Na období od 14. prosince do 20. prosince
Pokračuje prosincová časná zima a v tomto čase si připomínáme další z pranostických světců, ke kterým patří svatá Nikasie (14.12.), svatá Albína (16.12.), Lazar s Moudrostí Boží (17.12.), Ruf se Zozimem (18.12.) a Panny Marie Očekávání (18.12.). Po přechodu mikulášských dnů, ve kterých se uplatňuje jisté oteplení, deště, smíšené srážky, ale i značné kolísání teplot, nastává období s převažujícím vyšším tlakem vzduchu, které bývá klidnější, ale i chladnější, někdy mlhavé nebo oblačné s častými nepříznivými inverzemi. Přitom nejsou vyloučeny ani přechodné srážky s deštěm nebo sněhem. Prosincové pranostiky hodnotí mrazivé počasí s množstvím sněhu velice příznivě: "Když v prosinci mrzne, sněží, úrodný rok na to běží. Zimavý sněhový prosinec předpovídá požehnaný a úrodný rok. Jsou-li v prosinci po cestách tlusté ledy, podaří se výborně zelí. Mnoho sněhu v prosinci - hodně chleba v příštím roce. Visí-li ze střech dlouhé rampouchy, urodí se dlouhý len. Hodně sněhu - hodně trávy. Čím více sněhu - tím více sena. Hodně sněhu - dojné krávy. Čím vyšší sníh, tím vyšší jetel. Je-li v adventu na stromech hodně jinovatky, bude úroda ovoce. Hodně sněhu - velká úroda hub v příštím roce. Je-li zima sněžná, nastane úrodný rok."
Bouřky v prosinci jsou u nás vzácným a zcela ojedinělým jevem, neboť prosinec patří k měsícům, ve kterém se v dlouhodobém průměru vyskytuje hned po lednu vůbec nejméně bouřek. Přesto u nás bývaly v minulosti zaznamenány. Každopádně přinášely větrné a čerstvé povětří, které zahánělo mlhy, smog i nezdravé inverze. Pro prosincové bouřky je též příznačný, podobně jako například pro skupinu pranostik vánočních, častý pověrečný obsah: "Když v prosinci hrom ještě hučí, rok příští stále vítr fučí. Hřmění v prosinci zvěstuje silné větry. Hřímá-li v adventu, bude mrazů hojně. Hřímání v prosinci větry, hojně obroku, pokoj a svornost znamená. V prosinci když hřmí, hojnost obilnou to znamená, pokoj a jednotu lidí, ale na štěpech menší úrodu ovoce."
Pozornost si zasluhuje pořekadlo o východním větru a o nemocech: "Vane-li v prosinci vítr východní, špatnou naději mají nemocní." Nejspíše se jedná o výskyt východní situace pod vlivem řídící tlakové výše. Ta bývá touto dobou obvykle doprovázena výraznou teplotní inverzí ve spodní vrstvě ovzduší. Právě za této málo pohyblivé anticyklonální situace u nás v chladném ročním období dochází k mísení kapek mlhy nebo kouřma s kouřovými částicemi a výfukovými odpadními plyny. Spojením nečistot a mlhy se pak za nepříznivých rozptylových podmínek vytváří smogová situace. Při vdechování takovýchto směsí dochází k silnému dráždění sliznic horních cest dýchacích a ke zvýšené náchylnosti organismu k infekci. To samozřejmě neprospívá ani lidem zdravým, natož pak nemocným. Každopádně lze konstatovat, že za takovýchto okolností obvykle vždy onemocní značné množství lidí, což někdy ve spojení s chřipkami může vést až k rozsáhlým epidemiím.
Na různé adventní úkony, tradice i na klesající teploty nás nyní upozorňují nejrůznější pranostické výroky: "Na svatou Nikasii (14.12.) se mají dělat knytle (rouble na vázání snopů), neboť jimi vázané obilí nežerou myši. O svaté Albíně (16.12.) schovej se do síně. Svatá Albína - špek do komína. Závěj svaté Albíny zaplavuje dědiny. Svatá Albína je nejpilnější přadlena (v minulosti se jednalo o dobu nejdelších přástek). O svatém Lazaru (17.12.) utěsni stodolu. O svatém Lazaru ucpi v senci každou spáru. Na Moudrost Boží (17.12.) zima již zuří. Když Rufa a Zozima (18.12.), tak u nás už zima. Na Panny Marie Očekávání (18.12.) očekávej zimu." Pokud se jedná o teploty vzduchu, tak ty mají skutečně vytrvale klesající tendenci. Zatímco průměrná teplota 14. prosince činí u nás +1,4 stupně Celsia, 20. prosince se už jedná o teplotu kolem bodu mrazu.
V období kolem zimního slunovratu si naši předkové velice pozorně všímali nejenom vývoje povětrnosti, ale i zpracování a prodlužování bílého dne. Svědčí o tom některými etnografy vysoce hodnocené, podmanivé staré české označení "černá zima": "Čas od svaté Lucie (13.12.) po Tři krále (6.1.), černou zimou nazýváme. Černá zima den skoro vypije. Černá zima nám dává nejdelší noci. O černé zimě se na jedné straně tmí a na druhé už zase stmívá." Krátké dny, zimní ráz povětrnosti a blížící se vánoční svátky v tomto období způsobovaly, že o černé zimě byl běh života na venkově tradičně značně utlumen a v hospodářství se nezřídka omezoval pouze na péči o hospodářské zvířectvo. Jak se zkracoval bílý den a prodlužovaly večery, věnovala rolnická rodina stále více času domácím pracím. Nejpříznačnějšími a zároveň nejsvéráznějšími činnostmi v době zhruba od zasetí ozimů až po začátek jarních polních prací byla především společná předení po chalupách - tzv. přástky, draní peří - dračky anebo nepracovní a neformální sousedská posezení s vypravováním příběhů a někdy též společenská setkání s obyčejovými obřady, zábavou a zpěvem: " Když práce na poli ubývá, posezení po chalupách přibývá. Když se schyluje k zimě, nejpříjemněji je u kamen při společném povídání. V adventě mají k sobě lidé nejblíže."
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2202692
DnesDnes75
VčeraVčera595
Tento týdenTento týden2366
Tento měsícTento měsíc12442

Partnerské weby