Po celý námi sledovaný čas vládne povětrnosti období mikulášského oteplení a zvýšené srážkové činnosti, které mají vazbu na sv. Mikuláše (6. 12.). Z dalších pranostických světců můžeme jmenovat sv. Františka Xaverského (3. 12.) a sv. Barboru (4. 12.). Počátkem prosince proniká často do střední Evropy frontální systém nebo vlny vlhkého oceánského vzduchu, čímž dochází k zesilování srážkové činnosti: "Svatý František kapává ze stříšek." Zároveň pak může být tento nástup čerstvého oceánského proudění spojen s výrazně větrným počasím: "O sv. Františku Xaveru ledový vítr fučí od severu." V pranostikách je tento světec spojován s ne právě krásným povětřím, ale ve skutečnosti misijní dílo sv. Františka Xaverského (1506 - 3.12. 1552), který pocházel ze Španělska a zemřel v Číně, pomohlo i jeho vlasti překonat reformaci. Stal se patronem misionářů, námořníků a patronem za dobrou hodinu smrti. Byl vzýván proti bouři a moru.

Do tohoto času spadá rovněž svátek sv. Barbory, která pocházela z Turecka a od 14. století patřila mezi oblíbené a často zobrazované postavy světců, přičemž od 15. století byla přiřazena ke skupině 14 pomocníků v nouzi. Po mučení její rány údajně zahojil sám Kristus, který se jí zjevoval. Barboru mučil údajně její otec Dioskus a nakonec ji roku 306 propíchl mečem. Sotva však odložil vražedný nástroj, byl sám zabit bleskem. Svatá Barbora se stala patronkou vězňů, horníků, sedláků, architektů, pokrývačů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, hasičů, umírajících a pomocníků v nouzi. Byla též považována za ochránkyni proti ohni, bouřce, horečce a moru. V pranostikách je sv. Barbora spojována s budoucí úrodou i s nástupem zimního počasí: "Má-li sv. Barbora bílou zástěru, bude příští rok mnoho trávy. Je-li na den svaté Barbory jinovatka, urodí se hojně ovoce. Po svaté Baruši střez nosu i uší. Svatá Barborka vyhání dříví ze dvorka. O svaté Barboře už může někdy ležet sníh na dvoře."

Ondřejsko-mikulášské oteplení se v dlouhodobém průměru dostavuje od posledních listopadových dnů a trvá někdy až po dny na přelomu první a druhé prosincové dekády. Tato doba je podmíněna pronikáním řady frontálních systémů s tlakovými nížemi od relativně stále ještě teplého oceánu. Důsledkem toho je nejen přerušení listopadových kateřinských chladen, ale také zvýšený výskyt atmosférických srážek. Meteorologické stanice zaznamenávají touto dobou často až nápadně zvýšenou srážkovou činnost i zvýšené teploty a potvrzují tak mínění starých pranostik, ve kterých se odrážejí pozorování a zkušenosti našich předků: "Jaká Barbora (4. 12.), Sába (5. 12.) a Mikuláš (6. 12.) - takový celý advend máš. Svatá Barbora nosí bláto do dvora. Svatá Barbora je pilná pradlena. Svatá Barbora větry přivolá. Padá-li na Kateřinu (25. 11.) sníh, vládne na Barboru teplý jih. Svatý Mikuláš - ze sněhu hned vodu máš. Klouže-li se Kateřina po ledě, umaže se Mikuláš od bláta. Svatá Barborka nosí vodu a Mikuláš splavuje. Neviděl-li by svatý Mikuláš vlhké střechy, musel by být slepý. Na svátek štědrého biskupa obyčejně pršívá. Svatý Mikuláš splachuje hříchy. Na svatého Mikuláše jihne nebo pršívá, málokdy zima držívá. Když se Kateřina klouže, potom Mikuláš přeskakuje louže."
Bývaly však v dřívějších časech roky, kdy byl Mikuláš tradičně spojován nejen s nadílkou pro děti, ale také se sněhovými vločkami: "Mikuláš dětem nejmilejší. O svatém Mikuláši často snížek práší. Prší-li o Mikuláši anebo padá sníh, urodí se příští rok hojně hrachu."

O značně deštivém, teplém, ale také nadmíru větrném počasí kolem svátku Mikuláše se dočteme v kronikách, poznámkách a pamětihodnostech našich předků. V druhém pokračování Kosmovy kroniky se píše o tom, jak 3. prosince L.P. 1281 a na následující den sv. Barbory 4. prosince se snesla vichřice a prudkým úderem strhla nejtěžší a nejpevnější stavby. Dvacet čtyři stavení věží na Hradě pražském a na městských hradbách se tak sesulo silou větrů. Kolik domů v městě pražském i mimo ně spadlo či pobořeno smrští, nelze ani spočítat. Na venkově byly smrští pobořeny stodoly a vyvráceno tolik ovocných stromů, že prý se něco podobného nestalo léta letoucí. V kronice Bartoška z Drahenic se zase píše, že Léta Páně 1392 před sv. Mikulášem byla okolo Prahy velká voda, pobrala mlýny a okolo špitálu ve sklepích plno vody. Lidé po rynku Staroměstském tehdy na lodích jezdili. Také na gruntech vznikla nemalá škoda. Povodeň vznikla z velkého množství sněhu a náhlé oblevy. V Pamětihodných příhodách France Souky z Radvanic nalezneme další z dobových zápisů: "Koncem listopadu roku 1851 napadlo množství sněhu a ten potom kolem sv. Mikuláše roztál. Následovala zima mlhavá a nezdravá. Následujícího roku 1852 zase panovalo takové teplo, že se ještě před sv. Mikulášem chodilo na trávu."
PAVEL KOVÁŘ
 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1950569
DnesDnes151
VčeraVčera940
Tento týdenTento týden1922
Tento měsícTento měsíc20224

Partnerské weby