Období od 11. května do 17. května
Staročeské kalendáře zařadily první polovinu druhé květnové dekády do pranostického období ledových mužů a další část do času žofínských dešťů. Aby to však nebylo zase tak jednoduché, zasahuje mezi ledové muže a následné žofínské deště ještě jedno krátké přechodné období, které se vžilo pod názvem izidorské jaro. K patronům ledových mužů tradičně patřili světci Mamert (11.5.), Pankrác (12.5.), Servác (13.5.) a Bonifác (14.5.), patronku žofínských dešťů představuje sv. Žofie (15.5.) a patrona izidorského jara sv. Izidor (rovněž 15.5.). Patnáctým květnem také tradičně končilo jaro a po něm nastával určitý mezičas tzv. podletí.
Příjemné teplé dny, které přejí zemědělcům a zahrádkářům, ale někdy už také milovníkům opalování a prvních pobytů u vody, bývají po 8. květnu přerušeny někdy až náhlým vpádem chladného vzduchu, studeným deštěm nebo i mrazíky. Předzvěstí možného výrazného ochlazení jsou pranostiky k 11. květnu, které připomínají výstřelky zimy nebo déšť s následným ochlazením, kdy pak hrozí mráz v období zmrzlých mužů: "O svatém Mamertu zima je po čmertu. Déšť na svatého Mamerta přináší soužení, neboť v něm nic dobrého není."
Vpády studeného vzduchu do střední Evropy nastávají v období tzv. ledových mužů především při severozápadním, severním a severovýchodním proudění vzduchu. Častou meteorologickou přičinou výrazných projevů ledových mužů jsou u nás tzv. severní cyklonální situace. Tehdy se nad východní oblastí Baltského moře nebo nad jižním Finskem nachází řídící tlaková níže, která způsobuje, že proudění vzduchu má záporný meridionální charakter, což znamená, že vzduchové částice se přemísťují od severu k jihu přibližně ve směru poledníků. Nejmrazivější ledoví muži se však do našich zeměpisných šířek dostávají při severovýchodních cyklonálních situacích. Tehdy na naše území proniká velmi studený vzduch polárního původu zpravidla mezi tlakovou výší nad severovýchodním Atlantikem až jižní Skandinávií a mezi oblastí nízkého tlaku vzduchu, která leží severovýchodně od střední Evropy. Dojde-li po vpádu studených vzduchových hmot nad naše území navíc k anticyklonálnímu vývoji počasí vysokého tlaku vzduchu, je za jasných nocí výskyt ranních mrazů velice pravděpodobný a výskyt přízemních mrazíků zcela jistý. Jako příklad výrazného uplatnění ledových mužů u nás lze připomenout rok 1978. Tehdy se 10. května do střední Evropy rozšířil hřeben vysokého tlaku vzduchu od severovýchodu. V důsledku toho u nás 11. a 12. května poklesly v nižších polohách teploty na mínus 1 až mínus 5 stupňů Celsia, v Třeboni byla dne 12. května v přízemní vrstvě vzduchu naměřena dokonce teplota až mínus 7,8 stupňů Celsia. Chladné počasí s přízemními mrazíky se pak udrželo až do 17. května.
Ledové muže pranostiky nijak nepodceňují, neboť v dávné minulosti páchalo jejich mrazivé povětří nemalé škody na polních i zahradních plodinách, ale zrovna tak i na stromech v sadech. Pokud se tyto zákeřné mrazy pokročilého jara trefily zrovna do květu stromů, docházelo k významnému ohrožení úrody. Takovéto mrazy pochopitelně ohrožovaly nejen plodiny a stromy, ale mnohdy na ně doplatila též vinná réva. V pranostikách pak mají ledoví muži ještě i jiná označení. A tak můžeme z různých výroků vyčíst, že jsou to rovněž velcí ledoví muži, ledoví bratři, ledoví svatí, ledováci, ledáci, zmrzlí muži, zmrzlí svatí, zmrzlí bratři, zmrzlíci, tři studení, mokří svatí a někdy i železní muži či bratři. Ledoví muži náležejí k nejstarším etnometeorologickým obdobím evropského mírného pásma. O tzv. ledových svatých, ale i o studené a mokré Žofii je zmínka již v knize Konráda Dangkrotheima, která obsahuje jména světců a pochází z roku 1415. O ledových mužích píše též francouzský spisovatel Francois Rabelais v prvé polovině 16. století. Nejstarší doložené české pranostiky k této chladné květnové singularitě se objevují, jak je tomu již pravidlem u všech našich významnějších hospodářských pranostik, na počátku 17. století.
Nechme ale hovořit samotné pranostiky: "Mráz, které Mamert, Pankrác, Servác a Bonifác kuje, rád se v tyto dny dostavuje. Když ledoví bratři nezamrazí, tak alespoň zastudí. Na Pankráce, Serváce a Bonifáce bývá chladno na jarní práce. Studení bratři přinesou chladna jak se patří. Pan Servác rád pálí stromy mrazem. Ledoví svatí často květy klidí pro královnu Žofii. Tři ledováci byli sice svatí, ale nejvíce proklatí. Svatá Žofie (15.5.) je kuchařkou zmrzlých mužů a nezůstává tomu nic dlužna. Prší-li na železné muže, bude pršet po mnoho dnů. Čas ledových bratří a svaté Žofie bez deště jistě nemine. Na tři ledové padává voda. Deště ledáků kazí obilí. Svatá Žofie vaří z vody. Den svaté Žofie bez deště nemine."
Ve dnech kolem poloviny května ledoví muži ve svých projevech přecházejí v povětrnostně proměnlivější, ale v dlouhodobém průměru teplotně spíše příznivé období izidorského jara. Podle měření meteorologické observatoře v pražském Klementinu se nyní zvyšuje průměrná denní teplota ze 14 na 17 stupňů Celsia: "V půli května po mrazech je veta. Pomine Izidora (15.5.), pominou severy. Svatý Izidor - létu blíž. Svatý Jan z Nepomuku (16.5.) drží létu pevně ruku."
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2274022
DnesDnes889
VčeraVčera790
Tento týdenTento týden5433
Tento měsícTento měsíc6271

Partnerské weby