Od 8. června do 14. června: Ve staročeských kalendářích skončilo podletí a začínalo léto. Z pranostického hlediska se pak jednalo o počátek medardovského času, ovčích chladen a vítských dešťů, jejichž patronem se stal vítaný, ale někdy i obávaný svatý Medard (8.6.). K dalším pranostickým světcům tohoto období patří svatá Oliva (10.6.), svatý Barnabáš (11.6.) a svatý Antonín (13.6.).
K dlouho vyhlížené době u nás, na kterou hledí mnozí s nadějí, zvědavostí, ale někdy i s obavami, rozhodně patří nastupující období, kterému by měl vládnout především dešti ověnčený Medard. Jeho svátek letos nastává o víkendu dne 8. června. Pokud zalistujeme ve starých ročenkách, kalendářích nebo v rolnických příručkách, patří počasí dne Medarda mezi nejsledovanější, neboť podle převládající povětrnostní situace v tento čas můžeme alespoň podle pranostických výroků očekávat počasí nejen v nejbližších dnech a týdnech, ale dokonce i ve dvou následujících měsících: "Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá. Nevyvezeš-li do Medarda hnoje, tož ti přes léto na dvoře hartá. Jaký den Medard zasvětí, takové budou převážně senoseče. Z Medardovy kápě čtyřicet dní kape. Na jakou notu Medard zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat. Jak na Medarda prší, tak šest neděl déšť se vrší. Když se medardovy deště opozdí, bude pak pršet ještě víc a nastanou deštivé žně. Prší-li již před Medardem, na jeho svátek i po něm, je malá naděje na slunečné léto. Bouřky na medardovské dny ohlašují vlhké léto s velkou úrodou hub."
Medard tedy může znamenat nejen začátek nástupu jednotlivých deštivých vln, které se uplatňují v červnu, ale i dále během léta. Navíc často tvoří výrazný teplotní předěl mezi velmi teplým a suchým rázem povětrnosti tlakové výše a citelným ochlazením při nástupu deštivého oceánského proudění od západu až severozápadu. Z teplotních rekordů 8. června lze připomenout například teplé roky 1946 a 1950, kdy u nás teplota dosáhla na téměř 32 stupňů Celsia, zatímco roku 1837 bylo naměřeno pouze 5,5 stupně Celsia. Červnová ochlazení jsou také mnohem výraznější než květnová, což je výrazně patrné na křivce průběhu průměrných denních teplot. Avšak pranostiky nyní nevěnují teplotám takovou pozornost jako v předešlých měsících, neboť v červnu i při výraznějším ochlazení teplota obvykle v nížinách neklesá pod bod mrazu a vegetace se nachází na takovém stupni vývoje, že jí už běžná ochlazení nemohou nijak podstatně ublížit. Pokud však přece jen dojde k déletrvajícímu výraznému ochlazení, může se značně zbrzdit růst a vývoj rostlin.
Jedna z pranostik nyní připomíná: "Měsíc červen voní deštěm." Lidová meteorologie dobře postihuje, že pro červnové počasí bývá déšť velice příznačnou povětrnostní situací, neodmyslitelně spojenou s nástupem příslovečně známého medardovského období. Ve staročeských kalendářích se také pro tyto dny našel souhrnný název vítské deště. Protože však množství, intenzita a nakonec i forma červnových atmosférických srážek může být různá, vyskytují se v pranostikách přirozeně i různé hodnotící pohledy. Celkově však převládá hodnocení kladné, a to i přes to, že vpády medardovského počasí byly v podmínkách nestabilizovaných extenzivních úhorových systémů hospodaření spojeny s celou řadou zemědělsky nepříznivých důsledků:" Červnové větříky - časté deštíky. Červen louky kosí, Medard vodu nosí. Po suchém máji červnové kapky cenu zlata mají. Když přijde červen deštivý, není ještě nic ztracený. Deštivý červen celým létem prostupuje. Co z nebe prší, žádnému neuškodí. Vlhký a mírný červen obohacuje rolníka. Co den smočí v červnu, přes den vyschne za hodinu jednu. Červnový déšť je blaho, ale i ničivé bouře. Sucha poškozují úrodu, ale dlouhé deště ji zkazí.
První výraznou medardovskou vlnou vystupňované srážkové činnosti jsou tzv. vítské deště. V dlouhodobém průměru se dostavují s pravděpodobností 60 až 70 procent od dnů na přelomu první a druhé dekády června až po dny v druhé polovině druhé červnové dekády. Na vítské deště nás upozorňuje poměrně velké množství upršených pranostik: "Červen mokrý a studený - bývají žně většinou zkaženy. O svatém Barnabáši (11.6.) bouřky často straší. Svatá Tonička (12.6.) mívá ráda uplakaná očička. Svatý Antonín (13.6.) pevně veslo třímá, často na něj při deštích a bouřkách hřímá."
Pranostiky k současným dnům však nehovoří pouze jen o deštích a bouřkách, ale věnují se rovněž zahradnictví a očekávané úrodě: "Na svatou Olivu (10.6.) se má sít len. Prší-li na Barnabáše, padají hrozny do koše (měla by nastat dobrá úroda vína). Plačtivý Barnabáš - úroda na vinicích. Na svatého Antonína každá jahoda je červená. Když se seje svatoantonínský len, nemine se užitkem." V dubnu když hodně prší a v červnu pak víc sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína."
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2258873
DnesDnes462
VčeraVčera751
Tento týdenTento týden462
Tento měsícTento měsíc14281

Partnerské weby