Období od 18. května do 24. května
Pokračují žofínské deště s izidorským jarem a pozvolna začíná období malých ledových mužů. Z pranostických světců si nyní připomínáme svatého Petra Celestina (19.5.) a svatou Julii (22.5.).
Dá se konstatovat, že předchozími ledovými muži končí zima definitivně svoji vládu nad povětrností. Třebaže i později může dojít ještě k několika výraznějším ochlazením, neklesá teplota obvykle pod bod mrazu a tím není ochlazení pro vegetaci už tak nebezpečné. K tomu se také váží výroky: "Po Bonifáci (14.5.) žádný sníh a mráz. Pominou zmrzlíci, pominou mrazíci. V půli května je již zima za námi. Po kuchařce zmrzlých (15.5.) se vysazuje paprika. Svatá Žofie prosa zasije. Na Petra Celestina (19.5.) se mohou již vysazovat ven okurky. Na Julii (22.5.) lny se sijí."
Při statistickém hodnocení měsíce května zjistíme, že zůstává poměrně nezávislý na předchozích měsících a navíc má silný kladný vliv na měsíce další. Konkrétně má průměrná teplota května silný kladný vliv na teplotu července, srpna a září téhož roku, na srpen a září roku následujícího a dokonce i na duben téměř po třech letech. To znamená, že po květnu teplejším než obvykle by mohly s určitou pravděpodobností následovat i nadnormálně teplé uvedené měsíce. Z toho zároveň vyplývá poznání, že právě květnové počasí je značně důležité a někdy i rozhodující pro další vývoj povětrnostní situace zejména letních měsíců.
Od dnů kolem poloviny května k počátku třetí dekády navazuje na období ledových mužů relativně teplé, ale zároveň i vlhčí izidorské jaro, náležející podle staročeského dělení kalendáře už k roční době zvané podletí. Podle lidové meteorologie se pak izidorské jaro, které je vyjádřeno především mírnějším vzestupem teplot, kryje též s časem zvýšené srážkové aktivity - tzv. žofínských dešťů, které se mohou prosadit po skončení chladnějších a sušších dnů. Výskyt dešťů by měl být nyní častější a dosahovat tak pravděpodobnosti v rozsahu 60 až 70 procent: "Déšť svaté Žofie někdy i švestky ubije. Dny po svaté Žofii políčka zalijí. Žofie po svém svátku ráda zalévá."
Na dlouhodobých řadách srážkoměrných pozorování lze snadno dokumentovat, že pro tento květnový čas je zvýšení srážkové činnosti v našich zemích dost charakteristické. Bohužel v řadě posledních desetiletí se toto kdysi tradiční deštivé období již tak výrazně neuplatňuje. V izidorském jaru dochází sice k postupnému oteplování, jaké zaznamenávaly staročeské kalendáře, avšak to dnešní je charakteristické spíše převažujícím suchým povětřím bez potřebné vláhy. Ještě například v roce 2003 se sice žofínské deště dostavily, ovšem jejich intenzita nebyla alespoň v Čechách nijak valná, takže rozsáhlé sucho nám převládalo od zimních měsíců přes jaro a léto až do podzimu. Výskyt a intenzita žofínských dešťů v květnu často naznačují i další vývoj ve vláhových poměrech: "Jsou-li májové hřiby červivé (vlivem sucha), bude suché léto." Jistá setrvačnost se pak zrcadlí i v další pranostice: "Jestli v máji neprší, tak to červen dovrší."
V dřívějších časech se zemědělci obávali nejen jarních mrazů, ale především též katastrofálního nedostatku vláhy, zrovna tak jako květnových lijáků, povodní a eroze půdy. Proto ani nepřekvapuje, že se nám zachovaly pranostiky, které upozorňují i na nebezpečí vzniku květnových přívalových dešťů a záplav: "Tři májové deště zaplaví celou českou zem. Žofínské deště zaplavují pole i dědiny." Květnové lijáky, přívalové deště a průtrže mračen v naší zemědělské krajině o sobě nechávaly vědět zejména po dokončení tzv. hospodářsko-technických úprav pozemků, provázejících někdejší kolektivizaci zemědělství. Jejich častým výsledkem totiž bylo vytvoření neuváženě rozsáhlých bloků orné půdy, často bez ohledu na reliéfové a půdní poměry. Za těchto podmínek potom způsoboval každý květnový déšť s vyšší srážkovou intenzitou závažná poškození půdy i krajiny, neboť zejména na polích bývá v této době ještě nedostatečný ochranný vliv vegetace. Tak například v květnu 1984 postihla město Litomyšl povodeň, kdy vody z povodí potoka Drahoška, kde došlo po odvodnění zemědělských pozemků k převedení značného podílu luk na ornou půdu a k následným pozemkovým úpravám, pronikly až do samého centra Litomyšle. Na litomyšlském náměstí tehdy vystoupila voda do výše 1,6 m, tedy přibližně do stejné výše, jako naposledy před tím přibližně před dvě stě lety roku 1781. Po opadnutí vod zůstal povrch náměstí pokryt půlmetrovými nánosy bahna, lépe řečeno půdním materiálem z produkčně nejhodnotnějších svrchních půdních horizontů polí, ležících nad městem. V roce 1985 zase přívalové deště od 14. do 21. května způsobily katastrofická erozní poškození zemědělských pozemků a obcí na Jihlavsku, v roce 1987 na Vyškovsku, v roce 1995 na Prachaticku, roku 1996 na Bruntálsku a v posledních letech i na jiných místech.
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2281757
DnesDnes25
VčeraVčera1209
Tento týdenTento týden25
Tento měsícTento měsíc14006

Partnerské weby