Ve staročeských kalendářích přebíralo v tento čas iniciativu rudolfské oteplení, jehož patronem byl svatý Rudolf (17.4.). Koncem druhé dubnové dekády však tento příjemnější čas přecházel opět do aprílově laděného počasí vojtěšských chladen. Z významných pranostických světců si nyní připomínáme sv. Tiburcia a Valeriana (14.4.) a také svatou Helenu (15.4.).
Je to právě ovzduší a převládající typ povětrnosti, které významně působí na náladu lidí a také velkou měrou na jejich zdravotní stav. Vlhkost vzduchu a teplota pak určují podmínky tepelné výměny lidského organismu, zahrnující dýchání, srdeční tep, krevní oběh a stav pokožky. Tepelná výměna souvisí s látkovou výměnou, která je automaticky řízena nervovým systémem. Ti jedinci, kteří často podléhají stavům počasí, pak v dubnu musejí počítat i s velkým kolísáním nálady, neboť právě povětrnost v dubnu bývá nanejvýš vrtkavá a náladová.
Přesto však i tak proměnlivý, nestálý a rozháraný měsíc má svůj stanovený harmonogram, který sice může předznamenat jednotlivé chladné a vlhké vlny, ale právě tak i klidnější, slunečnější a teplejší povětří. Právě ve dnech kolem poloviny dubna tak lze podle lidové meteorologie očekávat z 55 až 65 procent několikadenní stabilnější oteplení, ubývání srážek, oblačnosti i zklidnění větru. Toto oteplení má pak své pojmenování po světci, který slaví svůj svátek 17. dubna - rudolfské jaro. K tomu se váže celá řada pranostik: "Na Tiburcia a Valeriana (14.4.) se má vše zelenat a začít i slunce hřát. Na svatého Tiburcia se mají zelenat všechny lučiny a všechny oziminy. Svatý Tiburcius si obléká zelený kabát. Zelený Tiburcius - dojné krávy. Svatá Helena (15.4.) okna rozdělá. Svatý Rudolf otvírá dveře a okna. Svatý Rudolf a po něm i svatý Jiří (24.4.) časy smíří."
V období rudolfského oteplení u nás končily vůbec ty nejkrutější zimy v historii, které se zapsala pod souhrnem "malá doba ledová". Roztávaly v něm i sněhy spadlé v předchozím chladném období aprílové zimy a v příznivých létech, ve shodě s tiburskými pranostikami, nastávaly dokonce již i prvé, převážně pastvy hovězího dobytka a koní. O dlouhém trvání tehdejších zimních časů a nástupu teplejší povětrnosti v polovině dubna hovoří četné záznamy a zprávy dávných zapisovatelů. Tak třeba Daniel Adam z Veleslavína v Kalendáři historickém národa českého udává, že léta Páně 1076 byla u nás tvrdá a ukrutná zima, takže od sv. Martina (11.11.) mnohé řeky až do 16. dubna zamrzlé stály. Z Hospodářských zápisků F. Frýdla se dozvídáme, jak roku 1694 v adventě 28. listopadu sněhy napadly a až přes Velikonoce, které tehdy připadly na 11. dubna, ležet zůstaly, takže věrtel žita byl za tolar a pšenice s hrachem za tolar a deset krejcarů. Také Šukvická kronika uvádí, že v roce 1729 trvala tuhá zima až do 21. dubna a z dalších dobových pramenů vyplývá, že velmi hojný sníh, který v Čechách napadl 7. dubna roku 1748, sešel deštěm teprve až 15. dubna. Z Pamětí Františka Jana Vaváka potom vyplývá, že po neděli Květné 13. dubna roku 1794 již hovězí dobytek veřejně slouhové na obce hnali a tehdejší pašijový týden od 13. do 19. dubna byl veskrz teplý, jasný a obzvláště krásný. Všechno se krásně zelenalo, kvetlo, rostlo. Dobytek se chutně pásl a měl dostatek trávy, takže se nacházel v dobrém zdraví. Jehňátka bujně skákala, husy a kachny šly na vodu a tam se smáčely. Ptáčkové libě zpívali na zahradách a lidem dobré podněty dávali. Ve vodách žáby skřehotaly velkým hlukem, brouci lezli a lítali. Radostně se scházely malé děti a z kvítků, které nacházely, vily kytky a věnečky. Když potom sprchlo, zahrazovaly vodu děti a dělaly si rybníčky. Větší chlapci pásli voly či koníčky a zpívali si své písničky. Z dobových pramenů pražské provenience se zachovala zpráva o velkých parnech, která od 8. dubna roku 1800 panovala a podobala se letním horkům. Dne 19. dubna pak začaly stromy vyrážet pupence, 20. dubna rašily a od 21. dubna již všechno kvetlo.
Avšak po kratším období příznivého povětří začíná opět často převažovat znovu proměnlivý a chladnější ráz povětrnosti. Zejména od dnů na konci druhé dubnové dekády se podle dlouhodobého průměru dostavuje aprílově laděná singularita tzv. vojtěšských chladen. A v nich nejsou výjimečné chladné silné větry s deštěm, ale ve vyšších a horských polohách i sněhové přeháňky, takže opět platí známé rčení: "Duben - za kamny ještě budem." Ani mrazy touto dobou nejsou vyloučeny. Zejména v tlakových výších, ve kterých dochází k rozpouštění oblačnosti, k celonočnímu vyjasnění i k přísunu chladného vzduchu ze severovýchodních partií Evropy, mohou zejména v noci a zrána klesat teploty pod bod mrazu. Jedno z nejchladnějších jarních období přinesl rok 1852. Tehdy u nás klesala po řadu dní rtuť teploměrů pod nulu a zapsala se mezi nejnižší naměřené teplotní rekordy svého času. Jenom v pražském Klementinu tehdy 18. dubna zaznamenali mráz mínus 4,2 stupně Celsia.
PAVEL KOVÁŘ
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2200613
DnesDnes287
VčeraVčera562
Tento týdenTento týden287
Tento měsícTento měsíc10363

Partnerské weby