Představujeme 1Na setkání v liberecké kavárně přišli ruku v ruce - na první pohled sympatický pár. Když je pak chvíli pozorujete, slyšíte mluvit, pochopíte, že jsou „naladění na stejnou vlnu“. A sdílejí nejen bydlení a zážitky, ale i čtvrtky při malování. Pro okolí mohou být už jen tím, jak se

k sobě chovají, jak se respektují, velkou inspirací. Tak to jsou Veronika Strnadová a Jiří Kožich, kteří se věnují výtvarné práci, především automatické kresbě křídovými barvami.

Představujeme 4Jak jste se dostali k výtvarnému umění?

Jiří: „Veronika má pro něj cit a kromě toho i oko pro fotografování snad odjakživa. Ale já se k tomu dopracoval tak nějak zvláštně. Koupil jsem si jednou zkrátka křídy a zbyla mi role balicího papíru. Tak jsem začal dělat velkoformáty.“ (smích)

Veronika: „Odmala jsem ráda kreslila, ale zůstávala jsem u černobílých variací, používala jsem tužku a uhel. Když jsme spolu začali žít, půjčil mi Jiří svoje křídy. Začínala jsem s ostychem, ale úplně mě to pohltilo. Barevnost mi najednou přestala vadit, dala mi naopak mohutnost procítění, je to s ní mnohem živější. Moje obrazy jsou teď jemnější a čisté, jako ‚vyžehlené‘. Ale to souvisí i s tím, že teď žiji opravdu spokojený život.“ (smích)

Pracujete jen s křídami, nebo děláte třeba i perokresbu, akvarel?

Jiří: „Perokresbu jsem zkoušel, ale je taková moc tvrdá. Čáry nelze zjemnit, rozmazávat. Verunka zkoušela akryl na plátno a byla z toho také nešťastná.“

Veronika: „Vadilo mi, že do toho nelze sáhnout, což já dělám. Přes ten štětec to není tak tvárné, takže si říkám, že to časem zkusím znovu, ale rukama.“

Představujeme 3Malujete každý zvlášť, ale vím, že tvoříte i spolu…

Veronika: „Ze začátku jsme striktně kreslili každý na svém. Jiří na zemi, já potřebovala stůl. Když se podíváte na naše facebookové stránky, úvodní obraz je složený ze čtyř čtvrtek. První dva obrázky jsme malovali zvlášť, ale když jsme si je dali vedle sebe, zjistili jsme, že na sebe navazují, že k sobě pasují. Ani to nevypadá, že by je dělali dva lidé. Naprosto nás to zaskočilo, jen jsme doladili nějaké drobné detaily. Pak jsme dodělali ještě další dva a vznikl obraz, který je neprodejný. Dostali jsme na něj sice nabídku, ale nemůžeme prodat něco, u čeho jsme zjistili, že se sneseme na jedné čtvrtce. (smích)

Já se ze začátku bála, že si při malování budeme vadit. Říkala jsem si, že každý přece potřebuje svůj prostor, že si budeme překážet a začneme se hádat. Ale kupodivu to funguje naprosto geniálně. Naše práce se prolíná, sem tam něco dokreslíme. Je zajímavé pozorovat, co z toho vznikne.“

Jiří: „Moje oblíbená disciplína v poslední době je, že něco bezmyšlenkovitě načmárám, načrtnu, a nechám Veronice volnou ruku, ať to dodělá.“

Veronika: „Já pak chodím kolem stolu, kolikrát nejdřív úplně beznadějně, a říkám si - co to zas má, co z toho chce? (smích) Ale pak z toho NĚCO vznikne a vypadá to dobře.“

PředstavujemeJak dlouho trvá, než namalujete nějaký obraz, než je hotový?

Veronika: „To se nedá specifikovat. Většinou chceme lidi, pro které je obraz určený, poznat. Nekreslíme totiž podle jejich zadání, tedy to, co by chtěli, co si představují. Do obrazů vkládáme své pocity z toho, co a jak vyzařují. Musí to s nimi souznít. Takže jestli bude obraz hotový za týden nebo za 14 dní, případně jestli to bude trvat ještě déle, na to nedokážeme jednoduše odpovědět. Nechceme mít doma výrobnu obrazů, nebereme to jako byznys. Malování má pro nás velmi osobní formu a tu chceme zachovat.“

Kreslení vnímáte a používáte i jako terapii. V jakých případech může člověku pomoci?

