Oldřich na nic mimozemského, nehmatatelného, nevysvětlitelného nevěřil. Žil svůj racionální život a byl tak spokojený. Možná proto se špatně smiřoval se snachou, která byla věřící. Jednoho dne dokonce na protest opustil společný oběd, když se u stolu před jídlem začala modlit. Pak ale najednou otočil, zcela a úplně. A nikdo nevěděl

proč.

Životní zlom

„Tatínek byl prostě takový,“ začal své vyprávění Jan, když se svěřoval s příběhem svého otce, který dnes již nežije. „Žil s maminkou ve starším domě a nevěřil na nic. Maminka čas od času něco zaslechla, dokonce i viděla, ale nesvěřovala se mu. Tatínek by se jí vysmál, tak mlčela.

Když si bratr přivedl domů svou budoucí ženu a představil ji rodičům, byli oba nadšení. Ovšem jen do doby, než otec zjistil, že nevěsta pochází z věřící rodiny. Byla skvělá, měli jsme ji rádi, ale jemu vadila její víra. Vždy se divil, jak někdo může věřit v Boha. A na duchy? Něco takového už nepřipouštěl vůbec. Dost dlouho mu trvalo, než ji přijal takovou, jaká je. Vlastně jednoho dne zcela otočil a nikdo jsme netušili proč. Začal s ní dokonce diskutovat. Byli jsme rádi, že se smířil s její vírou a nikdo nic neřešil.

Tatínek byl celý život horníkem, a tak nás ani moc nepřekvapilo, když onemocněl se srdíčkem. Ale tehdy si mě krátce po tom, co mu sdělili diagnózu, zavolal a svěřil se mi s neuvěřitelnou zkušeností.“

Nevysvětlitelné setkání

Jan pokračoval, při svém dalším vyprávěním kroutil hlavou, dodnes netuší, co si myslet o zážitku, se kterým se mu otec svěřil.

„Pracoval nějakou dobu na dole Nelson, který se nacházel v blízkosti Oseka u Duchcova, kde jsme žili. V roce 1934 tu došlo k obrovské katastrofě. Při výbuchu zde zahynulo 144 horníků. Otec tehdy neměl směnu, smrti unikl jen o vlásek. Nesl tuto událost velmi těžce, prakticky se všemi mrtvými horníky se znal. Bylo to tehdy velmi emočně vypjaté a kruté období. Alespoň tak ho popisoval.

Jednoho dne, to už pracoval na jiném dole, šel za tmy z práce domů. Vracel se pěšky po silnici a těšil se na své oblíbené pivo. Pak si všiml v dálce před sebou zvláštních světel. Pomalu se přibližovala. Jenže náhle spatřil něco nevídaného - proti němu šel průvod horníků, kteří drželi v rukách svítící lucerničky. Byli špinaví, na sobě měli rozedrané šaty. Poznal své dávné kamarády. Jenže nikdo z nich v té době už nežil. Všichni zemřeli právě na Nelsonu!“

Svěřené tajemství

Otec nejspíše nechtěl se svým tajemství zemřít. Možná proto Janovi svěřil svoji zkušenost. A Jan pochopil.

„Měl slzy v očích, když mi tento příběh vyprávěl. Pochopil jsem, co stálo za jeho změnou názorů na nevysvětlitelné věci. Bylo mi jasné, proč změnil chování k manželce mého bratra. Pravdou je, že tatínek není zdaleka jediný, kdo tuto zkušenost má. Několik lidí se nám svěřilo, že tento průvod potkalo. Horníci nejspíš zatím nenalezli klid...“

Z Janova vyprávění plyne, že jeho otec nejspíše neměl tuto zkušenost náhodou. Možná měl jen pochopit, že ne vše je tak jasné, jak se domníváme. A že bychom neměli druhé odsuzovat za něco, co nám přijde zvláštní nebo nepochopitelné.

Naďa Kučerová

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219531
DnesDnes50
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden50
Tento měsícTento měsíc12056

Partnerské weby