Období od 7. září do 13. září

Zpočátku se v našich středoevropských podmínkách uplatňuje mariánské pozdní léto, jež má vazbu k Narození Panny Marie (8.9.). Od konce první zářijové dekády pak začíná tento poklidný, teplý a slunečný čas znovu přecházet v chladnější a vlhčí období tzv. lidmilsko-matoušských poklesů teplot. Mezi současné význačné pranostické dny patří ještě svatý Mikuláš (10.9.), svatý Panfuc (11.9.) a svatý Tobiáš (12.9.).
Na rozdíl od příchodu astronomického jara si pranostiky příliš nevšímají blížící se podzimní rovnodennosti, ale o to více se různá rčení zaměřují na začátek klimatického podzimu od 1. září, třebaže jeho nástup a trvání závisí hodně na nadmořské výšce. A tak zatímco v nížinných oblastech může ještě doznívat letní ráz povětrnosti a nejsou vyloučeny ani dny, kdy se ještě můžeme slunit a koupat, na horách a vrchovinách už dostává počasí přece jenom pozvolný podzimní charakter.
Ke známým pranostickým obdobím patří rovněž tzv. mariánské jaro, což je podle starého lidového označení pravidelně nastupující několikadenní slunečné a teplé období v první dekádě září. Právě sem také patří řada věšteckých i zoofenologických rčení, která upozorňují nejen na možný vývoj povětrnosti, ale též i na odlety stěhovavých ptáků, na chování dalších živočichů i nastávajících změn v přírodě: "Jaké počasí o Panny Marie Narození (8.9.), takové má zůstat osm neděl. Naprší-li o Marie Narození, nastane suchý podzim. Na Panny Marie Narození - vlaštoviček shromáždění. Když laštovice letí, je to znak poletí. Na narození Panny Marie se slunce musí pousmát, i kdyby mělo v noci vstát. Na Matku Boží první násyp trnek (švestek do sušárny). Na Panny Marie Narození hadi a štíři do podzemí míří. Matička Boží vlákénka množí. Matička Boží vlákénky víří." Vlákénky je myšleno poletování pavučinek babího léta, doprovázené poklidnými slunečnými dny tohoto období. Ve starých kalendářích i pranostikách se nám objevují v poměrně ne příliš vzdáleném čase hned dvě Matky Boží. První z nich jsme si připomínali 15. srpna, kdy se jednalo o Nanabevzetí Panny Marie, zatímco její narození je připomínáno 8. září. I k těmto skutečnostem se nám pak váží pranostické výroky, které připomínají včasnou sklizeň otav: "Mezi Matkama Božíma se má sklidit otava. Mezi Matkama Božíma jeden koš otavy lepší, nežli po Matičkách Božích dva koše."
Pranostiky v září vyjadřují spíše stabilitu a setrvačnost povětrnosti v "časném podzimu". To je znát na výrocích k Panně Marii i k dalším světcům: "Neprší-li o Mikuláši (10.9.), bude suchý podzim. Neprší-li na svatého Panfuce (11.9.), bývá suchý podzim. Suché počasí o svatém Tobiáši (12.9.) se udrží ještě řadu dní." Když si připomeneme mimořádně suchý a tím pádem i neúrodný rok 1947, který znamenal pohromu pro naše poválečné hospodářství, vyvstává zde poučení, že skutečně všeho moc škodí. Platí to i o počasí a jeho rozmarech, které s námi občas laškuje, ale někdy zachází až na samu hranici lidské existence. Stačí připomenout přívalové deště způsobující povodně, prudké vichřice či tornáda bořící domy, extrémní chladna i horka, ale právě tak i dlouhotrvající teplé, slunečné a jinak vcelku příjemné počasí bez účasti patřičné závlahy. Sucho a nouze o vodu se totiž stává nebezpečným nepřítelem lidí nejen v tradičně suchých oblastech světa, ale někdy dokonce rovněž v našich podmínkách. Za nechvalný příklad poslouží suché klima Podkrušnohoří a přilehlých severozápadních Čech, kde oproti jižním Čechám, Českomoravské vysočině a obzvláště severovýchodním partiím Moravy naprší obvykle jen několik málo milimetrů srážek, mnohdy pak nespadne při přechodu frontálních systémů ani kapka vody tak, jako tomu bylo třeba letos od konce června a v červenci. Tyto stepní podmínky, způsobené vyhýbavými pohyby dešťových oblaků a v poslední době i bouřek, pak v této jinak kulturní krajině dávají stále výraznější vznik novému fenoménu, kterému se říká "kulturní step".
Pranostiky z tohoto času hovoří jen málo o nějakých vytrvalých deštích s nízkými teplotami, avšak už nejednou jsme v minulých desetiletích zažívali tak podprůměrné teploty v září, že se naše domácnosti musely vytápět. Měnící se klimatické podmínky během staletí pak přinášely i nejrůznější kuriozity. Tak třeba v období lidmilsko-matoušských poklesů teplot v září docházelo i k následujícím povětrnostním situacím, zapsaným v řadě kronik, poznámek i vinařských záznamů: "Léta Páně 1606 v pondělí po Narození Panny Marie 11. září veliké chladno bylo. Mnozí sousedi mužského pohlaví v čepicích a ženského v kožiších chodili, když krupky pršely. Roku 1730 réva vyhnala velmi krásně a hojně, ovšem nedozrála a v září tak mrzlo, že se muselo až do oběda čekat, až hrozny rozmrznou. Velmi ostrá zima s mrazem trvala též od 12. do 15. září 1803. Noc z 9. na 10. září roku 1812 byla tak chladná, že listy vinné révy zežloutly a trávy zčernaly."
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2335952
DnesDnes84
VčeraVčera800
Tento týdenTento týden1667
Tento měsícTento měsíc16109

Partnerské weby

apartman banner