Počáteční vojtěšská chladna, která se vztahují ke svatému Vojtěchu (23.4.), dočasně přerušuje jiřské oteplení, jehož patronem je svatý Jiří (24.4.), ale pak se vlády nad počasím ujímají zase chladna floriánská. Z dalších pranostických světců si teď ještě připomínáme svatou Domicillu (20.4.), svatou Anselmu (21.4.) a svatého Marka (25.4.).
Podle grafů a rozborů je patrné, že mezi 15. a 23. dubnem se zvyšuje počet dní se sněžením především ve středních a vysokých polohách. Konečně dubnový sníh nebývá žádnou zvláštností ani v nížinách, a třebaže se tam již neudrží, musíme s ním při chladném severním proudění v době vojtěšských chladen počítat nejméně až do 21. dubna: "Sníh dubnový hnojí. Duben se sněhem když laškuje, sedlák za pluhem hubuje. I když slunko v dubnu hřeje potichoučku, nezapomeň na pole jít v kožoušku. V dubnu svrchu hřeje, od spodu mrazí. I když kluci v dubnu bez kabátů často běží, často hospodáři na osení sněží. Duben sebekrotší, sněhem nás přec pohání. Třebaže duben dosti dobrý byl, přece pastýřovi klobouk zasněžil. Když duben se sněhem a deštěm laškuje, bývá mnoho sena a obilí. Studený a mokrý duben s občasným sněhem plní sklepy a sudy."
Dlouhodobé teplotní rozbory shodně s lidovou meteorologií potvrzují, že v čase od 16. do 25. dubna se často vyskytují výrazné poklesy teplot, které se tím víc prohlubují, čím vstupujeme do vyšších poloh. Tohoto vpádu studeného mořského vzduchu si všímají i některé německé pranostiky a je uváděn rovněž v odborné meteorologické literatuře. Projevuje se ochlazením, někdy také ranními mrazíky a přes den přeháňkami, přičemž se nevylučují ani bouřky: "O svatém Vojtěchu (23.4.) před zimou pod střechu. O svatém Vojtěchu chladno dobytčeni i člověku. Vojtíšek - užije se ještě kožíšek. Na svatého Vojtěcha bývá v polích ještě malá potěcha. Na Šimona a Judy (28.10.) zima spadne z půdy, až teprve po svatém Vojtěchu, zase bude ejchuchu. Do Jiřího (24.4.) na horách sníh nežli déšť častější. Potí-li se Dominilla (20.4.) bude Marek (25.4.) chodit v kožiše. O svaté Anselmě (21.4.), třebaže chladno je, semeno má jít do země. Na svatého Vojtěcha když prší, trnky se neurodí. Hřímá-li na černé lesy, bude ještě zima. Po bouřce v dubnu připadají mrazíky. Bouřky před Vojtěchem - deště o žních." Selský písmák František Jan Vavák ve svých Pamětech k roku 1787 uvádí: "Zimy v dubnu den po dni stále větší byly. Dne 17. dubna napadlo sněhu na tři coule, ale i když 18. dubna sešel, zima stále zůstávala. Od 20. do 22. dubna zase takové mrazy nastaly, že led místy na stojaté vodě na půl prstu ztloušti byl."
Část dubnových pranostik věnuje pozornost též vanoucím větrům. Rčení vesměs větry v tento čas vítají, neboť by se měly stát posly dobré úrody: "Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Vítr, který od Velikonoc do svatého Ducha panuje, drží se celý rok." Někdy se však dostavily větry s takovou silou, že o ně nikdo nestál, neboť způsobovaly značné škody. Z hospodářských záznamů z Bobrové je patrné, že 19. dubna 1806 začala přehrozná zima s vichřicemi a následujícího 20. dubna zase "taková prášenice, že nebylo pídě vidět." Od konce 20. století se však v důsledku měnících klimatických podmínek v Evropě začíná objevovat fenomén, na který jsme dříve nebyli zvyklí. O tornádech ve světě jsme sice slyšeli ze zpráv, ale možná dříve nikoho ani nenapadlo, že by se tento úkaz, který je typický spíše pro teplejší oblasti, mohl vyskytnout také v samém srdci evropské pevniny. A přece začala tornáda ohrožovat a pustošit i některé naše obce, lesní porosty, sady či pole. Například ve čtvrtek 20. dubna roku 2000 se obcí Studnice na Vyškovsku přehnalo tornádo, které vylekalo množství lidí.
Důležitým přelomovým dnem rolníků byl odedávna den svatého Jiří 24. dubna. Jméno Jiří zní řecky Georgios, což v překladu znamená rolník. Proto byl svatý Jiří uctíván jako ochránce rolníků, pastýřů, venkovského obyvatelstva a venkovských rodin. V pražské diecézi se až do roku 1622 sv. Jiří světil již 23. dubna. V životě venkovského obyvatelstva patřil den svatého Jiří k všeobecně uznávaným důležitým kalendářním a hospodářským mezníkům. Svátkem Jiřího začínala letní polovina roku, na Jiřího neodváděli poddaní jarní platby ani naturální dávky a od tohoto dne se zahajovaly obecní pastvy hovězího dobytka. Navíc se po vojtěšských chladnech v polovině třetí dubnové dekády obvykle právě kolem svátku sv. Jiří začalo uplatňovat někdy třeba jen kratší, ale jinak výrazně teplé povětří, které si lidová meteorologie pojmenovala jako jiřské oteplení. To se pochopitelně zrcadlí i v mnoha pranostikách: "Svatý Jiří (24.4.) volá - země se otvírá. Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Svatý Jiří zahajuje pastvu dobytka. Na svatého Jiří nezašlápnou trávu ani čtyři. Kdo by před svatým Jiřím trávu ze země kleštěmi tahal, nevytáhne ji, a kdo by po svatém Jiřím ji do země palicí zatloukal, nezatluče. Svatý Jiří nese svačinu na talíři. Svatý Jiří zelení hýří. Na svatého Jiří rodí se skutečné jaro. Na svatého Marka (25.4.) ozimina je již velká. Na svatého Marka do země oharka (okurka)."

PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2199982
DnesDnes218
VčeraVčera541
Tento týdenTento týden3484
Tento měsícTento měsíc9732

Partnerské weby