V tomto čase se ještě v některých letech může dostavit březnová nebo též řehořská zima, jejímž patronem je svatý Řehoř (12. 3.). Z dalších pranostických světců si ještě připomínáme Čtyřicet rytířů mučedníků (10. 3.) a svatého Longina (15. 3.). Poměrně příznivé teploty matějského období v dlouhodobém průměru ve dnech na konci první březnové dekády ustupují. Jedná se o důsledek pravidelně se opakujících vpádů severních vzduchových hmot nebo proudění studeného kontinentálního vzduchu do střední a západní Evropy. Pro tyto povětrnostní situace se v odborných meteorologických kruzích vžilo pojmenování březnová zima. V lidové meteorologii, podle početné a v celé střední Evropě zastoupené skupině zimně naladěných pranostik k 12. březnu, nese tento čas až po dny na konci druhé březnové dekády března označení řehořská zima. Zima v březnu bývá obvykle posledním výraznějším celistvým záchvěvem mrazivého a často sněhem velice bohatého počasí, příznačného pro čtvrté roční období - zimu. Po něm se k nám již nezadržitelně dere jaro, třebaže musí mnohdy úporně zápolit, zejména ve své první části, s četnými úskalími aprílové povětrnosti.

To, že březnová zimu může mít v některých letech ještě značnou sílu, potvrzují některé dávné zápisy. Staré letopisy české uvádějí rok 1477, kdy sníh u nás padal až do sv. Řehoře (12. 3.) a dosahoval koním až po sedlo. Kalendář historický národa českého pak připomíná rok 1512, kdy před svatým Řehořem (9. března) napadl sníh a nastala dost příkrá zima. Tehdy po 23. hodině se dvakrát zablesklo i zahřmělo, přičemž blesk udeřil a zapálil bílou pocínovanou věž mezi mosty na Hradě pražském. Naštěstí se podařilo poměrně brzo oheň uhasit. Z Pamětí Františka Vaváka na rok 1789 zase vyplývá, že pranostika "Na svatého Řehoře lenoch je ten, který neoře", nemohla tehdy v žádném případě platit. Pisatel si tehdy básnicky posteskl: "Máme hoře, že i hnoje jsou na dvoře. Sněhem pole se bělejí, ovčičky mdle se jehnějí, potrava dobytku schází a čas teplý nepřichází. Dříví se musí páliti a dosti draze koupiti. Zajisté znát velkou bídu, obzvláště chudého lidu. Copak ptactvo taky zkusí, když po sněhu běhat musí, nemůže se země dobrati a potravu si hledati. Bože ráčiž to změniti a teplý čas udělati". Historicky doložená březnová zima je dále patrná i ze zápisků Jana Lůžka, učitele ve Vorasicích a Hřivicích: "Ve dnech 4., 5. a 6. března roku 1820 napadlo sněhu na půl i tři čtvrti lokte a ležel 14 dní."
Řehořská zima panuje u nás skutečně velmi často a pravděpodobnost jejího výskytu se v dlouhodobém průměru pohybuje v rozmezí od 65 do 75 procent. Z toho je potom patrné, že chladné počasí těchto dnů je mnohem více pravděpodobné, než výskyt teplé jarní pohody. Z tohoto času u nás pochází rovněž záznamy záporných teplotních rekordů. Tak třeba 10. března roku 1800 naměřili v Praze minus 11 stupňů Celsia a dne 15. března 1785 dokonce minus 13,2 stupně Celsia. Když přihlédneme k průměrným teplotám těchto dnů, které se pohybují v rozmezí od +3 do +4 stupňů Celsia, je propad teplot vzduchu o to více patrný.

Možnost přechodného návratu zimy i do našich nižších poloh pochopitelně neušel pozornosti pranostikám: "Březnové slunce má krátké ruce a dlouhý kabát. Březnové slunce od nohou studí. Marec - chytá za palec. Druhdy ještě v březnu hejl na nos se posadí. Zima často ještě do března strká hlavu a někdy jej i docela zalehne. I když pluh v březnu zemi ryje, přeci zima ještě žije. V březnu sedlák stromy ořezává, ale kabát ještě nesundavá. Březen - za kamna vlezem. Březnové mrazy nikdy neschází. Březen umí sníh a led rozehřát, ale chce-li, i nadělat." Chladná povětrnost čiší také z výroků ke Čtyřiceti rytířům mučedníkům (10. 3.) i ke sv. Řehoři (12. 3.): "Čtyřicet mučedníků - čtyřicet jitřeníků (ranních mrazů). Mrzne-li v den Čtyřiceti mučedníků, mrzne potom ještě po čtyřicet jiter. Jaký mráz na Čtyřicet mučedníků přijde, takový se potom ještě dlouho vracet bude. Pokyne-li Řehoř hlavou, obešle nás zimou bílou. O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše umoří. Svatý Řehoř škodí mrazem. Svatý Řehoř mrazy vodí, když nevodí, sněhem škodí. Svatý Řehoř naposledy obnovuje venku ledy. Na Řehoře hory hučí a sedláci doma čučí."

Ani březnová zima však, až na určité výjimky, netrvá věčně, a tak se do pranostik dostávají náznaky jejího slábnutí nebo zaměření na očekávanou úrodu: "I když na Řehoře mnoho sněhu na poli je, jaro rychle přijde a sníh roztaje. Řehoř vytlúká ledy. Okolo svatého Řehoře přilétají k nám zase čápi, divoké husy, kačice a laštovice. Věje-li na svatého Longina (15. 3.) vítr, jest to znamení úrody. Studený marec, mokrý máj - bude humno jako ráj." Na závěr si připomeňme jednu z typicky předjarních pranostik: Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, šelma sedlák, který neoře." Formulaci obratu "žába hubu otevře" lze pokládat za velice výstižnou, neboť se jedná o ne příliš pronikavý svolávací hlas skokana hnědého. Tento druh žab se v přírodě objevuje často ještě v ledové tříšti, tedy v době, kdy zdaleka nepřestaly jarní mrazíky.
PAVEL KOVÁŘ

 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2011908
DnesDnes526
VčeraVčera727
Tento týdenTento týden1988
Tento měsícTento měsíc8233

Partnerské weby