Zvolna končí šimonská chladna a nastupuje léto všech svatých, v lidové meteorologii nazývané též jako malé babí léto. K významným pranostickým dnům tohoto času patří den Všech svatých (1. 11.), Dušičky (2. 11.) a svatý Karel Boromejský (4. 11.). V posledních dnech října vrcholí šimonská chladna, která se někdy mohou projevit zesílením ranních mrazů. Nejeden zahrádkář proto časně ráno nalezne své sudy nebo nádoby s vodou venku už zamrzlé. Ke zcela běžným přírodním meteorologickým situacím na přelomu října a listopadu náleží již ochlazení a poklesy teplot až pod bod mrazu, počátkem listopadu pak také sněžení a vznik sněhového poprašku nebo nesouvislé či souvislé sněhové pokrývky.

V listopadu může ovšem již docházet i ke vzniku takových příkrých zimních situací, jaké jsou zachyceny v klimatohistorických záznamech z dávných časů. Ze Starých letopisů českých se dozvídáme, že už před 1. listopadem roku 1504 přišla tak velká zima, že lidé v Praze brzy chodili přes řeku po ledě. Mrazy tehdy trvaly dva měsíce, ale zato o Vánocích bylo teplo jako na jaře. V kronice Bartoška z Drahenic se zase píše, že roku 1442, kolem svátku Všech svatých, začal být velký mráz, bylo mnoho sněhu a ledu, což trvalo až do roku 1443. A tehdy nastal velký nedostatek sena i ovsa a cesty byly špatné pro přílišné množství sněhu. V Pamětech F.J.Vaváka najdeme zmínku o nástupu zimy v roce 1804. Tak zatímco 1. listopadu panovalo ještě příjemné počasí, 2. listopadu nejprve pršelo, pak sněžilo a 3. listopadu uhodil silný mráz, který orbu, setí i pastvu dobytka zarazil. Jiří Vrbasa z Písečného ve svých Pamětech píše o roku 1851, kdy první sníh napadl 1. listopadu, takže pod ním až do jara zůstalo mnoho nesklizeného lnu.

Babí léto Všech svatých představuje výraznou teplotní singularitu, která se v dlouhodobém průměru dostavuje od posledních říjnových dnů až po dny na konci prvé listopadové dekády. Je pro ně příznačné poměrně teplé mlhavé počasí a přes den, zpravidla jen na několik hodin, ukazující se slunce. Léto Všech svatých dosti pravidelně opanovává nejenom naše území, ale vyskytuje se na podstatné části evropského subkontinentu. Právě proto se k němu vážou četné pranostiky a etnometeorologická pojmenování v celé řadě evropských zemích. Tak třeba ve Velké Británii, Švédsku a v Německu nese toto období stejné označení jako u nás - léto Všech svatých a oproti tomu ve Francii a v Itálii je nazýváno létem svatého Martina. Ve staročeských kalendářích se též setkáváme s označením malé babí léto a váže se k němu množství pranostik: "Okolo Všech svatých (1. 11.) bývá ještě malé léto po několik dní. Všichni svatí vyhánějí ven ještě na nějaký čas pravé babí léto. Léto Všech svatých trvá tři hodiny, tři dny nebo také tři týdny. Kolem Všech svatých slunce uroní ještě malou slzu babího léta. Na prvé listopadové dny připadá poslední slunečné loučení léta. Den Všech svatých je poslední, který zimu zahání."

Podle dávných legend vystupují v předvečer svátku Dušiček všechny zemřelé duše z očistce, aby si alespoň jednou v roce odpočinuly od muk. Proto by lampy na hrobech měly být plněny olejem nebo máslem, aby si tak duše zesnulých mohly ošetřit popáleniny z očistce Lidé rovněž v tento den kropili mlékem hroby, neboť mléko mělo pomáhat k ochlazení duší. Z těchto důvodů je tedy příznivé i to, když na Dušičky panuje mlha hustá jako mléko: "Na Dušičky duše zemřelých oplakávají své hříchy, proto pršívá nebo padá mlha. Na památku zesnulých bývá hustá mlha, neboť pomáhá k utěšení duší."

Svatému Karlu Boromejskému, který žil v 16. století, je připisována velká zásluha za šíření náboženské literatury, ale i za pomoc nemocným a umírajícím při strašné morové epidemii roku 1576. Proto se sv. Karel Boromejský stal také ochráncem proti moru. Do pranostik se tento světec dostal v souvislosti s usuzováním, jaká zima by měla nastat: "Kůrka z buku na Karla Boromejského (4.11.) uťatá - když suchá, malou, a když mokrá, velkou zimu znamená."

Dlouhodobé teplotní průměry se nyní pohybují kolem +7 stupňů Celsia a stále klesají. Při nahlédnutí do teplotních rekordů zjistíme, že zatím nejchladnější ráno dne 29. října bylo naměřeno v roce 1786, kdy rtuť teploměru klesla až na mínus 5,3 stupně Celsia. Z opačných teplotních rekordů připomeňme 31. říjen 2001. Tehdy při nádherném a slunném počasí vystoupila teplota v Praze až na +22,7, v Českých Budějovicích dokonce až na +24 stupňů Celsia. V posledních desetiletích 20. století i od počátku 21. století tak neustále přibývá spíše kladných teplotních rekordů, které vědci připisují klimatickým změnám na naší planetě.
PAVEL KOVÁŘ

 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2237402
DnesDnes507
VčeraVčera833
Tento týdenTento týden1340
Tento měsícTento měsíc13467

Partnerské weby