Na přelomu ledna a února vládne podle lidové meteorologie hromniční zima se svým oteplením. Z důležitých pranostických dnů si připomeňme sv. Františka Saleského (29. 1.), Hromnice (2. 2.) a sv. Blažeje (3. 2.). V posledních lednových dnech dochází v dlouholetém průměru k ochabování studených psích dnů a tzv. fabiánská zima bývá s poměrně vysokou pravděpodobností, která činí 65 až 75 procent, vystřídána pranostikami se silně opředenou hromniční oblevou. Už někdy kolem poloviny poslední lednové dekády se také křivka dlouhodobých průměrných denních teplot odpoutává ze svých nejnižších ročních hodnot a dochází k jejímu překvapivě strmému vzrůstu. To má pak za následek častý vznik oblev, nezřídka s výskytem dešťových srážek a silnějších větrů a někdy i povodňových situací, souvisejících s táním sněhové pokrývky.

O výrazném oteplení koncem ledna a počátkem února svědčí i některé zápisy z dávných let. Tak třeba 31. ledna roku 1480 i v dalších dnech potom panovalo tak neobyčejné teplo, že i některé rostliny, byliny a místy dokonce i stromy nabíraly mízu do pupenců a někde dokonce kvetly. Jak k tomu poznamenává Daniel Adam z Veleslavína ve svém Kalendáři historickém národa českého, velmi teplá zima měla u nás být i v předešlém roce 1479. Staré letopisy české zase uvádějí, že zima z přelomu let 1513 až 1514 patřila k velmi tvrdým a trvala do Obrácení sv. Pavla (25. 1.). Pak se ale významně oteplilo a přišla obleva. Počasí vyloženě jarní však trvalo i dál, takže po 1. únoru rašily rostliny, kvetly fialky, vymetalo žito, ovsy a bezy se zelenaly. Záznamy se zmiňují rovněž o prudkém oteplení, které nastalo 31. ledna 1570. Tehdy vznikla dokonce povodeň, která zaplavila okolí Prahy. Velká voda dosahovala až do Platnéřské ulice a dlouho tam stála. Jelikož slady i jiné obilí mleli tehdy na starém samotížném mlýně sv. Jakuba, nastala v Praze velká dračka o chléb. Ze záznamu C. G. Pötzcha vyplývá, že povodeň se dostavila také 2. února 1606 po velmi silné zimě a způsobila, že po dobu osmi dní zůstaly veškeré cesty pod vodou. K 27. lednu 1796 si třetí ředitel klementinské hvězdárny Antonín Strnad poznamenal, že toho dne létaly a bzučely mouchy jako na jaře. A ze záznamu Matiáše z Jäthensteinu vyplývá, že dne 2. února 1840 byly v okolí Prahy na vrbách tak dokonalé kočičky, jako obyčejně na Květnou neděli bývají. Kde pak zrovna stojící voda nepřekážela, mohlo se bez obtíží orat.

Naši předkové, kteří pozorně sledovali a zapisovali nástup jednotlivých období, která jsou signalizována nejčastěji pranostikami k jednotlivým dnům roku, kombinovali ještě s tzv. meteorologickými pranostikami krátkodobé předpovědi. Například: „Podle toho, jaký má Mléčná dráha jas, takový očekávej mráz. Hvězdy jasné - mrazy silné. Obleva se nechá vidět, slyšet a cítit na dálku." Obě skupiny lidových meteorologických pravidel tak představovaly vzájemně provázený používaný etnometeorologický systém.

Pokud se jedná o ukončení zimy tužšího charakteru a zmírnění mrazů koncem ledna, bývá to důsledek oživení cyklonální činnosti s nástupem západního až jihozápadního oceánského proudění. Za této situace se může dostavit sněžení, déšť, ale právě i srážky smíšené či namrzající. V tento čas přechodových změn proto není žádnou vzácností také náledí na našich silnicích. Toto často vlhké povětří pak bývá zpravidla doprovázeno i větší rychlostí větru, která přispívá k narušení předchozí nezdravé inverze a špatných rozptylových podmínek: "Na Saleského Františka (29. 1.) meluzína si často zapíská. Pokud se koncem ledna větry rozvanou, přinesou oteplení nebo i oblevu. Když v posledních lednových dnech silné větry vanou, půjde dobře každý obchod."
Hromniční oteplení se u nás zpravidla uplatňuje od posledních lednových dnů až po první únorové dny, a to s poměrně vysokou pravděpodobností, neboť se podle našich meteorologických stanic s dlouhými řadami pozorování pohybuje v intervalu od 65 do 75 procent. V lidových pranostikách je toto období charakterizováno dokonce jako první výraznější předzvěst jara. Není však třeba zdůrazňovat, že v naprosté většině případů se jedná pouze jen o teplejší zimní mezihru. Avšak vzhledem k tomu, že Hromnice bývaly zejména v některých letech, kdy zima trvala od počátku listopadu, už toužebně očekávaným signálem a náznakem blížícího se jara, jsou také ozdobeny značným počtem jarně laděných výroků: "Na Hromnice (2. 2.) zima s jarem potkává se. Na Hromnice chumelice, netrvá pak zima dlouho více. Hromnice - jara svíce. Od Hromnic studeného méně, teplého víc. Na Hromnice stěny vlhké. O Hromnicích zamračeno - sedlákovi pomoženo. Pokud však na Hromnice hodně slunce svítí, potrvá zima ještě dlouho."

Svatý Blažej podle tradice proslul jako patron lékařů. V lidovém prostředí byl nejčastěji vzýván při bolestech v krku, kašli i moru. V životě rolníků byla sv. Blažejovi přisouzena především úloha patrona dobrého počasí: "Na svatého Blažeje vody plné koleje. Na svatého Blažeje kamének se ohřeje. Svatý Blažej si vyprošuje, aby na jeho den bylo pěkné počasí a choroby hrdla odnesla zima."
PAVEL KOVÁŘ

 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2016363
DnesDnes23
VčeraVčera730
Tento týdenTento týden1530
Tento měsícTento měsíc12688

Partnerské weby