a večer zůstávala tráva suchá, z kanálů vystupoval zápach, zapotil se kamenný chodník, dobytek i lidé byli ve větší míře obtěžováni hmyzem, kohout večer silně kokrhal a vylézal na vyvýšená místa.
PAVEL KOVÁŘ

 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219502
DnesDnes21
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden21
Tento měsícTento měsíc12027

Partnerské weby