Niccolò Paganini je pokládán za nejlepšího houslistu všech dob. Jeho genialita a způsob, jakým dokázal hrát na housle, nemá obdoby a nikdo před ním ani po něm nedokázal to, co on. Je tedy právem považován za nejlepšího houslového virtuosa, jaký se

kdy narodil.

Těžké začátky

Narodil se v roce 1782 v Janově v Itálii. Na housle začal hrát již jako hodně malý chlapec a vyučoval ho jeho otec Antonio Paganini. Malý Niccoló byl nucen hrát několik hodin denně. Každá chyba nebo náznak lenošení byly tvrdě trestány. Chlapec byl často bit, někdy dokonce i bez jídla. K houslím navíc přibyla i kytara.

Když poprvé Niccoló koncertoval, bylo mu pouhých devět let. Úspěchy se ale dostavovat začaly a také odměny nebyly zrovna malé. Vydělával si tedy častým koncertováním po celé Itálii, ale peníze ho doslova ovládly. Propadl hazardním hrám, kde prohrál velké částky, jednou dokonce i své housle. Bylo to pro něj ale tak bolestivé, že se tehdy rozhodl s hazardem nadobro přestat.

Dále tedy koncertoval, ale aby se dostal z dluhů, nechal se dokonce zaměstnat. Za jeho život sice jediné, ale stálé, zaměstnání tak měl u kněžny Élisy Bonaparte, která byla sestrou Napoleona Bonaparte. Měl s ní dokonce milostný poměr a vydržel zde čtyři roky.

Od roku 1828 začal koncertovat po celé Evropě. Stal se také otcem syna, ale jeho matku Antonii Bianchi si nikdy nevzal. O svou přítelkyni i syna postupně ztratil zcela zájem, nestýkal se s nimi.

Upsal se peklu?

Jeho vzezření se stalo předmětem častých pomluv, vypadal ďábelsky. Jeho ruce dokázaly nemožné. Držení houslí a samotná hra byly zcela nestandardní. Na svůj nástroj dokázal hrát jako nikdo jiný. Nebylo možné ho napodobit, jeho styl byl naprosto jedinečný.

Říkalo se o něm, že má nadpřirozené schopnosti. Dokázal prý holýma rukama ohýbat železo. Ženy mu padaly k nohám, byly okouzleny jeho zjevem i tím, co a jak dokázal zahrát. Říkalo se, že má na ženskou část populace uhrančivý vliv. Není proto divu, že onemocněl syfilidou, která se mu stala osudnou. Před svou smrtí odmítal kněze, nechtěl se ani vyzpovídat. Jen tím tedy potvrdil domněnky ostatních. Buď se ďáblu upsal, nebo jím dokonce i sám byl.

Byla za vším nemoc?

Paganiniho sužovaly různé nemoci. Podle nejnovějších výzkumů však trpěl hlavně nemocí zvanou Marfanův syndrom. Jedná se o genetickou chorobu pojivové tkáně. K příznakům nemoci patří nadměrná výška, končetiny včetně prstů jsou nadprůměrně dlouhé a hubené. Díky tomu mohl ohýbat ruce a prsty a držet housle tak, že mu bylo umožněno zahrát rozsah, který nikdo jiný nezvládl. Některé jeho skladby byly dlouho tabu. Houslisté je zahrát nedokázali. Tyto skladby jsou tak dosud pro hudebníky jistou výzvou.

Traduje se, že při jednom z koncertů přišel postupně o skoro všechny struny na houslích. Prostě se jedna po druhé zpřetrhaly. Na jedné struně dohrál koncert tak bravurně, že sklidil velmi mimořádný úspěch. Zároveň ale tento kousek rozpoutal debaty o tom, zda se skutečně jedná o normálního člověka. Většina lidí se shodla, že zde není něco v pořádku, že za vším bude ďábel.

I jeho sexuální život nenechal nikoho na pochybách, tedy hlavně ženy, že i v tomto směru se děje něco zvláštního. Trpěl totiž i další poruchou zvanou Priapismus, která zapříčiňuje přetrvávající bolestivou erekci, jež nastává bez předchozích erotických podnětů a mění se i barva penisu.

Když Paganini v roce 1840 zemřel, byl pochován bez církevních náležitostí. To mu bylo na naléhání příbuzných umožněno až třicet let po jeho smrti. V té době ale zažili přihlížející další šok. Tělo totiž po dlouhých letech nejevilo ani nejmenší známky rozkladu!

Zda byl tedy Paganini výjimečný, nemocný nebo ďábelský zůstává nadále otázkou.

Naďa Kučerová

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1993138
DnesDnes238
VčeraVčera801
Tento týdenTento týden4158
Tento měsícTento měsíc12754

Partnerské weby