coffee 3821367 960 720Mourovatá Tygřice, rezavo-bílý Kuliočko neboli Kulda - Kulíšek, sněhobílá Sněhurka, želvovinová Karamelka, černobílý Márty a nakonec nejstarší mourovatý Páťa, tomu už bude pět. To jsou kočky a kocouři, kteří dělají společnost návštěvníkům první kočičí kavárny v Ústí nad Labem. Tu si nedávno otevřela Marta Chrudimská se svou dcerou

Katkou a díky tomu teď dělá práci, která ji opravdu baví. Nejen o tom, jak si splnila svůj sen, jsem si s ní popovídala u kávy pod „kočičím stromem“, na kterém si mohou kočky pohrát i pohovět.

Marta kočkaCo vás přivedlo na myšlenku otevřít kočičí kavárnu?

„Pracovala jsem dlouhý čas v kanceláři, ale nenaplňovalo mě to, byla jsem z toho už jen unavená. Řekla jsem si, že ve svém věku už bych konečně měla začít dělat to, co mě baví, že už mi nezbývá tolik času, abych jím mohla plýtvat. Tak jsem dala loni na jaře výpověď s tím, že se něco najde. Chtěla jsem si nechat volné léto, užít si dovolenou a pak se uvidí. Jenže se nakonec to dopadlo jinak a vidělo se hned. Byla jsem s kolegy z malého divadelního spolku v Praze a právě tam jsem tehdy narazila na kočičí kavárnu. Kočky miluji, měla jsem kdysi dvě doma. Vize kočičí kavárny mě nadchla. Za týden jsem do Prahy zajela znovu a obešla a navštívila i další dvě kočičí kavárny, které tam jsou. S dcerou jsme už dříve uvažovaly, že bychom si otevřely třeba nějaké bistro nebo něco podobného. A tak bylo rozhodnuto.“

Jak moc bylo složité zrealizovat tenhle sen?

„Původně jsem si myslela, že to zvládnu do půl roku, ale nakonec to trvalo o tři měsíce déle. Nebylo tak těžké sehnat a pronajmout volný prostor, nakoupit vybavení a domluvit se s útulkem na umístění šesti koček. Ovšem rekonstrukce a úprava interiéru byla náročnější a nejhorší byla legislativa, tedy shánění všech povolení od příslušných institucí.“ (smích)

Mohou si návštěvníci kočky pomazlit?

„Kočky jsou dost samostatní tvorové, mají svou hlavu, záleží na tom, zda budou chtít. Prostor jim patří, bydlí tu, mohou se procházet, kde chtějí, a lidé to musí respektovat. Kromě toho tu naše ‚kočičí komando‘ má k dispozici své zázemí, soukromí. Kočičáci tedy nejsou stále mezi stolky v kavárně. Mohou zmizet, kdy se jim zlíbí. To je jednou z podmínek hygieny i veteriny ve všech kočičích kavárnách, kočky musí mít neustále přístupné místnosti, kde mají toalety, krmení, pelíšky a podobně.“

51116846 2541342142561357 7969794361598672896 nNejspíš existují i další pravidla, jimiž se chod kavárny řídí. Mohou tu lidé kočičky třeba krmit?

„Ne, krmit určitě ne, nic jim sem nesmí nosit. Z lidské stravy by mohly mít střevní potíže. Návštěvníci sem také nesmějí vodit ani nosit žádné vlastní domácí mazlíčky. A rozhodně by ten, kdo se do kočičí kavárny chystá, měl vědět, zda nemá alergii na kočičí srst. Tohle si musí lidé ohlídat sami, aby neměli zdravotní potíže a nestěžovali si. Musí také počítat s tím, že kočky jsou živá a někdy zvědavá zvířata, tedy se mohou pohybovat i po stole. V kočičí kavárně má totiž vždy pravdu kočka, nikoli host. (smích) A týká se to i dětí, proto sem smějí děti do věku 10 let jen v doprovodu rodičů nebo jiných dospělých osob a ty za ně zodpovídají. Musí zajistit, aby děti kočky netrápily, netahaly je za ocas, uši a tak dál. Batolata tady také maminky nemohou nechat lézt po čtyřech po zemi. Jednak z hygienických důvodů a jednak proto, aby se nějaká kočka nelekla a nezaútočila. Pravidla tu máme vyvěšená a kromě toho si zájemci mohou zalistovat fotoalbem, v němž jsou obrázky koček a záznamy s jejich životními příběhy.“

51260351 2154701614575824 2098025347239903232 nZajímala jste se někdy o felinoterapii? To je podpůrná léčba přítomností kočiček...

„Nikdy jsem si k tomu nestudovala nic konkrétnějšího. Ale i kočičí kavárna může lidem pomoci, zejména psychicky. Původní myšlenka kočičích kaváren vznikla v Japonsku. Důvodem je skutečnost, že je tam ve městech přelidněno a je málo prostoru, byty jsou malé, chovat domácí zvířata tam proto mají Japonci zakázáno. Kočičí kavárna je otevřená všem milovníkům domácích mazlíčků, ať už studentům nebo starším či osamělým lidem, kteří je z nějakého důvodu nemohou, nemají na ně třeba čas, nebo nesmějí mít doma. Když někdo do kavárny chodí pravidelně, časem si k němu kočky vybudují určitý vztah. Viděla jsem to v jedné z pražských kočičích kaváren. Dovnitř vešel starší manželský pár a všechny kočičky okamžitě zvedly hlavu, ačkoli třeba do té doby spaly, a hned je běžely přivítat. Ti lidé byli šťastní a kočky evidentně setkání těšilo také. Takže i tady mohou lidé v kontaktu s kočičkami načerpat určitou energii, zharmonizovat se. Kavárna může zároveň posloužit i v rámci určitého vzdělávání pro děti, aby věděly, jak se mají ke zvířátkům chovat.“

(zem)

Foto: Pixabay a Lucie Zemanová

Kontakt: https://martykocici.webnode.cz/

Výzva: Splnili jste si také nějaký svůj pracovní nebo životní sen? Napište nám, podělte se o svou radost s dalšími čtenáři. Své příběhy můžete posílat na e-mailovou adresu – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2217097
DnesDnes409
VčeraVčera541
Tento týdenTento týden1494
Tento měsícTento měsíc9622

Partnerské weby