Veronika: „Když tvořím, je to pro mě forma relaxu. Ani jeden nemalujeme na povel, tedy když někdo chce, ale když to sami potřebujeme. Pro oba je to přirozená forma očisty. A s obrazem končíme, když cítíme, že nese tu správnou energii. Malování může pomoci člověku, kterého něco trápí a potřebuje to ze sebe dostat, odreagovat se. Může vás zbavit nervozity, stresu, strachu, vnitřní tenze. Když začnete kreslit, přestanete absolutně vnímat prostor a vše kolem, malujete třeba tři - čtyři hodiny. Nad ničím nepřemýšlíte, a když odcházíte od papíru, jako by z vás pomyslně něco spadlo, najednou máte čistou hlavu. Negativní emoce a energii necháte v obrázku a jste svobodní. V obrazech se určité věci vyjeví, odhalí se leccos z toho, co máte uložené v podvědomí, co řešíte...“

Psychiku to určitě vyladit může, ale co třeba fyzické zdravotní potíže, nemoci?

Jiří: „Vezmeme-li v potaz, že devadesát procent nemocí je psychického původu, šlo by to využít i v těchto případech. Problém je v tom, že na někoho terapie malováním fungovat bude, na jiného ne. Papír sice snese všechno, ale každý jsme naladěný jinak.“ (smích)

Představujeme 2Terapii malováním se zabýváte poměrně intenzivně. Děláte i nějaké veřejné semináře, kurzy?

Jiří: „Sice oba máme zatím své zaměstnání, ale zájemce o workshopy k automatické kresbě a terapii malováním neodmítáme. Jen je vždy nutné doladit termín. Stejně tak je vše o osobní domluvě v případě, že někdo chce obraz s otiskem své energie. Ale do budoucna přemýšlíme i o širší nabídce terapie pro firmy a rodiny. Terapie malováním se totiž ukazuje jako výborná zvláště pro jedince ve stresu, kteří hodně pracují. Pro takové ty ‚našponované‘ manažery. A zdaleka není přínosem jen pro dospělé. My jsme ke kreslení strhli i děti, znáte to, ty rády zkoušejí to, čím se baví dospělí, ‚opičí se‘. (smích) Dali jsme jim také čtvrtky a kreslili jsme všichni. Ověřili jsme si díky tomu v praxi, že je terapii možné cíleně využít pro rodiče s dětmi nebo pro děti samotné. A nabízejí se samozřejmě i další možnosti, jak uplatnit naši výtvarnou práci. Obrazy by mohly pomoci někomu potřebnému třeba formou aukce...“

Veronika: „Chceme to, co nám malování dává, předávat dál. Uvědomujeme si, jak jsou lidé v současné společnosti sevření povinnostmi, jak zapomínají na to, co je pro ně opravdu důležité. Každý potřebuje mít něco, k čemu se může vracet, z čeho má radost. Pro pocit štěstí je nutné pochopit a přijmout sám sebe, se svými klady a zápory. I v tom může být malování nápomocné.“

Jiří: „Sedmdesát procent populace žije stylem z práce do práce. Mnozí neumějí prožívat a užívat si volný čas, nemají z toho žádný požitek. Rodinná kultura? O té se nedá mluvit, ta skomírá, je to jen šedý šum. Jenže právě na ní stojí kvalita vztahů. Pokud spolu něco partneři tvoří, stmeluje je to. A vůbec nemusí jít o malování obrazů, mohou si společně třeba postavit zahradní domek. Při každém pohledu na něj si vybaví vzpomínky na to, co během práce prožívali, ve společném díle zůstává otisk jejich energie.“

(zem)

Pokud vás práce Veroniky a Jiřího zaujala, pro bližší informace nebo objednávky je kontaktujte na: https://www.facebook.com/VJK-Art-863541560472439/, e-mail - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Foto: Archiv Veroniky a Jiřího

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2217275
DnesDnes70
VčeraVčera517
Tento týdenTento týden1672
Tento měsícTento měsíc9800

Partnerské weby