Na období od 1. června do 7. června
Pokračuje a vrcholí fortunátský sušší čas z předešlého období, jehož patronem se stal svatý Fortunát (1.6.). Z dalších pranostických světců si připomínáme sv. arcibiskupa Bonifáce (5.6.) a sv. Norberta (6.6.).
Začátkem června se u nás povětrnost zpravidla vyvíjí ve znamení významného, pranostikami silně opředeného suššího a teplejšího fortunátského jara. Výroky lidové meteorologie pak zvláště zvýrazňují, jak je v těchto dnech, poměrně chudých na vydatné a častější deště, vláha mimořádně důležitá: "O svatém Fortunátu (1.6.) kapka deště má cenu dukátu. O Fortunátu hřímání úrodu přihání. Prší-li o svatém Fortunátu, bude úrodný rok." Fortunátský suchý čas trvá často od konce května a dále i po celou první červnovou dekádu. Pro svůj převládající teplý a suchý průběh se k němu v kronikách a pamětních knihách pojí četné záznamy o konání náboženských procesí a veřejného modlení za déšť.
Pravděpodobnost teplého a suchého fortunátského jara se u nás pohybuje v rozmezí od 65 do 70 procent, takže se s ním setkáváme dost často. Nejinak tomu bylo i v předešlém roce 2012. I v dřívějších časech se nedostatek vláhy ve fortunátském období vždy nepříznivě odrážel ve výnosech ozimů, jařin a pícnin. Pranostiky k tomuto času tak odrážejí klidnou, teplou a příznivou pohodu, ale někdy už rovněž úmorná vedra, která ještě více napomáhají ve vysušení už tak značně vyschlé zemi: "Pohoda na Nikodéma (1.6.) obvykle nepřináší v dohledné době silné deště. Kolem svatého arcibiskupa Bonifáce (5.6.) včela sbírá v klidu medovice. Předešlý chladnější čas malých ledových mužů definitivně zahání svatý Norbert (6.6.). O svatém Norbertu chladna jdou už k čertu. Svatý Norbert odedávna přináší velká parna. Když v prvních dnech června severní větry vějí, tu se bouřky opozdějí."
K hlavní a nejdůležitější červnové zemědělské pracovní činnosti patřila senoseč. Seno a otavy byly určeny pouze pro krmení dobytka v čase zimy, kdežto ve vegetačním období byl dobytek pasen. Zahájení hlavní sezóny senoseče nastávalo, když louky nádherně kvetly. Pokosená tráva se za příznivých povětrnostních podmínek za slunečných bezoblačných dnů v čase fortunátského jara ponechala dvě až tři hodiny v ranním slunci na řadech oschnout od rosy a potom se pokosy rozhazovaly. V týž den se zavadlá píce ještě poprvé obracela a k večeru se dávala do malých kop, aby se přes noc zapařila. Toto teplé prostředí pak často lákalo hady z okolí, kde často přebývali a nejednou dokázali vystrašit lidi, kteří je tam našli. Druhý den po sejití rosy se totiž kopy opět rozházely a provádělo se sušení opakovaným obracením, a to za příznivého počasí nejméně třikrát. Večer se seno dávalo opět do kop, ale již do velkých, tzv. kopic. Za příznivého počasí bylo možno zpravidla třetí den seno odvážet a uskladňovat. Jak je tedy patrné, práce s kosením a přípravou sena nepatřila zrovna k jednoduchým. A to ještě nehovoříme o tom, když někdy nastaly komplikace při bouřkách a deštích. Zpravidla však vždy sálavé a vysoko nad hlavou stojící červnové slunce umožňovalo i v deštivých létech úspěšné usušení sen.
Senoseč byla obvykle rámována do koloritu chladných rán, trávních ros a přímlží za převažujícího vysokého tlaku vzduchu a posléze se vyznačovala nedefinovatelnou těkající vůní z obnažených rostlinných šťáv, šířících se za kosami sekáčů, a potom již jen všeprostupujícím, všenaplňujícím, omamným a podmanivým dechem čerstvého sena. Tento čas senoseče si nenechala ujít ani lidová meteorologie četnými výroky a komentáři: "Nejkrásnější loukou je louka červnová. Co vyroste v červnu na louce za den, roste jindy celý týden. Dá-li nebe deštíčka - bude pěkná travička. Louku seč v plném květu, když je ti jí nejvíce líto. Červen dá jahody a seče kosami lůky. Je-li večer silná rosa, zrána zpívá dobře kosa. Kdo seče za rosy, více poseče. Prostuzené ranní rosy ohlašují pěkné a stálé časy."
Jedna z méně známých pranostik potom zní: "Mají-li v senoseči při východu slunce lístky jetele na sobě led, neotálej, poseč louku hned!" Tento výrok může na prvý pohled vzbuzovat dojem, že se jedná pouze o jakousi pověru či o nesrozumitelnou hříčku lidové slovesnosti. Přesto je však její základ zcela racionální. Při vyjasnění oblohy za bezvětrných nocí dochází i v červnu k silnému vyzařování tepla ze zemského povrchu i z povrchu rostlin, což vede k výraznému poklesu ranních teplot, k tvorbě studených ros, až k jevu, který se též nazývá travní mráz. Ačkoliv se v časných ranních hodinách teplota vzduchu pohybuje stále i několik stupňů nad nulou, při travním mrazu se zejména na bylinách s jemnými plošnými listy vyskytuje zmrzlá voda v podobě bělavých jehliček, krupiček, šupinek a vějířků jíní, které krátce po východu slunce mizí. Protože tento jev nastává zejména při anticyklonálním vývoji počasí bez oblačnosti a deště, patří prostuzené ranní rosy a travní mráz ke spolehlivým signálům počátku vhodného počasí pro sušení sena.
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2252743
DnesDnes131
VčeraVčera662
Tento týdenTento týden793
Tento měsícTento měsíc8151

Partnerské weby